Článek
Mladší paní přijíždí na parkoviště přímo před vstup do obchodního domu. Vystupuje z většího SUV vozu, který si mohou dovolit jen ti lépe vydělávající. Hned na první pohled si nejde nevšimnout, že patří mezi ty ženy, které velice dbají o svůj zevnějšek. Mírně se usmívá, působí mile. Opouští vůz a vchází do obchodního domu.
Až dosud na celém příběhu není nic špatně. Vše, jak má být. Nezmínil jsem ale dva podstatné detaily. Tato mladá paní totiž postavila svůj vůz na místo, které je vyhrazené pro rodiče s dětmi a nastávající maminky, jak je uvedeno na webu daného obchodního centra. To je navíc zřejmé i ze samotné značky, a především výrazné růžové barvy na silnici, která má evokovat právě speciální parkovací místo.
Slušná konfrontace na denním pořádku
Ten druhý podstatný detail je, že tato paní s žádným dítětem (a ani pro žádné dítě) nepřijela. Jednalo se dle naší interakce o takový ten typ člověka, který je přesvědčený o tom, že může vše bez ohledu na nastavená pravidla. Ty jí jsou totiž jedno. Tento fenomén nelze s jistotou zobecnit, ale musím přiznat, že nejčastěji takto konfrontuji lidi, kteří dbají a svůj zevnějšek více než průměrný člověk (tady se jedná o moje subjektivní hodnocení) a kteří jezdí ve vozech dražší hodnoty. Přesně takové konfrontuji téměř na denní bázi.
Šla jen do bankomatu
Stejně tak to bylo s touto paní. Bylo jasné, že na místě nemá co dělat. Skočila si navíc jen do bankomatu a za chvíli odjela. Přestože mi to bylo nepříjemné a šlo o výstup z komfortní zóny jako pokaždé, musel jsem se ozvat. Když jsme se míjeli, pozdravil jsem ji a slovy „gratuluji k těhotenství“ jsem ji vyvedl z míry a očividně pořádně urazil. Těhotná samozřejmě nebyla, jak mi sama prozradila. Vulgárně po mě vystartovala. Chvíli jsme o neoprávněném stání diskutovali, ale v obranném módu odmítala jakoukoliv vinu. Poté odešla.
Parkovací místo vyhrazené pro rodiče s dětmi.
Mám z této nepříjemné situace několik závěrů
- Zachoval jsem se možná trochu drze a nevhodně. Pokud chci někoho poučit, edukovat, je třeba vždy zvolit vhodný a přiměřený slovník. Obsah může být klidně tvrdý, pokud je stavěn na pevných argumentech. Samotná forma je ale mnohdy rozhodující pro to, jestli druhý informaci přijme, nebo agresivně odmítne. To je poučení pro mě.
- V celém tomto reálném příběhu, a dokonce i těch ostatních, nejde v žádném případě o to, abychom někoho poučovali, nad někoho se povyšovali, vytvářeli konflikty. Jde tady v první (a jediné) řadě o ochranu maminek a rodičů. Na to je třeba myslet. Místa jsou vyhrazena pro ně, aby měli návštěvu obchodního centra příjemnou. Je to služba směrem k nim. Je to komfort, který jim zajistí dostat se pod střechu v dešti s dětmi rychleji než ostatní. Ta místa tam nejsou pro nic za nic. To pro ně to děláme.
- Ten zásadní závěr je ale následující. Musí nás být víc, kterým tato lhostejnost některých lhostejná nebude. Jen tak se něco změní. Paní z příběhu prošla kolem několika lidí, kteří stejně jako já museli vidět, že parkuje, kde nemá. Pokud se jí ale ze stovky parkovacích zkušeností ozve jen jediný člověk, nic to s ní neudělá. Umíte si ale představit, kdyby ji při každém takovém parkování někdo konfrontoval? Jak moc by ji to otravovalo? Hádám, že by si to příští minimálně několikrát rozmyslela. Je to jako u dětí. Pokud jsme přísní a důslední ve výchově pokaždé, když být máme, dítě si pak moc dobře rozmyslí, jak se chovat. Je třeba ale takové chování nepřehlížet. Překonat se. K těmto lidem přijít a slušně je upozornit na to, že parkují, kde nemají. A dělat to dnes a denně. V důsledku nám pak bude na silnicích lépe.
