Článek
Jestli mi něco umí otrávit náladu, pak to jsou někteří zástupci naší společnosti, kteří dokáží pro ušetření pár korun udělat opravdu nemožné. Dříve jsem něco takového registroval především u parkování. Pokud bylo některé místo zpoplatněno, stával jsem se svědkem toho, že řidiči raději parkovali na nedovolených místech. Jen se vyhnout poplatku.
Nově bohužel něco takového pozoruji u turniketů. Různé podlézání, přeskakování, pokusy zmáčknout se ve dvou a projít najednou. A je jedno, jestli jde o koupaliště, záchod na benzinové pumpě, nebo třeba vyhlídku. Poslední podobnou zkušenost mám z nedávné návštěvy krásného místa v Národním parku Šumava.
Rozhledna Poledník stojí za to
Celý zážitek se odehrál na jedné rozhledně, která je hned z několika důvodů pro turisty atraktivní. Jednak jde o třetí nejvýše položenou rozhlednu na našem území. Nejde zároveň o žádnou běžnou rozhlednu. Původně totiž tato stavba sloužila pro vojenské účely. Při výstupu nahoru se tak v některých patrech můžete cítit, jako byste se právě nacházeli na schodišti staršího vojenského domu. Díky vysoké nadmořské výšce (nad 1 300 metrů) je v případě jasného počasí také zaručen opravdu překrásný výhled až na daleké Alpy.
Lidové vstupné
Všem tak musí být jasné, že něco takového nemůže být zadarmo. Vstupné do věže včetně dvou expozičních místností vyjde dospělého člověka na 60 korun. Pokud by se chtěl někdo podívat ještě na zmíněnou venkovní vyhlídku na samém vrcholu, připlatí si dalších 60 korun navíc. To, co ale někdo považuje za lidové ceny, může jinému přijít příliš drahé. A bohužel se najdou i tací, kteří se neštítí vstupné nelegálním způsobem obejít.
Vyhlídka Poledník, vlastní fotografie (Viktor Hakl)
Neslavné překonávání turniketů
Vše je navíc srozumitelně transparentně vysvětleno i na samotném webu NP Šumava: „Prvním turniketem vstoupíte do věže a můžete se poté pohybovat až do výše 9. patra. Druhý vás pustí se 30 minut kochat z ochozu vyhlídky. Na končící limit budete upozorněni stručným hlášením.“
Když jsme ale byli s rodinou na samém vrcholu věže a chystali jsme se projít druhým turniketem na samotnou vyhlídku, předběhlo nás několik lidí a bez čipové karty vcelku snadno překonali přeskočením druhý turniket. K mému překvapení nešlo ani o pubertální mladíky, ale několik dospělých lidí, kteří si možná na poslední chvíli rozmysleli, že by je výhled přeci jen zajímal.
Možná snad ještě horší věc následovala chvíli poté, kdy jeden z nich telefonoval přímo z vyhlídky patrně někomu pod věží, kdo se teprve na vyhlídku chystal. Instrukce zněla, ať nevyhazuje 120 korun za lístek, že se na vyhlídku lehce dostane i bez placení.
Kamera a trest
Naštěstí byla u horního turniketu kamera, která celou situaci zaznamenala. Rád bych napsal, že viníci byli poté potrestáni tučnou pokutou. To ale nevím. Pouze doufám, že byla později sjednána spravedlnost.
Sám patřím v některých případech mezi ty, kteří na nesprávné chování druhých bez ostychu upozorní. Často především kvůli vlastním dětem, aby na vlastní kůži viděly, že nesprávné chování se prostě neobejde bez reakce. Skupinku podvodníků jsem tak slovně na vyhlídce před ostatními konfrontoval. Doufám tak, že to byla pro ně v přítomnosti ostatních lidí další forma trestu a že se v nich nějaká morálka a poctivost nakonec přeci jen probudila.
Samotné upozornění na nesprávné jednání, pokud tím nevystavujeme sebe nebo svou rodinu riziku, je totiž to nejmenší, co můžeme každý v daných situacích udělat.
Zdroj:
Webové stránky NP Šumava - Informační středisko Poledník
