Článek
A nečekejte, že byste dostali něco zaměnitelného a průměrného, jelikož autor rapové pecky BANGER. nebo seriálu Semestr opět přichází s něčím, na co tuzemští diváci nemusí být připraveni. Šestidílná minisérie Adikts je energií nabušenou, neony přecpanou a drogami narvanou jízdou, kterou si buď zamilujete, nebo ji vypnete po pěti minutách. Stylizace, lynchovsko-refnovské pojetí a samotný „drive“ seriálu vám nedá na výběr. Buď berte, nebo nechte být.
Nejdříve se musí říct, že seriál byl natočený jako zakázka pro Českou policii a Asociaci českých pojišťoven v rámci osvětové protidrogové kampaně Zkratky. Zvláštní a poněkud překvapivé, že? Ale opak je pravdou. I když se na sociálních sítích a v médiích vedou debaty a spory mezi adiktology a odborníky, že seriál drogy spíše propaguje, tak bych si dovolil nesouhlasit. Když totiž seriál shlédnete, tak mi dáte za pravdu - seriál drogy ani nepodporuje, ale ani od nich neodrazuje. Nabízí svůj vlastní pohled „třetí osoby“ a nechává na divákovi, aby se rozhodl sám. Je to zlo, nebo spíše „superpower”?
Šestidílný seriál Adikts napsal a režíroval Adam Sedlák, který je zodpovědný za populární webseriál Semestr, chválené sportovní drama Domestik a rapovou jízdu BANGER. Pozoruhodné je to, že všechny jeho filmy dosud spojují dvě zásadní témata: drogy a svět mladých. To se kongeniálně propojilo ve 3 hodiny a 25 minut dlouhé minisérii. Na úvod se musí dodat, že dosti specifickým způsobem. Seriál si buď zamilujete, nebo ho ihned zazdíte.
Sedlák servíruje filmový mix ve stylu zběsile extravagantního Davida Lynche a neonově zářícího Nicolase Windinga Refna. Pětice studentů adiktologie Max, Mell, Emma, Robin a Soňa se v rámci zodpovědného přístupu ke studiu rozhodne pro experiment – vzít si drogy, které by mohly na chvilku vyřešit problémy každého z nich. „Jak říká profesorka Jensenová, drogy jsou zkratky k řešení problémů. Experiment má ale jeden podstatný háček. Účinek drog se u všech stane permanentním. Zábava a nově nabyté „superschopnosti“ vedou mladé hrdiny až na hranu jejich možností, ale i sil. A to vše v situaci, kdy je v zemi zřízena funkce drogového koordinátora, který k drogové problematice přistupuje s maximální tvrdostí…“ láká na seriál Česká televize.
Adikts na často kladenou otázku „Propaguje seriál drogy, nebo ne?“ neodpovídá. A to je nejcennější poselství, které Sedlák divákům ČT a iVysílání nabízí. Seriál není ani proti drogám, ani pro jejich propagaci. Udržuje si vlastní neutralitu a „status quo“. Naopak nabízí ten „třetí“ úhel pohledu, a to sice názor letmého, ale zkušeného a zúčastněného pozorovatele, který si sám udělá vlastní názor na danou problematiku drogově závislých. To vše na pozadí vysoce stylové, ne vždy kvalitní, ale dosti zapamatovatelné filmařiny. S velkou mírou nadsázky bych tomu řekl zdrogovaní Avengers na steroidech, kteří se snaží zbavit svých superschopností.
Herecké obsazení v čele s mladými herci jako je Petr Uhlík, debutující Luciana Tomášová či vyzývavá Kristýna Jedličková doplňuje zkušený Jan Hájek a překvapivě suverénní zpěvačka Lenka Dusilová. Mladá energie čiší jak ze začínajících herců, tak z mladistvé energie za kamerou. Sedlák společně s kameramanem Dušanem Husárem a střihačem Šimonem Hájkem zaobalili trochu průměrný příběh do velkolepého vizuálu. Alespoň na oko. Přestože se většina seriálu odehrává mezi stěnami bytů, školy či lázeňského resortu, tak díky stylizovanému obrazu plného neonů, červených barev a mnohdy drastických gore výjevů, slibuje velkou podívanou. Škola adiktologů jako by vypadla z Harryho Pottera a gotická architektura je v zajímavém kontrastu s letním sídlem, kde se lidé odevzdávají odvykačkám v interiérech a exteriérech takřka lázeňského typu v Karlových Varech. Míra stylizace moderního drogového tématu překvapivě dobře funguje. Kromě osobitých lokací dojde i na klasické městské kluby, kde duní elektronická a techno hudba a drinky tečou proudem.
Nebude žádným překvapením, když se ústřední rapový song Adikts stane novodobým hitem. Podobně se to stalo písni Prach od Adama Mišíka a Sergeie Barracudy, která se díky filmu BANGER. stala opravdovým „bangerem“. To samé nejspíš čeká i několik podařených hlášek jako je Uhlíkovo tvrzení, že drogy „jsou superpowers.“ Ostatně Uhlík a jeho komediální role Maxe „perlí“ v takřka každém díle. Jeho neustálé tvrzení, že „má v pí*i“ nebo že se „vynasmaží“ je slyšet na ulici už nyní. Soundtrack od Olivera Torra je plný psychedelické elektroniky, dramatické hudby na pozadí, ale především nových hitů, které jako by vypadly z nočních pražských ulic.
Totalita jako z George Orwella aneb „Mrtvej feťák, dobrej feťák“
Příběhově se jedná o průměrné dílo s několika zajímavými leitmotivy, které mohly být využité mnohem lépe. Za odvážné gesto považuji princip, který zavedl Hájek jako adiktolog propagující heslo: „Mrtvej feťák, dobrej feťák“, a následné zavedení tvrdých kroků proti závislým, jenž v lecčems připomínají moderní holocaust. Tvrdé represe a zákroky jako by vypadly z knih George Orwella. Zajímavou myšlenku nabízí také „vypnutí“ experimentálních drog, které může mladou generaci inspirovat ve vlastních experimentech ať už s drogami, tak alkoholem a vlastně jakýmikoliv dalšími závislostmi. Bohužel tento narativ ke konci seriálu působí lehce nedomyšleně a prvoplánově. Závěrečné rozuzlení totiž vyústí příliš rychle, nahodile a jaksi náhodně. Zkrátka jenom tak, aby to bylo.
Přesto ale seriál Adikts je něčím, co tu dlouho nebylo a trestuhodně chybělo. Nejedná se o žádnou filmařskou manýru přesto, že k tomu specifické zpracování vybízí. Anamorfické objektivy, velká hloubka ostrosti a kontrastní svícení společně se zběsilým střihem a uhrančivou hudbou opentlují místy rozbředlý, ale v zásadě funkční scénář. Sedlák se také nebojí drsných scén plných drog, krve a odvážných sexuálních scén. Vrcholem je mluvící penis, který v kontextu seriálu už ani nikoho nepřekvapí. Intimní pasáže jsou jedním z určujících motivů kromě drogové závislosti a osobních potřeb všech postav. Každý něco chce, něco potřebuje a na něčem je závislý. A zároveň se každý potřebuje něčeho zbavit. To je hlavní téma, které postavy řeší právě sloganovými „zkratkami.“ A po shlédnutí si sami uvědomíte, že zkratka opravdu není cestou. Přesto se ale zkratkami vydáváme, jelikož to chceme alespoň zkusit. Důležité ale je vrátit se na tu správnou cestu. A v tomto případě seriál Adikts odvedl dobrou práci a věřím, že může fungovat mnohem lépe než doplňující protidrogová kampaň a dokumentární cyklus, jenž míří na obrazovky ČT.
Tím, že se o seriálu bude mluvit, i když není žádným výukovým či edukačním materiálem a s reálnou závislostí se nemůže srovnávat, tak pomůže mnohem více. Rozhodně nečekejte boj proti drogám, spíše stylizovanou podívanou o partě studentů, kteří se skrze drogy stanou jakýmisi specifickými superhrdiny, kteří bojují s vlastní silou. A ne každý dokáže odolat volání moci.
Text původně vyšel na webu Krajskélisty.cz.
