Článek
Prožil jsem dnes jednu ze situací, ze které mi je doteď nepříjemně. Nevěděl jsem v tu chvíli ani teď stále nevím, jak se správně zachovat.
Obyčejný nákup v supermarketu
Šlo o obyčejný nákup v supermarketu. Pár věcí po práci na večeři. Hlavně to mít co nejdřív za sebou. Přišel jsem k pokladně a nevědomě se zaradoval, že je přede mnou jen jeden člověk. Sice tedy s plným vozíkem, ale věděl jsem, že to moc dlouho nepotrvá, protože si kupoval i kastl piv. Tedy polovina objemu vozíku byla jedním pípnutím odbavená. Nevím, jak je to jinde, ale v této síti supermarketů nemusíte nutně vyskládat veškeré zboží na pás. A tak když se prodavačka chystala markovat právě tuto položku, jen se nahnula přes pultík a požádala pána, jestli by přepravku mohl zvednout.
Záměrně zatoulané zboží ve vozíku
V ten moment jsme si všimnul, že měl pán za tou přepravkou schované jedno balení zrnkového kafe. Tu přepravku ale zvedl tak šikovně, že si prodavačka kafe nemohla všimnout. Zprvu jsem nevěděl, jestli to byl záměr, nebo nešťastná náhoda. V ten moment se na mě ale onen zákazník podíval a mně bylo hned jasné, že o kafi moc dobře ví.
Trochu mě to paralyzovalo. Standardně jednám poměrně pragmaticky, ale teď jsem se nezmohl k žádné akci. Jen jsem pozoroval, co bude dál. Další překvapení přišlo asi za půl minuty a od stejného člověka. Když mělo totiž dojít k zaplacení, nahnul se k prodavačce a požádal ji, aby zavolala manažera prodejny, že se jedná o kontrolní nákup.
Obrázek je ilustrační.
Nepříjemná situace pro všechny
Prodavačky mi bylo líto. Věděl jsem, že selhala. Že za to možná zaplatí nějakou pokutou. V nejhorším případě možná pracovním místem. Přesto se takové selhání může zkrátka stát. Snad k ní budou milosrdní. Manažer prodejny vzápětí přišel a i na něm šlo vidět, jaký strach a zklamání zrovna prožívá. Výčitky jsme tak ve výsledku měli možná všichni čtyři.
Mě mrzela moje nepohotovost. Mohl jsem prodavačku zachránit, nebo celou situaci nějak rozkrýt. Sama prodavačka si zase jistě vyčítá, že nebyla pozornější a manažer prodejny, že tomuto proškolení nevěnoval větší pozornost. Nakonec možná i samotnému kontrolorovi nebylo příjemné, že nežádoucí chování odhalil.
Nevyřešené dilema
Onu nepříjemnost ale prožívám dosud. Když jsem totiž přišel na řadu já, prodavačce se ohromně třepaly ruce. Bylo mi jí líto. Zároveň si ale pořád nejsem jistý, jak mělo správné chování vypadat. Zprvu jsem měl pocit, že bych měl stát na straně prodavačky, protože kontrolor je někým „zlým“, proti komu je třeba se spojit. Jenže vzápětí mi došlo, že je to v důsledku právě on, kdo proti těm „zlým“ bojuje. A to tím, že svým způsobem prodavače a prodavačky testuje a kontroluje.
Na druhou stranu si ale zase neumím představit, že bych mohl klidně vykonávat tuto profesi, když bych za každým zákazníkem viděl potenciálního herce, který se mě snaží nachytat. O to víc se zase přikláním tomu, že jsem se měl prodavačky zastat a kontrolu přerušit například upozorněním na ono kafe v košíku.
Co si o celé situaci myslíte vy? Jak byste na mém místě chtěli ideálně zareagovat? Co mělo být správně? Vaše odpovědi v anketě níže mohou být zajímavou vypovídající hodnotou o tom, jaká společnost ve skutečnosti jsme.
