Článek
Každá domácnost jinak voní, každá rodina má svoji typickou vůni, podle které ji poznáte. Svůj specifický osobitý pach, v dobrém smyslu.
Myslím si, že si tu vůni lidé berou sebou, i když se přestěhují do jiného domu, nebo bytu.
Možná je to způsob, kterým vaří jídlo, kořením které používají, práškem na praní, ve kterém perou prádlo, nebo je to čisticími prostředky, které používají na uklízení a parfémy, kterými se voní. Nakonec to nejzákladnější v rodinné vůni je určité osobité aroma, které vydává jeden každý jednotlivý člověk v rodině.
Voní nám kůže, každému jinak.
Tyto všechny vůně, pachy, odéry, aromata, vytvářejí rodinnou vůni, podle které poznáme domácnost, kam vstupujeme i poslepu.
U vás to tak hezky voní, říká mi kamarádka, když k nám přijde. Kéž by, pomyslím si. Snad je to pravda. Ale když vstupuji po práci do našeho bytu, cítím většinou, jak nám smrdí koš na odpadky, a letím ho vynést.
Přes den se na chodbě zdržuje náš pes, takže chodba „voní“ psem. Ne každý to má rád, ale my co milujeme pejsky, nám je to libé.(pokud tu moc nenaprdí).
I vůně koček v domácnosti je specifická a pro jejich páníčky příjemná. Miluju čichat ke kočičím a psím kožíškům.
Když jsem byla malá, chodila jsem za mojí kamarádkou domů. Bydleli v okále kousek odsud a jejich domácnost mi vždy velmi příjemně voněla. Nevím, jestli to bylo nějakým speciálním materiálem, ze kterého se okály staví, nebo to bylo jejich věcmi, ale dodnes si tu hezkou vůni pamatuji. Dokážu si ji vybavit. Nikdy jsem ji u nikoho jiného necítila. Taky jsem nebyla nikdy v jiném okálu, abych si to ověřila.
Nedávno se mi stala zvláštní věc. Byli jsme s mužem na dovolené v Polsku a zašli si odpoledne do města na kávičku. Sedíme v restauraci a já si odskočila na záchod. Otevřu dveře na toaletu, nejprve tam byla taková prostorná předsíň s umyvadlem. A najednou se vrátím tak o padesát let zpátky do dětství, do bytu mojí babičky v Aši. Úplně to tam vonělo stejně. Že by babička používala třeba stejné mýdlo, jako bylo na tom umyvadle, nebo tam bylo stejně vytapetováno? Prostě to nechápu.
Zajímavé na tom je, jak nás pachy a vůně mohou přenést v čase a jsou doprovázeny emocemi a pocity, které jsme tehdy v určitém okamžiku měli.
Skoro jsem na tom záchodě měla chuť říct „ahoj babi“. Babička už dávno nežije, ale jako by tu najednou byla. Ještěže se nedožila toho, že mi její vůni připomněl odér na polské toaletě. To bych těžko vysvětlovala.
S pachy je to stejně zajímavé. Někdy v létě, na balkoně, mám pocit, že cítím moře. Vážně. Sedím na balkoně, třeba dopoledne, kochám se výhledem na město a cítím ve vzduchu moře. Jako bych se přenesla do Chorvatska. Možná už mi hrabe, ale mám to potvrzené od kamarádky, která bydlela pod námi. Ta to cítila taky. Takže jí hrabalo taky. Nevadí.
Mnohý z nás si to ani neuvědomí, ale vůně a pachy jsou pro nás velmi podstatné. Nos je důležitým smyslem našeho těla.
Partneři si musí vonět, aby spolu mohli žít a přitahovat se.
Pokud má jídlo libou vůni, těšíme se na něj a chceme ho jíst.
Bez čichu by bylo vše těžší.
Já osobně, kromě pro mne příjemných parfémů a jemně vonících kosmetických přípravků, mám ráda vůni čerstvě vypraného prádla, usušeného venku na slunci, vůni lesa, ta je taky důležitá, ale ze všeho nejvíc miluju vůni letních večerů, kdy je na obloze ještě tmavá červeň po dávno zapadlém slunci, lítá netopýr, cvrlikají cvrčci a obloha, která postupně tmavne modří, slibuje dobrodružství načaté noci.
Taky mám ráda, když u nás uklidím a domácnost je cítit čistotou. Nebo uléhat do čerstvě převlečených peřin je taky boží. A čichat k novým knihám. K čerstvě umleté kávě. Našlo by se toho hodně.
Co si vybavíte, když se zamyslíte nad bydlením vašich rodičů, sourozenců, kamarádek? Je to jejich nábytek, jejich úsměvy nebo vůně jejich obydlí?
Až mě můj nos zavede opět nepřipravenou na cestu do minulosti, těším se, co si z dětství a z dřívějška opět vybavím a na jakou událost nebo člověka budu vzpomínat.
Tygřice
