Článek
Natálie Kočendová oznámila během pátečního podvečera, že čeká dítě. Celé video jsem zhlédl a přiznám se bez mučení. Pohnulo i mnou. Drobné dojetí, sdílená radost, trocha úlevy. Jako dvojnásobný rodič totiž moc dobře vím, jak je tahle cesta trnitá. A co všechno za takovým sdělením je. Než se člověk k těhotenství vůbec dopracuje, je to mnohdy otázka několika let. Najít partnera. Mít kde bydlet. Mít na to. A pak aby všechno klaplo. Člověk je rád, že se to vůbec povedlo.
Kočendová ve svém videu sdílí, jak tuhle krásnou novinu říká své rodině, přátelům, partnerovi. Reakce jsou nádherné, různé, spontánní. Někdo pláče, někdo skáče, někdo se drží překvapením za obličej. Zkrátka přirozené reakce, které k tomu patří. Jenže celé to zaznamenává patrně mobilní telefon.
A tady se dostávám k oné pointě z nadpisu tohoto článku. Toto video je bezesporu krásné. Ale jedinou chybu má v tom, že vůbec vzniklo.
Zažil jsem to také. Ten divný pocit, když se někdo z vašich blízkých raduje a přitom vám nenápadně míří do obličeje zapnutým telefonem. V tu chvíli se tak nestáváte autentickým pozorovatelem a „prožívačem“ oné radostné události. V té chvíli se stáváte nuceným hercem. A nejhorší na tom je, že o tom mnohdy ani nevíte.
A pak se při dívání na sestřih reakcí všech známých díváte na sebe, jak jste reagovali, jestli to bylo dostatečně radostné, jestli jste plakali, jestli jste zkrátka splnili tu roli, kterou režisér očekával.
Tohle je pro mě zhouba dnešní doby. Když není něco zaznamenané, jako by se to nestalo. Nejedeš na dovolenou, dokud ji nenasdílíš na sociálních sítích. Nebyl jsi na koncertě, když nemáš video. Neřekl jsi „ano“, dokud to nebylo na Instagramu. Tahle potřeba zaznamenávat a sdílet všechno v reálném čase kromě vytváření vzpomínek také ničí kouzlo přítomnosti.
Dneska se už neptáme „jak si to prožiju“, ale „jak to vypadá“. Kolik to bude mít lajků. Znám jeden pár, který si dokonce zasnoubení zopakoval. Napoprvé jim to totiž nevyšlo technicky, když se mobil opřený o kmen stromu špatně naklonil. A tak to udělali znovu.
Kde až tohle může skončit? Mělo by co nejdříve. Měli bychom zachránit autenticitu prožitků a kouzlo okamžiku.
