Článek
Král Dobromysl z populární hudební pohádky Šíleně smutná princezna okouzlil diváky svou vlídnou povahou. Jen si vybavte, jak dumal nad úprkem uvězněného prince z žaláře. Dokonce zvažoval, že by se někdo uchýlil i k podplacení žalářníka. To kata vylekalo. Bál se, že by přišel o místo. „Jak jsi to s touhle inteligencí mohl dotáhnout až na kata?!“ Reagoval mrzutě král.
Stejně jako na filmovém plátně, i v reálném životě vyzařoval z Bohuslava klid. „Nikdy se neprosazoval, působil dojmem tichého, pozorného účastníka a uhlazeným aristokratickým chováním si získával odstup, čímž vytvářel u lidí, kteří ho dobře neznali, dojem nepřístupnosti. S mnoha velmi blízkými přáteli si léta letoucí vykal. Tykal jen málokomu. Jedním z mála byl vrátný Štrupl ve Stavovském divadle,“ vzpomínal na kolegu František Filipovský. „Kromě dovolené anebo o víkendech na chatě jste tohoto gurmána nepotkali oblečeného jinak než v elegantním obleku anglického střihu. Samozřejmě s kravatou. Mýlil by se však každý, kdo by ho chtěl podle zevnějšku považovat za namyšleného povýšence,“ dodal Filipovský ve svých pamětech.
Vzhledem k hercově kultivovanému projevu se pro roli krále Dobromysla skvěle hodil. Režisérova volba však zprvu padla na jiného herce. Původně si královský hermelín oblékl herec Rudolf Deyl ml., kterého jste mohli vidět například v roli majitele Trigger Whisky Saloonu Douga Badmana ve slavné parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera.
Rudolf Deyl ml., 1949
Natočil několik scén, jenže dotočení pohádky se už nedožil. V pouhých 55 letech prodělal infarkt a zemřel. Tato tragédie poznamenala atmosféru na natáčení natolik, že se film málem nedokončil. Režisérovi Bořivoji Zemanovi dalo tehdy velkou práci přesvědčit štáb i herce, aby se vrátili na plac. Velkým oříškem bylo přeobsazení role krále Dobromysla. Deylovo místo zaujal narychlo Bohuš Záhorský, kterému se stejně jako jiným osloveným hercům do tohoto úkolu nechtělo. Nakonec ale souhlasil, nechtěl nechat štáb ve štychu. A udělal dobře. Role krále Dobromysla se stala jeho nejslavnější filmovou rolí.
Za hercem už tou dobou byla dlouhá řada pohádkových a kouzelných dědečků. Zahrál si například roli krále v pohádce Hrátky s čertem či Pánaboha v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Mnohým se také jistě vybaví jako Honzův dědeček v komedii Léto s kovbojem. „Já jsem Honzova dolního táty matky nevlastní bratr, víte? Jeho vlastního táty vlastní matky nevlastní bratr, rozumíte?“ Snažil se dědeček vysvětlit zmatené Doubravce svou pozici v rámci širokého příbuzenstva. Všechny jeho role však nebyly pouze kladné. Jen si vybavte jeho intrikánského komořího Langa z komedie Císařův pekař – Pekařův císař.
Známý je rovněž jeho hlas. Byl vypravěčem první série večerníčku Krkonošské pohádky, v dalších sériích jej po jeho smrti nahradil Martin Růžek. Uplatnil se hojně v dabingu, jeho hlasem promlouval například francouzský divadelní a filmový herec Jean Gabin a americký herec Spencer Tracy.
Spencer Tracy
Jak už to tak bývá, jeho cesta k herectví nebyla tak jednoduchá. Jeho otec Jan Záhorský, který byl profesorem na ČVUT, si nejspíše pro svého syna představoval jinou budoucnost. Odborník na stavby mostů a národněsocialistický politik se musel smířit s tím, že jeho syna to táhne k múzám. Jablko zkrátka padlo daleko od stromu. Divadlo jej tak okouzlilo, že z gymnázia přešel na konzervatoř studovat herectví. Tam ale vydržel jen dva roky, školu nedokončil. Raději v roce 1925 nastoupil do angažmá v Divadle Rokoko.
Po zbankrotování Divadla Rokoko prošel kočovnou divadelní společností Anny Steimarové. Následně spolupracoval s Jiřím Frejkou. V roce 1929 získal angažmá v Zemském divadle v Brně, kde odstartoval spolupráci s režisérem Jindřichem Honzlem. S ním pak přešel do Prahy, na scénu Osvobozeného divadla. Zde působil až do roku 1938, kdy divadlo bylo uzavřeno a jeho patroni byli nuceni odjet do emigrace. Díky Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi dostal příležitost nahlédnout do kuchyně skutečného velkého humoru a také získal své první zkušenosti před kamerou. Poprvé se na stříbrném plátně objevil v komedii Pudr a benzin, kde hrál pašeráka drog.
Období první republiky pro něj bylo významné i z hlediska soukromého života. Potkal svou první velkou lásku. To, že Věra byla tou dobou vdaná za rozhlasového režiséra Josefa Bezdíčka, pro něj nebylo překážkou. Kvůli galantnímu herci se rozvedla. Vzali se a měli spolu dceru Evu. Manželství jim však nevydrželo. Dalších dvacet let se pak Bohuš do chomoutu nehnal.
Během okupace odešel do Intimního divadla, které bylo po válce přejmenováno na Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého. V roce 1946 přijal s radostí nabídku umělecké správy činohry Národního divadla a stal se jejím členem. Zde se po letech opět zamiloval, jeho druhou osudovou ženou byla herečka Vlasta Fabianová. A co osud nechtěl, stejně jako jeho první žena i ona byla vdaná za režiséra Josefa Bezdíčka. Když režisér zjistil, že mu herec opět leze do zelí, odstěhoval se a žil pak sám jako starý mládenec v útulné garsonce na Vinohradech. Po jeho smrti se Záhorský ve svých 65 letech podruhé oženil.
Vlasta Fabiánová, 1939
Podzim života si herec vychutnával plnými doušky. Šťastné období přerušila rekonstrukce Národního divadla v roce 1977. Brány divadla se veřejnosti zavřely na 6 let. „Loučili jsme se představením Jiráskovy Lucerny. Bohoušek v ní hrál vodníka Ivana, já muzikanta Zimu. Při děkovačce jsem viděl v jeho očích slzy. Ani mně se nedařilo je potlačit. Seděl pak zhrouceně v šatně, stále ještě se zavlhlýma očima. Tušil, že se na tohle jeviště už nikdy nevrátí?“ Vzpomínal na kolegu František Filipovský. Když se Zlatá kaplička v roce 1983 opět otevřela, Záhorský už u toho nebyl. Zemřel v roce 1980 ve věku sedmdesáti čtyř let. Jeho žena Vlasta Fabianová jej přežila o celých jedenáct let.
Zdroje:
TVRZNÍK, Jiří. Komik se vrací: ze vzpomínek Františka Filipovského. V Praze: XYZ, 2007. ISBN 9788073880286.
