Článek
Vladimír Brabec se narodil do chudé rodiny vyučeného malíře pokojů, který se kvůli práci rozhodl se svou rodinou přestěhovat do Prahy na Žižkov. Ze začátku to mladí manželé se 3 dětmi neměli jednoduché. Ale to nejhorší překonali a snažili se své děti podporovat v tom, co je baví.
Rodiče budoucího slavného herce byli ochotníci, měli proto pochopení, když se jejich syn rozhodl studovat na konzervatoři. Mladík sice původně chtěl být pilotem, ale láska k divadlu nakonec zvítězila. Létání na větroni se později věnoval ve svém volném čase, což se mu jednoho dne málem stalo osudným. V roce 1970, udělal během pilotování větroně školáckou chybu, kvůli které utrhl křídlo o osvětlení u silnice. Bylo štěstí, že si při přistávání, kdy míjel skupinku maminek s kočárky, dokázal zachovat chladnou hlavu. „V takové chvíli vůbec nemyslíte na to, co se vám může stát, ale snažíte se s tím něco udělat,“ vzpomínal herec. Nehoda nedaleko letňanského letiště v Praze se naštěstí obešla bez zranění. A i když byl Vladimír otřesen, ve svém koníčku pokračoval dál.
Ale zpět k jeho studiu. Když výuka herectví na konzervatoři skončila, stal se z něj student nově vzniklé divadelní fakulty. Po ukončení studií na DAMU se věnoval divadelnímu herectví. Nejvíce si vážil svého angažmá v Národním divadle, kde ztvárnil mnoho krásných rolí, včetně Cyrana z Bergeracu. A právě při hraní této role utekl hrobníkovi z lopaty podruhé. Přímo na jevišti dostal infarkt. Bylo mu pouhých 40 let.
Vladimír byl v jednom kole, natáčel zrovna ikonický seriál 30 případů majora Zemana, kde hrál hlavní roli. Propagandistický seriál, který mapuje 30 let života majora Zemana, budí dodnes vášně. Jedni jej milují, nazývají jej s nadsázkou „Československou Bondovkou“, oceňují dobré filmové zpracování, jiní seriál kvůli politickému podtextu a manipulování historie zatracují.
Většina dílů seriálu o majoru Zemanovi byla natočena na základě skutečných událostí ale s pozměněnými fakty, aby jejich celkové ideové vyznění bylo poplatné době. Původní představa o seriálu byla prý úplně jiná, mnohem civilnější a splňující znaky žánru krimi.
Když Vladimír Brabec dostal do ruky scénář, byl nadšený. Vždy si chtěl zahrát v nějaké detektivce. A prvních 10 dílů, bylo zdařilých. Dobová detektivka, která vznikla na zakázku Ministerstva vnitra, začala poválečným obdobím. Čím více se přibližovala sedmdesátým létům, kdy byl seriál natočen, tím více byla dle slov Brabce „politicky zparchantělá“.
Jenže ze seriálu šlo už jen těžko vystoupit. Za některé díly se herec dokonce styděl. Na druhou stranu uznal, že mu role poskytla určitou ochrannou vrstvu. Nemusel vstoupit do strany, upsat se StB či podepsat Antichartu. Paradoxem je, že tento herec, který býval mylně považován za aktivního komunistu, před natáčením seriálu uvažoval o emigraci. „Řeknu vám upřímně, že jsem byl v roce 1969 v zahraničí a rozhodnutý emigrovat. Ale děti byly tady,“ sdělil pár měsíců před svou smrtí.
Nálepky „majora Zemana“ se Vladimír Brabec už nikdy nezbavil. Tato role mu ovlivnila jak profesní tak soukromý život. Když jej poznávali lidé na ulici, bylo mu to nepříjemné, raději nereagoval a dělal, že to neslyší. Jak sdělil v pořadu 13. komnata, vyhýbal se konfliktům. Nevěděl, jakou reakci může od lidí čekat. Obdiv, nebo urážky a výsměch? Přiznal, že mu chodilo mnoho dopisů, s kladnou i negativní odezvou. A lidé, kteří mu za minulého režimu psali, jak se jim jeho práce líbí, po revoluci otočili a vyčítali mu, že se měl kvůli seriálu za komunismu až moc dobře. Přitom mu vlastně role v seriálu profesně uškodila. Byl zaškatulkován a po roce 1989 se mu zavřely dveře do televize.
Sametová revoluce pro nadaného herce znamenala změnu i na prknech, která znamenají svět. V Národním divadle, které tak miloval, došlo ke změnám, které ho přiměli odejít. „Já jsem skončil v Národním divadle v roce 1993, protože se mi tam nelíbilo. Já byl přeci jenom zvyklý na trošinku jinou koncepci. Zkrátka jisté hodnoty musí být zachovány…,“ prozradil v pořadu Neobyčejné životy. Ostatně nebyl jediný herec, který se takto rozhodl. Velkým překvapením pro mnohé byl odchod Luďka Munzara a jeho ženy Jany Hlaváčové.
Jana Hlaváčová
Na obrazovkách jsme sice Vladimíra Brabce tolik nevídali, jeho hlas byl nicméně slyšet poměrně často. Jeho herecká nálepka mu v dabingu neuškodila. Namluvil např. Jacka Lemmona, Seana Conneryho, Leslie Nielsena, nebo Anthony Hopkinse. Za svou skvělou práci byl také oceněn Cenou Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu.
Po čase však zjistil, že mu jen dabing nestačí a přijal nabídku práce v Hudebním divadle Karlín, kde hrál například v muzikálu My fair lady. Za své výkony byl nominován na Cenu Thálie. Podle bývalého ředitele Hudebního divadla Karlín Ladislava Županiče nakonec ale oceněn nebyl právě kvůli jeho roli majora Zemana.
I po letech od účinkování v onom kontroverznímu seriálu si Vladimír Brabec svůj kříž nesl dál. Přitom stačilo málo, a roli majora Zemana mohl hrát někdo jiný. „To jsem se dozvěděl později, že na to byli jistí adepti – Petr Kostka a Radek Brzobohatý, tak jsem to vyhrál já,“ sdělil Brabec s úsměvem v pořadu Neobyčejné životy. Podle jeho názoru si tuto roli „vysloužil“ díky tomu, že jednoho léta odmítl nabídku Karla Kachyni hrát v trezorovém filmu Ucho. Prý to bylo čistě z pragmatických důvodů. Byl tehdy velmi pracovně vytížený a řekl si, že si chce přes prázdniny také trochu užít svých dětí. Kategoricky proto odmítal jakékoliv natáčení během letních prázdnin. Kdyby tehdy na nabídku kývl a oželel dovolenou s dětmi, nejspíš by hlavní roli v seriálu nedostal. Dá se předpokládat, že by dopadl jako Radoslav Brzobohatý, který se kvůli Uchu dostal do nelibosti komunistů a tak dostával spíše malé role. Když si ho pro roli majora Zemana vyhlédl režisér Jiří Sequens, bylo zle. „Vy jste se zbláznil. Vždyť Brzobohatý má přece zákaz,“ křičela údajně na režiséra televizní dramaturgyně Jarmila Balášová. I tak si Brzobohatý v seriálu zahrál. Režisér mu vydupal roli padoucha. Hrál agenta Bláhu, který přišel na scénu v pátém díle s názvem Hon na lišku.
Radoslav Brzobohatý
Jak známo, v seriálu hrála plejáda skvělých herců, nicméně se jejich jména v souvislosti s tímto seriálem moc nezmiňují. Málokterý herec, který v seriálu účinkoval, dnes otevřeně řekne, že byl za tu příležitost rád a že se za to nestydí. K výjimkám patří herečka Ivana Andrlová, která si v seriálu zahrála dceru majora Zemana. Sdělila, že nemá pocit, že by se měla národu omlouvat za to, že hrála v seriálu 30 případů majora Zemana. „Tehdy mi bylo sedmnáct, a to neříkám proto, že jsem tehdy byla hloupá a nevěděla jsem, v čem hraju. Vůbec ne, tímhle směrem to nechci stočit. Zkrátka mi bylo sedmnáct a režisér Sequens, který měl v té době obrovské jméno, mi nabídl roli v deseti dílech seriálu, kde jsem měla vývoj od čtrnáctileté dívky do pětadvacetileté ženy. Pro mě to byla obrovská příležitost.,“ přiznala v jednom rozhovoru z roku 2016. „To, co je dnes považováno za ikonické, nás taky někdy štvalo. Nedávejme tomu svatozář. Taky jsme v některých případech věděli, že točíme s prominutím kraviny poplatné době. Ale to dnes děláme taky. Ovšem jsou to věci poplatné zase jiné době,“ sdělila otevřeně.
Ivana Andrlová
Podobně to vnímal i Vladimír Brabec, který se od své role majora Zemana odmítl distancovat, i když mu ta role tolik uškodila. Vnímal to tak, že jen dělal svou práci. „Já jsem neudělal nic špatného, já jsem nikoho nezradil, já jsem nikoho neudal, já jsem pracoval jenom v umění, které miluji…nikdy není jenom černá a bílá,“ hodnotil své účinkování v seriálu po letech v pořadu Neobyčejné životy. Tvrdil, že herec vždy hraje v nějaké společnosti, která je nějakým způsobem zpolitizovaná.
Pro mnoho lidí tento talentovaný herec už navždy zůstane majorem Zemanem. Jsou tací, kteří mu to nikdy neodpustí. Tvrdí, že se měl alespoň distancovat od obsahu seriálu, od toho, jakým způsobem byla falšována historie. Problém s touto rolí měli i jeho 2 děti – režisér Pavel Brabec a herečka Helena Brabcová. Jeho dcera přiznala, že jí vadilo, když o ní lidé mluvili jako o dceři majora Zemana. Když seriál dávali v televizi, svíral se jí žaludek. Nicméně prý svého tátu, bude vždy hájit. Mluvila o něm jako o velmi srdečném člověku, který do herectví dával kus sebe a vždy se snažil odvést co nejlepší výkon, za což si ho velmi vážila.
Bohužel lidé mají tendenci dělat zkratky a tak prostě tento charismatický herec, jehož hlavní parketou bylo divadlo a který s pokorou přistupoval ke svému řemeslu, zůstane ve své škatulce i po své smrti. To, že neměl potřebu hanit svůj chléb a dobře odvedenou práci je pochopitelné. Ještěže se mu nezavřely dveře v dabingu a rozhlasu. Alespoň tam se mu podařilo vystoupit ze stínu majora Zemana. Král dabingu a skvělý divadelní herec zemřel v roce 2017 ve věku 83 let.
Zdroje:
1) 13. komnata Vladimíra Brabce
2) Neobyčejné životy - Vladimír Brabec
