Článek
Dovolte mi krátkou osobní otázku úvodem. Čtete rádi příběhy o nemocných dětech? Není to nic příjemného, že? Umím si představit, že nám trochu pomáhá fakt, že se nás tyhle rodinné tragédie netýkají, a tak v nitru sebe nakonec paradoxně cítíme úlevu, nemám pravdu? Tyhle příběhy se totiž naší perspektivou dějí někomu a tam někde. Jenže, ono žádné někomu a tam někde neexistuje. Nejsou to příběhy z Netflixu. Jsou to reálné příběhy lidí kolem nás. S českými jmény. Jako ten náš z jižní Moravy. Z Brněnska.
Představte si čtyřčlennou rodinku. Krásnou. Dvě děti. Dcera a syn. Evička a Honzík. Možná jsme je dokonce někde potkali. Na Svoboďáku, Zelňáku. Na přehradě, ve Vaňkovce. Kdo ví. To už si samozřejmě nemůžeme pamatovat. Jenže pak stačí pár vteřin a všechno je jinak.
Honzík s Evičkou, tři roky po nehodě Honzíka.
Psal se rok 2020 a příběh Honzíka zasáhl snad každého. Vesele se proháněl na odrážedle. Jeho radovánky ale skončily tragédií, když zmizel bez povšimnutí v jezírku. Chvíli trvalo, než ho ostatní našli. Následovalo šestiminutové oživování, volání záchranky, čekání na příjezd, a především nekonečně dlouhý boj o záchranu života s nejistým výsledkem.
Srdíčko Honzíka se povedlo nahodit po dalších dvaceti minutách. Z nejhoršího byl venku. Jenže brzy následovaly další špatné zprávy. Křeče, bolesti a následné upadnutí do kómatu. Lékaři predikovali to nejhorší. Přežije-li, bude ležákem. Po pár měsících se ale stalo něco, co můžeme směle nazvat zázrakem. Honzík procitl a začal bojovat. A spolu s ním i celá rodina. Zezačátku to vypadlo bezradně. „Byl stočený do rohlíku, takže mezi hlavou a nohama měl 15 centimetrů,“ vzpomíná dnes s odstupem jeho statečná maminka. Celá rodina vynakládala spoustu sil denně na to, aby jejich Honzík udělal alespoň milimetrový pokrok.
Dnes je to podruhé, co Honzík čeká na pomoct. Už je napůl cesty k zotavení, jak vnímá jeho posun vlastní maminka. Obrovský pokrok jde vidět i v přiloženém videu výše. Jak se Honzík naučil znovu polykat, vnímat okolí, udržovat oční kontakt. Všem pak vyrazil dech, když se sám postavil. A právě nyní se pere s chůzí a postupně se snaží mluvit. Jeho posun nepřestává lékaře udivovat.
Abychom mohli mluvit o happyendu, je ale třeba další vlna solidarity. Už před několika lety to byli právě ochotní dárci, kteří ve sbírce poskládali 5,6 milionu korun. Všechno šlo na dosud úspěšnou léčbu Honzíka. Dnes je potřeba dalších 6 720 124 korun. Rodina ve spolupráci s o.p.s Život dětem sestavila přehlednou tabulku s položkami, které je třeba uhradit, aby se mohl Honzík posunout kupředu. Tabulku mi vedení společnosti poskytlo a jsou v ní položky jako Rehabilitační pobyt Klimkovice, Aplikace kmenových buněk na Slovensku, Intenzivní laserová terapie u Dr. Crawforda atp. Vše pečlivě propočítané včetně převodu měny dle aktuálního kurzu. Částka sedí do koruny přesně.
Ochotní dárci přispívají na tomto odkaze. Jde o transparentní účet, který je veden pod záštitou právě obecně prospěšné společnosti Život dětem.
Stále existuje naděje, že Honzík doběhne své vrstevníky.
