Článek
Každý rok se 28. října, v Den vzniku samostatného československého státu, zvedá vlna emocí. Na jedné straně je to pýcha, na druhé kritika. Prezident republiky totiž tradičně uděluje státní vyznamenání a zpravidla se hned po skončení ceremoniálu rozjíždí debata o tom, kdo si ocenění zasloužil, kdo nikoli, kdo tam chybí, a kdo naopak přebývá. Petr Pavel ale ani tentokrát neudělal ve volbě hrdinů jedinou chybu. Pojďme se podívat na tři hlavní argumenty.
1. Počet vyznamenání? Tak akorát
Začněme u toho nejjednoduššího. Tedy u počtu oceněných. Prezident nešel cestou okázalosti, ale ani přehnané skromnosti. Vyznamenaných nebylo ani příliš mnoho, ani podezřele málo. Například Seznam Zprávy si daly tu práci a zkompletovaly statistiku všech vyznamenání udělených jednotlivými prezidenty od roku 1993. A výsledek? Petr Pavel se drží i z hlediska počtu v rozumném středu. Z grafu jasně vyplývá, že Václav Havel byl zdaleka nejštědřejší, zatímco Václav Klaus a Miloš Zeman (s výjimkou roku 2022) udělovali ocenění střídměji.
Václav Havel byl prvním prezidentem České republiky.
2. Sportovci, herci, spisovatelé, lékaři a další
Druhý argument se týká skladby oceněných. Prezident nezvolil jednostranný přístup. Na Hradě se letos sešli lidé z různých oblastí společnosti. Sportovci, vědci, herci, umělci, vojáci. Nešlo o uzavřenou bublinu jedné profesní skupiny, ale o pestrý průřez Českem, které Pavel reprezentuje.
Objevily se navíc tradičně i jména lidí, kteří si pro cenu přišli sami. Ale stejně tak i jména těch, kteří se už ceremoniálu bohužel nedožili.
3. Volba je na Petrovi Pavlovi
A konečně zatřetí a patrně nejzásadnější argument. Žádný přešlap a chyba není možná tam, kde neexistují jasná pravidla. Ústava ani žádný jiný právní předpis neurčuje, jaké osobnosti má prezident vyznamenat. Státní vyznamenání jsou výlučnou kompetencí hlavy státu. Prezident tak může ocenit toho, koho považuje za hodného v souladu se svým svědomím a hodnotami, které zastává. Kritizovat Pavla za jeho volbu by tak znamenalo kritizovat samotný princip prezidentské pravomoci.
Petr Pavel navíc prokázal, že k tradici přistupuje s úctou, nikoli s okázalou snahou zapsat se do dějin. Už dříve se v live streemu sám vyjádřil, že k celkové nominaci přistupuje nanejvýš pečlivě a zodpovědně. Ceremoniál měl navíc kultivovaný průběh, bez afér a bez zbytečné pompéznosti. Byl to večer, který nepatřil prezidentovi, ale oceněným a jejich příběhům. A tak to má určitě být.
Petr Pavel tak neudělal jediný přešlap, a i tím posílil důvěru, že státní vyznamenání mohou znovu znamenat to, co mají. Tedy poctu skutečným osobnostem.
