Článek
Podle projektu Index prosperity a finančního zdraví, což je společný výzkum České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu AV ČR, téměř 70 % Čechů bydlí ve vlastním. Podle nejnovějších dat je patrný rozdíl mezi generacemi. Senioři představují nejvyšší podíl těch, kteří žijí ve vlastním bytě či domě. Naopak Češi do 30 let si o vlastním bydlení často mohou nechat jen zdát. Většina z nich (58%) bydlí stále s rodiči. Do tohoto údaje se počítají i ti, kteří žijí s rodiči alespoň částečně, např. přes víkendy. Často je k tomuto kroku tlačí ekonomické důvody. Dostat se k vlastnímu bydlení bývá pro mladé téměř nemožné. V tomto ohledu často spoléhají na rodinu. Téměř každý druhý předpokládá (46%), že nějakou nemovitost v rodině zdědí.
Vlastní střecha nad hlavou představuje jistotu na stáří. Cesta k němu ale bývá trnitá. Ti, co nežijí u rodičů, se vydávají cestou nájemního bydlení. Lidé ho však většinou berou jako dočasnou formu bydlení. Strávit v nájmu celý život by si dokázala představit jen třetina populace. Podle již zmíněného výzkumu si každý pátý Čech myslí, že nájemné jsou pouze vyhozené peníze.
Dostupnost bydlení se promítá do porodnosti, neboť mnozí kvůli bydlení odkládají životní rozhodnutí, jakým je například založení rodiny. Podle Českého statistického úřadu se loni narodilo pouze 77,6 tisíce dětí, což je nejméně v historii statistického zjišťování. „Průměrná plodnost klesla na 1,28 dítěte na ženu. Zároveň se prodloužila střední délka života, která dosáhla rekordních 77,5 roku u mužů a 83,2 roku u žen,“ uvedl tiskový mluvčí ČSÚ Jan Cieslar.
Ti, jenž zažili komunistický režim, možná namítnou, že nedostupnost bydlení je jen výmluva, neboť i dříve býval problém dostat se k bytu. Na byty bývaly pořadníky, někteří na byt čekali i několik let. Je zajímavé, že když člověk nahlédne do diskuzí týkajících se dostupnosti bydlení za dob komunismu, zjistí, že mezi pamětníky se vyskytují poměrně rozdílné zkušenosti. „Nebyl jsem členem ÚV ani jiný prominent a byt jsme dostali do půl roku po svatbě. Ano byla to pouze dvojka o rozměru cca 57 m2, s velkým sklepem a nájem byl i se zálohou na vodné 68,- Kčs. V té době jsem si vydělával cca 2100,- Kčs. Žena o něco více. Takže si dokážete představit, jak jsme trpěli. Když nám po několika letech provedli výměnu kabelové přípojky a navýšili možnost odběru, tak jsme si pořídili akumulační kamna. Vysoký tarif byl za 41 haléřů a nízký, noční pouhých 14 haléřů!!! Vzhledem k příjmům jsme jen a pouze trpěli, a to až tak, že nový vůz značky škoda jsme si koupili až za dlouhé tři roky šetření, a to i proto, že jsme s Čedokem každý rok jeli na dva týdny k moři s pobytem a plnou penzí. Ano byla to „pouhá“ Jugoška, žádná velká exotika, ale pro skromného docela stačilo. Kolega dostal stabilizační 1+1, první kategorii a musel se uvázat na 3 roky. No, ale protože se nebál práce tak si postavil družstevní 3,5 + 1. Jinak soudruzi počítali s nájmem 2,- Kčs za m2,“ podělil se o své vzpomínky jeden z diskutujících pod článkem týkající se výše nájemného za socialismu. Jiní se zase vyjadřovali velmi kriticky: „Chtěli jste dříve pračku, barevnou televizi? Šup s úplatkem. Já měla štěstí, máma pracovala jako prodavačka v potravinách – takže oříšky, banány, kokos, před Vánocemi a nedostatkové zboží během roku a otec v masně – takže lepší maso, třeba kližka. Nevím, proč se pořád říká, že za komárů bylo líp. Ano, život podle soudruha - studovat, jak chtěl soudruh, cestovat, kam chtěl soudruh, číst, co chtěl soudruh, nakupovat, co chtěl soudruh, koukat na televizi, na to, co chtěl soudruh.“
Za socialismu stálo Československo na silném pilíři státního, podnikového a družstevního bytového fondu. Na jednu stranu se někde na bydlení čekalo dlouhou dobu, na druhou stranu bývalo nájemné vzhledem k příjmům opravdu za pakatel. Dnes si díky tržnímu nájemnému musí lidé sáhnout hluboko do kapsy. Celkové náklady na bydlení jsou dnes poměrně vysoké. Podle výše uvedeného výzkumu u 44 % Čechů převyšují výdaje na domácnost 30 % jejich příjmů, a u jednoho z deseti je to dokonce víc než polovina příjmů.
Ti, co bydlí ve vlastním, jsou v tomto ohledu ve výhodě. U seniorů často platí, že nemusí řešit splácení drahých hypoték. Generace, která vyrostla v dobách tehdejšího Československa měla oproti mladším generacím určitou výsadu. Privatizační vlna, která nastala po sametové revoluci, současným seniorům umožnila levně odkoupit městské byty. A pokud nekoupili byt, často si svépomocí postavili dům.
Senioři tak představují početnou skupinu Čechů, kteří jsou, co se týká bydlení, velmi spokojení. Jak ukazují data z Indexu prosperity a finančního zdraví, vlastníci jsou se svým bydlením výrazně spokojenější než nájemci.
To, jak jsou na tom domácnosti seniorů, řešil před 9 lety také Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, který své závěry zveřejnil v monografii Dostupnost bydlení a stávající bytová situace seniorů. V publikaci se analyzovala data sebraná mezi roky 2005 až 2014. „Aspekty hodnocení kvality seniorského bydlení zaznamenaly ve sledovaném období pozitivní trendy. Jednalo se například o růst podlahové plochy připadající na jednu seniorskou domácnost, snižování rozsahu problematických oblastí stavu vlastního bytu (vlhkost, hluk, špína apod.). Rovněž je pozitivním faktem, že domácnosti seniorů jsou se svým bydlením obecně spokojenější než zbytek společnosti,“ napsali autoři této publikace.
Rozbor se zabýval také jednočlennými seniorskými domácnostmi, které jsou více zatíženy náklady na bydlení. V některých případech přesahovaly náklady na bydlení hranici 40 %. Zde je třeba poznamenat, že náklady na bydlení souvisí s velikostí obývané nemovitosti. Přeci jen, pokud žije senior sám ve velkém domě, odmítá přesun do menšího bytu, pak samozřejmě musí počítat s vyššími náklady.
Přesto seniorské domácnosti podle dat bývají obecně méně ohroženy příjmovou chudobou než domácnosti neseniorské, neboť významným prvkem pro riziko chudoby je typ bydlení. Ti, co žijí ve vlastnickém bydlení, jsou méně ohroženi chudobou než lidé žijící v nájemním bydlení. To se odráží na celkové spokojenosti.
Zdroje:
