Článek
Zastávat se veřejně kontroverzního politika není samo o sobě vůbec špatně. Pokud k tomu samozřejmě máte věcné a přesvědčivé argumenty. O jakousi obhajobu Filipa Turka se pokusil známý motivátor Marek Marcus Kaleta. Jeho výroky je třeba si rozebrat, abychom se z nich mohli poučit a stejnou chybu jako on nedělat. Správná argumentace by totiž měla být bez logických děr, předsudků a zkratkovitých soudů. Pojďme se proto podívat na některé jeho výroky:
„To jak se ho média snaží pranýřovat je absolutně ubohé, směšné, plánované, vypočítavé.“
Tady je těžké pochopit, co přesně je na tom ubohého a směšného. Vždyť tohle je naprosto standardní práce novinářů. Ukázat politiky takové, jací jsou. Dobří, špatní, zelení, modří, prozápadní, provýchodní. Na lidech a voličích pak je, jestli jim ona zjištění budou vadit, nebo jim naopak imponovat.
Pokud budeme mluvit o vypočítavosti a plánování, je třeba se zeptat, kdy je tedy vlastně správná a vhodná doba na podobný článek? Po volbách? Mezi svátky? Před volbami? V kampani? Média mají právo zveřejňovat informace tehdy, když jsou aktuální a důležité. Ne podle toho, kdy se to někomu hodí nebo nehodí.
„A je třeba si uvědomit, že novináři si vydělávají na svoje živobytí tím, že hledají špínu, kauzy, protože jinak by to lidi nečetli.“
Další oblíbený narativ je útok na novináře jako celek. Tady ale nejen Kaleta zapomíná, že existují tisíce různých novinářů, kde si každý vydělává patrně něčím jiným. Ano, asi bychom našli jednotky bulvárních novinářů, kteří se přesně tímto živí. A těžko si představit, že by takovou novinářkou mohla být uznávaná Zdislava Pokorná z Deníku N.
Stejně tak existují tisíce lidí, kteří denně čtou vzdělávací, kulturní nebo sportovní rubriky a kauzy je nezajímají. Ne každý hledá „špínu“. A navíc toto je klasický příklad toho, jak se pozornost od viníka přehazuje jinam. Něco jako když člověk poruší pravidla, zastaví ho policie a on se místo odpovědnosti snaží znevažovat autoritu, která ho zastavila.
„Prostě logicky, když se člověk podívá na tvorbu 4, 5 let zpátky Filipa Turka, tak každému trochu rozumnému člověku je jasné, že žádný rasista není.“
Právě tato věta je pravděpodobně vrchol absurdity celého projevu. Co to vlastně znamená „prostě logicky“? Logiku lze aplikovat tam, kde máme jasná data a vztahy. Ale tady mluvíme o velmi citlivém tématu, se složitým kontextem, bez veřejně přístupných dat, s mnoha proměnnými. Kromě toho policie se těmito příspěvky zabývá právě kvůli podezření na rasismus. A tak je Kaletova „logika“ postavena na velmi tenkém ledě. Navíc ona logika také velí, že pokud je člověk rasista, nemusí se tento rasismus nutně projevovat právě prostřednictví sociálních sítí. Může i nemusí. A odvolávání se na „každého trochu rozumného člověka“ v závěru Marcusova projevu je přinejmenším velmi zjednodušující.
„Protože pravda je taková, že Filipa se někdo bojí, že jim šlápne na toky peněz, že je připraví o korýtka.“
Zde Kaleta sklouzává přesně k tomu, co sám kritizuje – vytváření konspiračních narativů. Zlobí se, že si „někdo něco vymýšlí“ na Turka, a pak sám přijde s ničím nepodloženou teorií o strachu z ohrožení penězovodů. Kritizuje manipulaci, zatímco sám v ten stejný čas manipuluje.
„Politici nejsou placeni za to, aby většinu svého času trávili nad tím špiněním a hledáním kauz na druhé lidi.“
Tady si Markus zjevně protiřečí. Pokud kritizuje vládu (nebo jakékoli jiné politiky) za to, že hledají kauzy na ostatní, měl by si vzpomenout na řadu případů, kdy mu to nevadilo. Když média řešila kauzu ministra Blažka nebo případ kolem jeho nástupkyně, Kaleta mlčel. Jeho obhajoba tedy na první dojem nepůsobí jako starost o kultivaci politického prostoru, ale spíš jako účelová obrana vlastního favorita. Navíc tady znovu bez důkazů ukazuje prstem na jiné politiky, kteří za onou kauzou stojí.
Proto buďme jiní. Kritizovat média i politiky je v pořádku, pokud je to opodstatněné. Zastávat se přátel také. Ale dělat to bez faktů, logiky a férovosti je medvědí služba jak politikovi, tak celé společnosti. Pokud má Filip Turek čisté svědomí, nepotřebuje ochranu založenou na útocích a zkresleních. Pojďme tedy vést debaty jinak. S věcnými argumenty, důkazy a respektem k tomu, že pravda není to, co si přejeme, ale to, co lze doložit.
