Článek
Když Václav Klaus řekl, že je úplně jedno, jestli vládne Fiala nebo Babiš, nesouhlasil jsem. Připadalo mi to příliš zjednodušené. Jenže pak jsem si přečetl celý rozhovor a začal mu víc rozumět. Klaus totiž nemluvil jen o politicích, ale o systému. O společnosti, která si zvykla, že stát všechno zařídí. Od covidových kompenzací až po dotace na solární panely a stovky tisíc na domy po babičkách. To je ale cesta do pekla. A tak se nabízí otázka, co cesta do pomyslného pekla není. Má dnes vůbec volič v Česku z čeho vybírat?
Beznaděj na všech stranách
Na jedné a dosud hlavní straně to je vládní pětikoalice. Ta, na kterou se hodně spoléhalo a od které se skoro až čekaly zázraky. Ty se ale nedostavily. Vláda se pod heslem odpovědnosti a stability chová spíše jako unavený aparát plný drobných i větších kauz. A ty celou koalici Spolu provází od samého počátku vládnutí. Dnes už SPOLU očividně dochází dech. Lidovci bojují o holé přežití, TOP09 o smysl a ODS o zachování samotné identity. STAN se zase stále nemůže zbavit nálepky z kauzy Dozimetr a Piráti už vládu před nedávnem opustili.
Populistické hnutí ANO Andreje Babiše
Pokud se podíváme na nejsilnější samostatnou politickou stranu, skončíme suverénně u hnutí ANO. Marketingové vyspělé, ale politicky prázdné a populistické. Jde o stranu, která se až moc nápadně názorově mění ruku v ruce s průzkumy. Tedy to, co začne být pro lidi důležité, jim začne ANO servírovat. Nebo minimálně slibovat.
A alternativa? Spíše karikatura
A tak se zbývá podívat vedle. Mimo vládu a za opozici. Jenže ani tam není pohled příjemný. SPD Tomia Okamury staví svou komunikaci na neustálém strašení. Agresivní styl, polopravdy a hněv místo řešení. Pak tu máme proruskou Kateřinu Konečnou za Stačilo a Filipa Turka, který stihl za poslední měsíce nasbírat tolik černých puntíků, kolik snad celá vláda za tři a půl roku vládnutí.
Klaus to jen shrnul
Klaus ve svém rozhovoru neříká nic, co by běžný pozorovatel české politiky nevnímal už delší dobu. Je úplně jedno, kdo vyhraje, protože nikdo nenabízí opravdovou změnu. Tragédie Česka je v tom, že má beznadějnou nejen vládu, ale i opozici, dalo by se shrnout Klausovo přemýšlení. A není to poprvé, kdy se s Klausem dá souhlasit. Lidé už nevolí proto, že by něčemu věřili. Ale volí proti někomu. Proti Fialovi. Proti Babišovi. Proti Rakušanovi. A to je smutný základ demokracie.
Češi ale skutečně nemají koho volit. Opravdová pravice neexistuje. Levice zůstala jen jako pojem bez idejí. Protestní strany jsou nespolehlivé nebo extrémní. A nové subjekty? Často jen marketingové projekty.
