Článek
Před několika dny byla v Praze surově zbita jedna mladá žena ukrajinské národnosti. Do Česka utekla několik týdnů po vypuknutí války na Ukrajině. V Praze žije, pracuje a vychovává svého syna. Podle všeho se k ní útočník agresivně zachoval z nejasného důvodu. Jasné ale bylo, že agresor rozpoznal, že se jedná o ženu z Ukrajiny. Ve své vulgární nadávce totiž použil slovo „ukrajinská“.
Text byl publikovaný 17. června na Seznam Zprávách a nepřekvapivě vyvolal poměrně velkou spoustu reakcí. A mezi nimi i jednu velmi relevantní otázku. Nevzniká náhodou takové násilí i kvůli atmosféře, kterou tady někteří politici v čele s Konečnou, Babišem a Okamurou přiživují?
Důsledek nenávistné kampaně
Některé komentáře v diskuzi pod zmíněným textem byly tentokrát překvapivě příčetné. Zaznívaly v nich konkrétní výčitky jako:
- „Důsledek nenávistné kampaně proti Ukrajincům vedené Babišem, Okamurou, Konečnou…“
- „Nemálo šiřitelů nenávisti z politického spektra k takovýmto ničím neomluvitelným zvrácenostem přispívá.“
- „Tak tohle chcete, Babiši a Okamuro? Aby tu někdo mlátil ukrajinské holky?“
Ano, jsou to silná slova. A nikdo rozumný nemůže říct, že tuto Ukrajinku zbil Babiš nebo Okamura. Když se ale léta říká, že berou Ukrajinci na dávkách víc než my, že migrace Ukrajinců do Česka není v pořádku, že se Ukrajině nadržuje, nebo když se dokonce migranti vyobrazují s nožem v ruce, co můžeme čekat? Jistě se najde spoustu takových, a příběh o zmlácení Ukrajinky je toho důkazem, kteří si tuto politickou rétoriku vyloží „po svém“. Jako výzvu a ospravedlnění. Jako povolení dát někomu facku, protože „nám bere místo“.
Jeden agresor, více spoluviníků
A tak je třeba se zamyslet nad mocí slov. Pokud někdo říká, že politika je jen řečnění, nemá pravdu. Právě atmosféra, způsob komunikace a volba slov může mít přímý dopad na běžný život. A to by si měli v první řadě uvědomit politici v čele s Konečnou, Okamurou i Babišem. Přestože je totiž viditelným a patrně hlavním viníkem onen agresivní muž, v pozadí může existovat spoustu spoluviníků. A toho si všímají i lidé.
Tato žena totiž, pokud použijeme metaforu, nedostala jen ránu. Dostala i jasný vzkaz, že u nás není rozhodně vítaná. A tento vzkaz už patrně někdo zformuloval dřív, než padla první rána.
Slova mají obrovskou moc. Na to je třeba myslet.
