Opomíjený hrdina roku 1968, příběh vzdoru Rostislava Běhala stále fascinuje

Rok 1968 je v československé historii zapsán jako období velkých nadějí a tragických událostí zároveň. Mezi mnoha jmény, která se v té době zapsala do paměti národa, však existuje jedno, které možná neprávem zůstává opomíjeno. Jde o Rostislava Běhala. Muže, který se odvážně postavil proti Komunistické straně Československa (KSČ) v době, kdy to vyžadovalo obrovskou odvahu a odhodlání.

Rostislav Běhal se narodil koncem listopadu 1922 v Bratislavě, kde jako dítě i vyrůstal. Kvůli studiím se ale přesunul do Prahy, kde strávil i roky svého dospívání. I díky tomu mluvil českým jazykem. V Praze pak vystudoval v roce 1941 obchodní akademii a po skončení druhé světové války (1945) se rozhodl pro studium na Vysoké škole obchodní. To ale nedokončil. Na akademický „úspěch“ si tak musel počkat až do roku 1964, kdy absolvoval studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zakončené rigorózní zkouškou.

Svoji kariéru v rozhlase coby třicetiletý muž zahájil v roce 1952 jako ekonomický redaktor. V dalších letech (1958-1961) povýšil na zástupce hlavního redaktora Hlavní redakce politického vysílání (HRPV). Jeho odborné znalosti a organizační schopnosti ho nakonec dovedly ještě dál. Za vrchol jeho kariéry lze pokládat roky 1962 až 1969, kdy působil jako náměstek ústředního ředitele Československého rozhlasu. A právě v období Pražského jara byl Rostislav Běhal tím, kdo fakticky rozhlas řídil.

Během Pražského jara v roce 1968 se československá společnost pokoušela o demokratizaci a liberalizaci komunistického režimu. Právě tehdy hrál rozhlas klíčovou roli. Běhal byl tehdy náměstkem ústředního ředitele pro program a během invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 dostal důležitý úkol. Hoffmann, tehdejší ředitel Ústřední správy spojů, si ho zavolal do kanceláře a informoval ho o tom, že na Ruzyni právě přistávají vojenská letadla a vojska zemí Varšavské smlouvy právě začínají s obsazováním naší vlasti. Úkol tak zněl jasně. Odvysílat rozhlasem lživou zprávu, která okupaci naší země legalizuje a označí ji spíše za pomoc.

To, jak celá epizoda dopadla, je zřejmé z nadpisu tohoto článku. Rostislav Běhal odmítl. Rozhodl se postavit proti zneužití rozhlasu okupačními silami a kolaboranty. Tento okamžik vzpomíná v jednom z rozhovorů i Jiří Mádl, který právě některé příběhy novinářů Československého rozhlasu z této doby zfilmoval.

Běhala pak Mádl popisuje jako malého obyčejného člověka, který držel v ruce lživý dokument a čelil těžkému rozhodnutí, jak s ním naložit. To, co totiž z rozhlasu zazní, jistě významně ovlivní pohled všech posluchačů na právě probíhající události. Zároveň Běhala popisuje jako vítěze. I kdyby jeho děti nemohly nikdy studovat na vysokých školách důsledkem jeho činu, tak svým odvážným odmítavým rozhodnutím přesto vyhrál.

Běhal tak odmítl splnit příkazy, které by vedly k šíření okupační propagandy, a tím se vystavil značnému riziku. To navíc vyústilo v opravdu konkrétní vážné důsledky. Své pozice byl zbaven, a později dokonce i z rozhlasu propuštěn. Po srpnových událostech pak ještě působil krátce v rozhlasovém studijním oddělení, ale jeho kariéra byla jedním rozhodnutím v podstatě zničena. Do rozhlasu se mohl vrátit až po roce 1989. Tehdy se začal věnovat historiografické činnosti a stal se například autorem publikace Kdo je kdo v historii Českého rozhlasu.

Rostislav Běhal zemřel náhle 15. listopadu 2005, ale jeho odkaz žije dál. Statečný postoj v roce 1968 a neochota podřídit se okupantům zůstávají inspirací pro všechny, kteří věří ve svobodu a spravedlnost. Běhalův příběh nám tak připomíná, jak důležitá je morálka a odvaha řídit se správnými hodnotami.

Zdroje: Renesance rozhlasu 1959-1968, Český rozhlas, Česká televize, iRozhlas, SpotlightCZ, ČSFD