Článek
I politici mají právo kritizovat. O tom není pochyb. Kritika je v demokratickém státě legitimním nástrojem. A to dokonce i tehdy, když míří na ty nejvyšší instituce. Pokud je tedy samozřejmě podložená a oprávněná. Pokud ale začne kritika systematicky podrývat důvěru ve státní nezávislé instituce, nejedná se o nic užitečného. Naopak. Toto je cesta, která míří k rozkladu. A přesně tou se vydala Alena Schillerová.
Jedna z hlavních tváří hnutí ANO totiž opakovaně a veřejně prohlašuje, že rozhodnutí Ústavního soudu respektuje, aby své slova vzápětí popřela. V lednu 2025 se jí nelíbilo, že Ústavní soud zrušil státní příspěvek na penzijní spoření. V červnu 2025 šlo zase o zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu. Pro Schillerovou a spol. jsou totiž hlasy seniorů zásadní, proto se o ně tak stará. Nebo alespoň to tak vypadá.
Její rétorika je tak obdivuhodná. Jednou se cítí „lidsky zklamaná“, jindy se rozčílí natolik, že na dotazy novinářů raději neodpoví a odejde. Používá zároveň vysoce citlivá slova. Ústavní soud podle ní není „žádná posvátná kráva“. To zmínila jak v lednovém rozhovoru na ČT24 (v čase 5:20), tak i nyní v červnu. A navíc vždy s dodatkem, že to nemyslí zle. Zarážející přitom je, jak alibisticky se projevuje. „Rozhodnutí soudu respektuji,“ opakuje stále dokola. Svými dalšími slovy ho ale zpochybňuje a označuje za nespravedlivé.
To všechno zní navíc poměrně kultivovaně. Schillerová mluvit a zapůsobit umí. Ve skutečnosti je ale její argumentace opakovaně manipulativní, podsouvá společnosti nedůvěru v Ústavní soud a naznačuje, že podléhá politickému vlivu. Což v hnutí ANO samozřejmě není ničím novým. Sám Babiš kdysi prohlásil, že Fialova vláda má všechno. Prezidenta, Senát i Ústavní soud.
Jak jsem zmínil výše, jde bohužel o rétorickou zbraň hnutí ANO, která funguje. Jde o tendenci přesvědčit veřejnost, že demokratické instituce nehrají fér. Že hrají proti obyčejným lidem. A že právě hnutí ANO je tím, kdo chce pro tyto obyčejné lidi spravedlnost.
A právě Schillerová v tomto hraje nejvyšší ligu. Nebouchá do stolu jako Babiš. Hlasitě se nerozčiluje. Ale s elegancí dámy používá jazyk právničky, mile se usmívá a bojuje spíše chytře. Ve výsledku pak působí, jako by měla opravdu kompetence, autoritu, ale především pravdu.
Když ale politik začne zpochybňovat rozhodnutí soudu bez důkazů, nahlodává tím základní důvěru občanů v právní stát. O to horší je, když se něco takového děje opakovaně. Proto ať si každý odpoví sám, zda chce mít ve vládě někoho, kdo staví vlastní soudy nad soudy ústavní.
