Článek
Tohle je moje celoživotní téma. Pokuty. Nedostal jsem jich za život víc než deset. Přesto ve mně jejich dozvuk zůstával vždy dlouho. Pokaždé z jiného důvodu. Jednou jsem přehlédl značku blokového čištění, jindy mi nevyšlo zkrácení cesty do protisměru, a pak to byly většinou „drobnosti“ typu vyšší rychlost, nebo nesprávné parkování.
Lístek za stěračem a přivolaný strážník
Co mě ale většinou paradoxně rozčílilo nejvíce, bylo vyjednávání o výši pokuty. Respektive vůbec ta možnost vyjednávat viz moje situace z konce minulého měsíce. Přišel jsem totiž ke svému automobilu a za stěračem jsem našel překvapení. Upozornění od místních strážníků. Stál jsem, kde jsem neměl. Není přitom podstatné, že jsem vezl do speciálního kontejneru vyřazené oblečení, které ještě může posloužit jinde. Nebo to podstatné je? Stál jsem zkrátka, kde jsem neměl. Štěstí v neštěstí mě ale potkalo hned vzápětí, protože jsem ještě přímo zastihl strážníka, který mi dolepil upozornění na přední sklo vozidla.
Lístek od strážníků, který jsem našel za stěračem svého automobilu
Stovka po stovce dolů
Začátek našeho rozhovoru vypadal ve zkrácené verzi přibližně následovně. Mimo jiné si všimněte, jak jsem se snažil decentně působit pokorně, ale vtipně zároveň. Je to důležité.
- „Dobrý den, pane strážníku, co mi to tady lepíte na přední sklo?“
- „Dobrý den pane, důvod je jednoduchý, stojíte, kde nemáte.“
- „A mohl byste mi to protentokrát odpustit? Já vezl oblečení do kontejneru, takže vlastně dobrý skutek. Ale samozřejmě přijmu trest, jaký mi dáte.“
- „Bude to tisíc korun.“
- „Pane strážníku…“
Extrovert si zaslouží menší pokutu
Mnohdy se umím vypočítavě chovat extrovertně. Je to tehdy, když z toho můžu nějak profitovat. A ze zkušenosti vím, že když se dám s některými strážníky do řeči, může to pomoci. Samozřejmě pokorně, upřímně, mile, možná lehce vtipně. Místo původně plánované tisícovky mi strážník nakonec vyměřil 300 korun. Relativně směšná částka. Měl jsem být tedy šťastný. Zaplatil jsem hotově a s poděkováním odjel. Byl jsem ale na strážníka vlastně naštvaný. Zasloužil jsem si opravdu nižší pokutu? Proč mi byl strážník ochoten pokutu tak výrazně ponížit? Protože jsem se choval extrovertně? A nebál se zeptat?
Každý jiný, kdo by byl na mém místě ve stejné situaci paralyzovaný, by patrně odjel o tisícovku lehčí. Já kvůli své situační výmluvnosti a humoru jen o tři stovky. A není to vlastně vůbec nic špatného k onomu strážníkovi. On si opravdu dle kontextu v dané situaci může zvolit tu nejvhodnější formu pokuty, pokud se vejde do zákonem daných mantinelů. Navíc jsem byl slušný a opravdu jsem zastavil nesprávně kvůli dobré věci jen na několik desítek minut. Možná bych se tak na jeho místě zachoval stejně. Přesto ale osobně s tímto systémem nesouzním. Preferoval bych jasně daná pravidla, přestupky a pokuty. Nikoliv rozmezí. Pro každého stejně. Vždy a bez výjimek. Tedy tak, jako jsou například i jídla v jídelním lístku stejně naceněná pro sympatické lidi, ženy, burany i prezidenta. Ráno i večer stejně. Souhlasíte? Vyjádřit se můžete v přiložené anketě.
