Článek
Štědrovečerní pohádky bývají v Česku vždycky téma. Jsou každoročním rituálem rodin i jednotlivců, kteří jsou mnohdy až nespravedlivě kritičtí. Letos se ale Záhada strašidelného zámku na Česká televize zařadila mezi ty, o nichž se může mluvit v opravdu pozitivním duchu.
Už samotný nápad se totiž povedl. Zámek, kde se straší záměrně a kde se z pověr stává ekonomický nástroj, jak zachránit královskou pokladnu bez zvyšování daní, funguje překvapivě dobře a diváka zaujme. Pohádka je srozumitelná pro děti, ale zároveň nabízí podtext, který ocení i dospělý divák. Tedy jakýsi střet racionality, moci, ega a potřeby kontroly.
Jiří Mádl jako jasný vítěz večera
Vše bývá většinou o hercích. A povedlo se to i v tomto díle. Nejsilnější stopu v celé pohádce bez debat zanechal Jiří Mádl v roli ministra. Jeho postava je permanentně nespokojená, sarkastická, ublížená a přitom nebezpečně racionální. Není to karikatura zla, ale ten typ padoucha, který věří, že on jediný ví, jak se věci mají dělat správně. A to diváka baví.
Jedna scéna se okamžitě zapisuje mezi památné momenty českých televizních pohádek. Teatrální „podání výpovědi“, uražený odchod a hořká věta „Jak já vás tu všechny nenávidím“. Mádlova postava není jen zlá, je lidsky pochopitelná, a právě proto znepokojivá. Je to zároveň jediná figura, která má skutečně co hrát v každé své scéně.
Skvělá volba prince a princezny
Velmi dobře funguje i ústřední dvojice. Sofie Anna Švehlíková jako princezna Elvíra působí přirozeně, civilně a bez pohádkové afektovanosti. Neokoukaná tvář tady dělá přesně to, co má. Divák jí věří. Je aktivní, rozhodná, ale ne prvoplánově „moderní za každou cenu“.
Proti ní stojí Oskar Hes jako princ Armin. Přestože patří k nejviditelnějším hercům své generace, jeho výkon nepůsobí okázale. Naopak. Je klidný, sympatický a lidský. Vtipná a sebeironická je scéna jejich prvního společného tance, který oběma nápadně nejde. O to víc pobaví, když si divák uvědomí, že Hes suverénně vyhrál poslední ročník taneční soutěže StarDance. Takový drobný detail, který ukazuje cit pro humor a nadhled.
Výprava, lokace a atmosféra
Režisér Ivo Macharáček vsadil na silné lokace a vizuální jistotu. Zámek Chyše, Dobříš či Český Krumlov dodávají pohádce autenticitu a pocit skutečného prostoru, nikoli televizní kulisy. Kamera si umí vychutnat architekturu i detaily. Kostýmy jsou bohaté, ale nepřehnané, a celek působí výpravně, aniž by sklouzl k lacinému pozlátku.
Ano, děj je v některých momentech čitelný a zkušenější divák může tušit, kam se bude ubírat. Jenže právě štědrovečerní pohádka není místo pro šokující zvraty. Důležitější je atmosféra, rytmus a postavy. A tady pohádka boduje.
Pohádka, která neurazí a v paměti zůstane
Záhada strašidelného zámku možná nebude revolucí žánru. Ale je poctivá, řemeslně zvládnutá a herecky nadstandardní. Nabízí humor, napětí i jemnou ironii. A hlavně má několik výrazných postav, které své role zvládly opravdu na výbornou.
Večer 24. prosince tak Česká televize nabídla pohádku, která neurazí děti, nenudí dospělé a připomíná, že i tradiční vánoční formát se dá natočit s lehkostí, bez kýče a s rozumem.
