Článek
Můj synu,
Ty jsi mi tak vyrostl.
Ještě jednou tě vzít do náručí malého, plačícího a utěšit tě na svém rameni.
Ještě jednou pro tebe jít do školky a vzít si s tebou malý kousíček chleba nakrájeného pro odchozí a namazaného tou skvělou pomazánkou.
Ještě jednou ti přečíst pohádku před spaním a pak usnout na chvíli u tebe, jak sis to přál.
Ještě jednou ti vysvětlovat, co dělá kachna na rybníce, když potápí hlavu, a ty se jí směješ.
Ještě jednou se přijít zeptat, co škola a úkoly, ale hlavně, kde jsi dneska s klukama jezdil na skejtu.
Ještě jednou dělat večer svačinku do školy, zatím co ty spíš a já vím, že nesmím tolik třískat s nádobím, když ho umývám, aby ses nevzbudil.
Ještě jednou s tvým tátou hladit bříško a těšit se na život s tebou.
Ještě jednou se tě jít zeptat, jestli mi ty šaty sluší a můžu je nosit, a ty řekneš, že mi sluší všechno.
Ještě jednou držet tvoji teplou ručku ve své ruce a jít do parku si hrát.
Ještě jednou a ještě stokrát.
Ještě jednou mít tě doma v postýlce.
Ještě jednou mít tě doma ve tvém pokoji, když jsi přišel v noci a já na tebe čekala.
Ještě jednou si povídat v kuchyni u vaření a poslouchat tvoje názory a postřehy života.
Ještě jednou.
Ještě jednou si zazpívat u táboráku a na dovolené blbnout ve vodě.
Ještě jednou. Ještě stokrát si to pamatovat.
A přijmout, že milovat tě bolí i hladí zároveň.
Že poznat tě a potkat tě v životě, patří mezi to největší štěstí.
