Článek
Ikonická epizoda je jak vyšitá z nějakého hororu. Divákům, kteří si ještě pamatují propagandistický seriál o majoru Zemanovi, se v souvislosti s touto epizodou jistě vybaví postarší muž s pleší, sekera, děsivý úsměv a zlidovělá hláška: „Ten večer byl otec poněkud neklidný…“
Díl Studna se natáčela zhruba 10 let po rodinné tragédii v obci Vonoklasy. Diváci tento díl mohli poprvé shlédnout v roce 1980 a to po osobním schválení komunistickým ministrem vnitra Jaromírem Obzinou. Tvůrci seriálu vycházeli z fragmentů poskytnutého spisu, kopírovali tak skutečné závěry kriminalistů. Díky tomuto seriálu se o hrůzách z Vonoklas dozvěděla širší veřejnost. Jména postav i název obce však byly v seriálu pozměněny.
O tom, co se přesně v noci na 13. února 1968 v rodinném domě Jelínkových stalo, se dodnes vedou dohady. Vyšetřovatelé Sboru národní bezpečnosti okolnosti případu rodiny tajili, na veřejnost byly pouštěny jen kusé informace. To, co se ví jistě je, že o život přišel starší manželský pár - Marie a Stanislav Jelínkovi. Jediný, kdo přežil, byl jejich obrnou postižený syn Slávek.
Tělo Marie bylo nalezeno v hořícím domě. Byla ubita v ložnici neznámým tupým předmětem. Jejího muže našli mrtvého ve studni při hašení požáru. Syn Slávek doma nebyl. Ukázalo se, že se mu podařilo z místa neštěstí utéct do nedaleké vsi. Seděl u plotu jednoho domu, byl bez bot jen v ponožkách, třásl se zimou a naříkal.
To, co tu noc přivolaní hasiči viděli, byl hororový výjev, který se jim jistě vryl do paměti. Když jeli k ohlášenému požáru, museli překonat zamčenou vstupní bránu se železnými závorami a následně zamčené dveře do domu. Po nálezu ohořelé mrtvoly třiapadesátileté Marie Jelínkové bylo patrné, že byl v domě spáchán trestný čin. Dalším nemilým překvapením bylo nalezení sedmapadesátiletého Stanislava Jelínka, který měl pořezané zápěstí. Logicky se tak nabízelo vysvětlení, že muž nejspíš zabil svou ženu a následně spáchal sebevraždu. Podivné bylo i to, že na zahradě byly poškozeny včelíny a ovocné stromky.
Ale co jejich syn Slávek? Když jej nalezli, měl tři řezné rány na zápěstí a 14 cm dlouhou řeznou ránu na krku. Jelikož jeho zranění byla povrchová, bylo shledáno, že se jedná o rány sebevražedného charakteru. Jaký měl důvod si takto ublížit? Kvůli svým zraněním nemohl být nějaký čas vyslýchán a tak měl dostatek času si svou výpověď promyslet.
Hned ze začátku vyšetřování bylo vyloučeno, že by za smrtí manželů stál někdo cizí. Napovídalo tomu uzamčení objektu. Nalezená chemikálie Travex dokazovala, že požár byl založen úmyslně. Podle pitvy zemřel muž v důsledku utonutí, žena zemřela následkem vdechnutí velkého množství krve, které jí teklo z poraněného obličeje. Po vypuknutí požáru byla již po smrti.
Ilustrační foto - požár rodinného domu
Zatímco se vyšetřovatelé pokoušeli tragické události přijít na kloub, jediný přeživší Slávek byl hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, kde trpěl depresivnímu duševními stavy. Když byl poprvé vyslýchán, tvrdil, že za vraždou jeho rodičů mohl stát někdo cizí. Prý se jej někdo snažil usmrtit, když byl u studny pro vodu. To však kriminalisté vyvrátili. Vědro, které údajně nesl ke studni, bylo totiž dle zjištění celou dobu v domě. Svou výpověď tedy Slávek změnil. Tvrdil, že jej pořezal a hodil do studny otec. Bylo to poté, co otce přistihl, jak v ložnici zabil matku. Avšak i tato verze se ukázala být nereálná. Podle charakteru zranění si dle soudního znalce musel Slávek řezné rány způsobit sám.
A tak přišla na řadu třetí, poslední verze, ve které uvedl, že poté, co otec zabil matku, jej donutil ke zničení stromků, a následně ho přiměl, aby skočil do studny. „Otec sáhl do kapsy a vyndal kapesní zavírací nůž. Já jsem mu jej chytil, nůž byl otevřený, chytil jsem jej pravou rukou za střenku, předklonil jsem se nad otvor do studny, který předtím otec odkryl, a chtěl jsem si propíchnout hrdlo. Neměl jsem k tomu dost odvahy, tak jsem se několikrát zranil špičkou nože na krku a nakonec jsem přejel nožem od levého ucha k pravému po krku. Pak jsem si klekl na kolena již těsně u otvoru, vyhrnul jsem si levý rukáv u blůzy i košile a třikrát jsem se řízl přes levou ruku.“
Následně prý spadl do studny. Když jej probrala chladná voda, uvědomil si, že chce žít a snažil se dostat ven. Zapřel se zády o stěnu úzké studny a nohama se kousek po kousku soukal ven. Jenže pak za ním otec údajně skočil a srazil ho zpět do vody. „Octli jsme se čelem proti sobě. Otec mi řekl: ,Ty ještě žiješ? Nezůstávej tady bez nás!‘,“ pokračoval Slávek v děsivé výpovědi. Následoval boj, ve kterém se jej otec snažil utopit. Syn ale otce přemohl a vysoukal se ven. Přelezl plot a utekl.
Na stěnách studny byly nalezeny stopy jeho bačkor, rovněž i stopy krve, které odpovídaly Slávkově krevní skupině. Vyšetřovatelé se s poslední Slávkou výpovědí zřejmě spokojili a případ uzavřeli. Nicméně své závěry nezveřejnili s odvoláním na Slávkův zdravotní stav.
Případ dodnes budí zájem badatelů a novinářů, jedním z nich je i reportér Jaroslav Mareš, který upozornil na to, že studna, ve které měl proběhnout souboj dvou mužů je příliš úzká. Ve čtvercové studni o straně 80 cm je dle Mareše nereálné, aby se popisovaná událost vskutku takto odehrála. Pokud by otec spadl na syna, zatlačil by jej pod hladinu a on by tak neměl šanci na přežití. Svůj argument potvrdil pokusem v bazénu a také počítačovou simulací forenzního biomechanika Jiřího Strause. Také ředitel Muzea policie ČR Radek Galaš se přiklání k tomu, že vše mohlo proběhnout jinak, než jak Slávek vypovídal: „Já si myslím, že mladý je minimálně spolupachatel, ne-li pachatel, protože otec byl podle zjištění profesora Strause ve studni první. A kdo by ho tam asi tak hodil.“
Kolem této tragédie je stále hodně otazníků. Nezodpovězené otázky dávaly prostor pro lidovou fantazii. Mezi lidmi se například říkalo, že za vraždou manželů Jelínkových stáli agenti StB. Přeživší Slávek byl totiž jaderný fyzik a pro StB mohl být zajímavou osobou. Vznikla teorie, podle které se jej snažila StB vraždou rodičů donutit ke spolupráci. Ano, zní to poněkud přitažené za vlasy. Podle Radka Galaše je však zajímavé, že StB do případu velmi intenzivně vstupovala. V rozhovoru pro denik.cz uvedl, že Státní bezpečnost byla možná právě tím iniciátorem, který vedl vyšetřování směrem, jakým i skončilo. „Mladý Jelínek byl totiž zcela evidentně pro režim dost zájmovou osobou. Podílel se na nukleárním výzkumu, byl vědec. Takže byl určitě osobou pro režim zajímavou. Na rozdíl od jeho rodičů. Zvláštním faktem je, že měl problém, přišel za nejasných okolností o oba rodiče a zakrátko vycestoval i s touto zátěží do Sovětského svazu. Tam pobýval nějakou dobu a psal domů dopisy ve smyslu – co mně doma nedovolili, tady můžu konečně zkoumat,“ uvedl Galaš.
Pravdou je, že Slávek, absolvent Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, krátce po tragédii ve Vonoklasech odjel do Moskvy, kde pracoval v radiochemické laboratoři ústavu Akademie věd SSSR. Poté, co se vrátil, podílel se na utajeném výzkumu v Orlických horách. Na počátku sedmdesátých let tam působil na detašovaném pracovišti ČSAV v Novém Hrádku – Rzech. Dle dochovaných záznamů pracoval jako vedoucí otolaryngologické laboratoře, není však známo, čím se přesně zabýval. Existuje teorie, že mohl zkoumat protilátky proti virům použitelným v biologických zbraních. Na okraji republiky vedle své práce v laboratoři stihl i soukromý život. Oženil se a zplodil syna.
I když začal nový život někde jinde, do společnosti nezapadl. Žil se svou rodinou v izolaci v dřevěné chatě na strmém kopci nad laboratoří. Mezi zalesněnými kopci žili v podstatě z nutnosti. Neobdrželi totiž slibovaný služební byt v Novém Hrádku. „V podmínkách, v jakých bydlím, se s malým dítětem není možné účastnit jakékoli jiné činnosti, natož stranické… Pokud pro mě chtějí soudruzi něco udělat, mohli by mi opravit cestu,“ psal místnímu stranickému vedení, když zdůvodňoval svou snižující se účast na stranických schůzích.
Jeho kolegové se jej prý báli. Říkalo se o něm, že slouží sovětské rozvědce. Údajně šikanoval své podřízené. „Přišel k nám a zabral radioaktivní laboratoř, kde jsem pracovala. Vyhodil krátce po sobě čtyři sekretářky. Každý den, když jsme přišli do práce, byl na dveřích nový zákaz: třeba mluvení s údržbáři. A bylo vidět, že se bojí. Nechodil jinak než s vystřelovacím nožem. Když šel proti nám na schodech v práci, tak ho vytáhl a mířil na nás,“ popsala po letech vztahy na pracovišti jedna z jeho podřízených.
Jeho neschopnost vycházet s lidmi vedla k tomu, že odešel ze strany a jeho vědecká kariéra skončila. Přestěhoval se a změnil povolání. Původně inženýr se specializací na fyzikální a jadernou chemii skončil jako knihovník v knihovně ústavu experimentální medicíny v Praze-Krči.
Byl Slávek opravdu pro StB tak zajímavou osobou? Z Archivu bezpečnostních složek je zřejmé, že se o jeho osobu vskutku Státní bezpečnost zajímala. Dochoval se záznam z roku 1976, ve kterém se píše: „Údajně měl mít v 16–17 letech pohlavní styk se svou matkou. Když otec toto zjistil, řešil to tím, že matku fyzicky týral, a nakonec se to vyřešilo záhadnou smrtí obou rodičů, kdy otec i matka byli nalezeni mrtvi ve studni.“ Je známo, že ve spisech StB se našlo ledacos, co s realitou nemuselo mít nic společného. Je třeba brát tyto záznamy s rezervou. Nicméně je zřejmé, že byl Slávek opravdu v hledáčku StB.
Záznam StB naznačuje, že v rodině Jelínkových bylo opravdu cosi patologického. Slávkův otec působil jako podivín, byl dokonce propuštěn z armády kvůli nevyléčitelné duševní chorobě. Jeho stav se horšil, hodně tomu pomohly špatné sousedské vztahy. Podle Slávkovy sestřenice se Slávkův otec choval despoticky a nesnesl doma žádnou návštěvu. Jeho žena odešla ze zaměstnání, protože jí prý musel mít neustále doma. Slávkova maminka totiž byla velmi pohledná a její muž velmi žárlil. „Byla velmi uzavřená a vše držela v sobě. Když strejda promluvil, ona sklopila hlavu a šla. Rezignovala na vše,“ prohlásila její neteř. Prý byla velmi hodná. Poté, co její syn prodělal ve 4 letech mozkovou obrnu, ochrnula mu částečně levá ruka a pravá noha, se o něj vzorně starala. Denně jej vozila na dvoukoláku do školy do vedlejší obce. Což na druhou stranu vyvolávalo posměšky u Slávkových spolužáků.
Slávek to opravdu neměl jednoduché, nicméně se dokázal vypracovat. To ale dle jeho sestřenice vedlo k závisti: „Víte, tam se smísilo moc špatných věcí najednou. Nenávist sousedů, kteří záviděli a nesnesli, že se i postižený kluk vypracoval. Nadávali mu do chcípáků.“ A dle dalších příbuzných docházelo ze strany sousedů k brutální šikaně: „Když jednoho dne nešel Staník dlouho domů, byli jsme ho hledat. Ležel v uličce. Sousedi do něj kopali a řvali, že si nezaslouží žít. Že ho hodí prasatům.“
Vztahy mezi sousedy houstly, rodina Jelínkových začala svůj pozemek postupně opevňovat. Jeden ze sousedů prý dokonce jejich vlčákovi propíchl vidlemi přes plot hlavu. Spory eskalovaly, pan Jelínek se synem si obstarali dvaceticentimetrové nože, které použili v potyčce se sousedy. Nikdo naštěstí nebyl vážně zraněn. Jenže o pár let později byl otec se Slávkem napaden u kapličky sousedy takovým způsobem, že Slávek skončil v bezvědomí v nemocnici. Jeho otec útočníky pobodal nožem. Právě kvůli této potyčce se měl Slávkův otec dostavit dne 14. února 1968 k výslechu na oddělení VB, kam se už nedostavil, protože v noci na 13. února 1968 utonul ve své studni. Krátce po této události se obyvatelé obce k tragédii vyjádřili před novináři tak, že nyní bude alespoň pokoj. Dům po rodině nakonec koupil jeden z širších příbuzných, strhl jej a na jeho místě postavil dům nový. Obyvatelstvo obce se obměnilo, není zde nic, co by rodinnou tragédii připomínalo.
Pravdu o tom, co se tehdy vlastně stalo, se už nikdy nedozvíme. Mohla za to otcova paranoia? Podílel se na smrti svých rodičů Slávek? Znalec popsal jeho osobnost jako anomální až psychopatickou, s přehnanou touhou po sebeuplatnění, s hysterickými rysy a velkou citovou vazbou na otce.
Okolnosti hororové noci dlouhé roky držel v sobě, nikomu nic neprozradil. V roce 1999 se pokusil svůj příběh zpeněžit. Kontaktoval Českou televizi s tím, že pokud by mu televize zaplatila 1 milion korun, je ochoten poskytnut souhlas s natáčením a informace k rodinné tragédii. Nicméně televize tehdy dle jeho sestřenice nereagovala. Tři roky na to Slávek zemřel na mozkovou mrtvici. Bylo mu 73 let.
Zdroje:
