Článek
Tomio Okamura je nově vedoucím Poslanecké sněmovny. Tedy mužem, který má řídit její chod, určovat tón jednání a být symbolem pořádku, respektu a profesionálního výkonu. Měl by být tím, kdo jde příkladem. Jenže během čtvrtečního večera, kdy probíhala 4. schůze, předvedl pravý opak.
Celá situace je o to absurdnější, že během jeho vedení za řečnickým pultíkem nestál jen tak někdo. Stál tam Andrej Babiš. Tedy lídr, kterého Okamura po volbách podpořil jako budoucího premiéra. Člověk, který je vlastně jeho současným šéfem.
Podle toho, co se ale v přímém přenosu odehrávalo, se spíše zdálo, že jsou Okamurovi ukradení úplně všichni. Stačí se podívat na průběh večera. Je to učebnicový seznam ignorace, nezájmu a naprostého pracovního selhání. Podotýkám, že schůze probíhala v čase 18:00 až 21:05. Níže je záznam Okamurova chování.
18:05 telefonát
18:06 hraní si s telefonem
18:08 povídání si s kolegou
18:09 hraní si s telefonem
18:10 povídání s dalším kolegou
18:13 druhý telefonát
18:14 dlouhé hraní si s telefonem
18:21 téměř čtvrthodinový rozhovor s kolegou
18:35 povídání si s dalším kolegou
18:41 třetí telefonát
18:42 hraní si s telefonem
18:43 čtvrtý telefonát
18:44 povídání s kolegyní
18:49 hraní si s telefonem
18:50 pátý telefonát
19:04 hraní si s telefonem
19:05 šestý telefonát
19:07 povídání si s kolegou
19:08 sedmý telefonát
19:18 osmý telefonát
19:21 povídání s kolegyní
19:24 baví se se dvěma kolegy zároveň, zatímco Andrej Babiš u pultíku pláče
19:25 povídání si s kolegou
19:27 hraní si s telefonem
19:31 odchod z hlavního křesla hodinu a půl před koncem schůze
Dohromady jsem napočítal 25 přešlapů během hodiny a půl. Z toho celkem osm telefonních hovorů, kdy některé z nich částečně snímal mikrofon. Tedy byly i rušivé. Vše přitom dělal Okamura vědomě.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš
Když tedy lídr SPD neustále dokola mluví o tom, že Česko je na prvním místě, že není nic víc, než český občan, je třeba se podívat, jestli se tak i chová.
Odpověď je jednoduchá. Nechová.
Směrem k projevu Andreje Babiše prokázal neúctu, nezájem, lhostejnost, a částečně dokonce i drzost. Když se totiž Babiš během svého projevu snad poprvé na veřejnosti rozplakal, Okamura začal rychle u kolegů zjišťovat, co že se to vlastně tady děje. Vedoucí poslanecké sněmovny zjišťoval, co se to v poslanecké sněmovně děje. Jak absurdně to zní, že?
Pominu navíc fakt, že jeho hodina a půl práce stojí poměrně dost peněž české daňové poplatníky.
Okamura tak při dalším zasedání Poslanecké sněmovny poměrně zásadně selhal. A to ne jednou. Ale hned pětadvacetkrát během velmi krátké doby.
