Článek
Hlášky jako „alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství,“ se staly legendární. Westernová parodie režiséra Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera jich byla plná. Zatímco např. v Německu komedii nepřijali, naopak třeba herec Henry Fonda se údajně u jedné z premiér bavil natolik, že spadl smíchy ze židle. Na nesmrtelnosti tohoto snímku se podepsaly jistě i herecké výkony Karla Fialy, Miloše Kopeckého, Josefa Hlinomaze, Květy Fialové ale i Rudolfa Deyla ml. coby majitele Trigger Whisky Saloonu Douga Badmana.
Pro role padouchů se Rudolf Deyl ml. skvěle hodil. „Jeho sporá postava s mírně kolébavou, uvolněnou chůzí a trochu drsný hlas ho předurčovaly k chlapským postavám,“ popsal svého kolegu Svatopluk Beneš ve svých pamětech. Svůj lehce zastřený hlas dokázal využít i v tvorbě pro děti. Namluvil dvojici medvídků v prvních šesti dílech animovaného večerníčkového seriálu Pojďte pane, budeme si hrát. Po jeho náhlé smrti převzal namluvení medvídků František Filipovský.
František Filipovský
Rudolf Deyl ml. byl nejen skvělým hercem, který ke všem svým rolím přistupoval poctivě, ale také neodolatelný společník se smyslem pro humor. „Optimismem a svým tak trochu pichlavým vtipkováním oživoval pánskou šatnu. Způsob, jakým si hráli na pravdu s Václavem Voskou, byl možný jen mezi skutečnými přáteli. Jejich vzájemné ,urážky‘ nepramenily ze zlomyslnosti, protože jinak se plně respektovali,“ popsal Beneš. „Voska jednou koupil v nějakém antikvariátě brožuru Příručka pro začínající ochotníky. Přede všemi ji po představení přinesl Rudolfovi a vemlouvavým hlasem pravil: ,Kamaráde, něco tady pro tebe mám, abys konečně přestal tápat. Protože když chceš hrát s pořádnými herci, musíš mít alespoň nějaké základy. Tak si to pěkně prostuduj!´ Deyl přelétl očima titul knížky a povídá: ,To je od tebe, ty kluku, moc hezký, takový nesobecký. Teď teprve vidím, kde ses to všechno naučil. Doufám, že ti to budu moct brzy oplatit.´“
Rudolf Deyl ml., 1949
V době, kdy se Voska do něj strefoval, už Deyl nějaký ten pátek působil na scéně Městských divadel pražských, v nichž působil až do své smrti. Tehdy už byl zkušený herec, který si prošel několika divadly. Působil například v Brně či Ostravě. Nejvíce mu však přirostla k srdci Praha, kde se také 6. července 1912 narodil.
V jeho případě nepadlo jablko daleko od stromu. Pocházel z umělecké rodiny. Jeho otcem byl Rudolf Deyl st., herec Národního divadla. Maminka Otilie, rozená Spurná, byla rovněž herečkou. Rudolf junior však herectví nestudoval, a to i přes to, že jeho otec působil jako pedagog na dramatickém oddělení konzervatoře. V případě vlastních dětí dal raději přednost škole života, neboť věděl, že slavné jméno může být v herecké profesi velké břímě.
Rudolf Deyl starší
Jenže Rudolf mladší si i tak k herectví cestu našel, stejně jako jeho starší sestra Eva. Zvolil si vlastní směr, jeho herecká práce se odlišovala od práce jeho otce. Zvládal zahrát široký repertoár postav. Od komických dokázal přejít k tragickým a charakterním. Ukázal, že žádná role není malá, pokud se hraje poctivě.
K filmu ho jako sedmiletého přivedl jeho otec. Tehdy ztvárnil epizodní roli malého chlapce v dramatu Stavitel chrámu. K dalším rolím si už musel dopomoci sám. Než se opět objevil ve filmu, prošel řadou českých divadelních scén, aby nasbíral herecké zkušenosti. Na plátna kin se vrátil za okupace, kdy ztvárnil několik epizodních rolí. Vidět jsme jej mohli např. ve snímku Jan Cimbura, Okouzlená či Řeka čaruje.
Výraznějších rolí se dočkal až po válce. Zahrál si například vykutáleného rekreačního referenta Pulečka v komedii Anděl na horách nebo čerta Beliala v pohádce Hrátky s čertem. Počátkem 60. let navázal spolupráci i s televizí a rozhlasem.
Jednou z jeho největších rolí měla být postava moudrého krále Dobromysla z pohádky Šíleně smutná princezna. Jenže během natáčení se ke slovu přihlásily jeho zdravotní problémy. Po návratu z dovolené si začal stěžovat na únavu, špatné dýchání a bolest žeber. Po vyšetření bylo zjištěno, že jedna Rudolfova plíce nedýchá. Byl tedy poslán do nemocnice. „Zjistili, že tam měl vodu. Byla až u srdce! Oni mu ji pak odsáli, ale našli tam i krev. A to avizovalo něco nedobrýho. Tak mu vzali i kostní dřeň a přišli na to, že to je rakovina,“ prozradila jeho třetí žena Dáša Deylová v dokumentu ČT Příběhy slavných.
Bohužel, nemoc postupovala velmi rychle. „Když mu rakovina sežrala ramenní kloub, museli mu dát bandáž, aby se vůbec mohl opírat o ruku,“ dodala jeho žena. I tak nepřestal dál pracovat. Důsledkem zhoubného onemocnění jej během natáčení pohádky postihl infarkt. Zemřel 22. listopadu 1967 v pouhých 55 letech. Jeho otec jej přežil o 5 let.
Pro všechny to byl velký šok. I přesto se rozhodl režisér Bořivoj Zeman v natáčení pokračovat. Dalo mu velkou práci přimět herce i štáb, aby se vrátili ke své práci a i přes pohřební atmosféru natočili komediální pohádku. Dalším oříškem bylo sehnání náhrady za Rudolfa Deyla. Oslovil několik herců, např. Ladislava Peška či Josefa Beyvla, ale žádný z nich na roli po nedávno zemřelém kolegovi kývnout nechtěl. Nakonec se režisérovi podařilo narychlo přemluvit Bohuše Záhorského, který se role otce princezny, kterou ztvárnila Helena Vondráčková zhostil na výbornou. Svým úsměvem dokázal všem zlepšit náladu, což se promítlo do výsledku natáčení.
Zdroje:
BENEŠ, Svatopluk. Být hercem. Praha: Brána, 1998. ISBN 8071718901.
