Článek
Už to je sice nějaký čas, ale přesto bych se ještě naposledy vrátil ke štědrovečerní pohádce. Pohádka Tři princezny, kterou Česká televize uvedla na Štědrý večer 2024, se snažila nabídnout moderní pojetí klasického žánru, což se setkalo s rozporuplnými reakcemi jak mezi diváky, tak mezi kritiky.
Režisér Tomáš Pavlíček, známý především svými komediálními filmy Chata na prodej nebo parádní Přišla v noci, přenesl svůj pohled na tradiční pohádkové schéma a vytvořil příběh tří sester, které se musí spojit, aby zachránily své království před zlou královnou Mortanou, toužící po věčném mládí. Po vzoru nejnovějších progresivistických proudů zachraňují princezny prince ze sousedního království.
Hlavní hrdinky, chytrá Sofie (Josefína Marková), odvážná Leona (Dorota Šlajerová) a krásná Flóra (Sára Černochová), reprezentují různé archetypy ženské síly a individuality. Diváci oceňovali snahu o vytvoření uvěřitelných postav, které nejsou jen pasivními princeznami čekajícími na záchranu, ale aktivně se podílejí na řešení problémů. Server Aktuálně.cz vyzdvihl, že „hrdinky filmu Tři princezny tvoří uvěřitelnou dívčí partu, kde každá z princezen něčím vyniká – a přesto spolu dokážou spolupracovat.“
Jedním z pozitiv je vizuální stránka filmu, která se hodně zakládá na lesnaté krajině a ruční kameře. Velmi pomáhá zasazení příběhu do spáleného lesnatého kraje v Českém Švýcarsku. Kulisy a kostýmy vytvořily příjemně pohádkovou atmosféru, která si zachovala tradiční prvky českých pohádek, ale zároveň přidala moderní nádech něčeho nového. Scénická výprava a barevná stylizace byly vnímány jako pokus o osvěžení žánru, což ocenili zejména mladší diváci. Zde stojí za vypíchnutí pokus o steampunkovou atmosféru, která se jasně inspirovala ve viktoriánské éře z Londýna v 18. století.
Hudební doprovod k filmu, který zkomponoval Jakub Kudláč, byl jedním z dalších světlých bodů pohádky. Jeho melodie dobře doplňovaly jednotlivé scény a dokázaly vyvolat emoce, ať už šlo o napětí, či radostné momenty.
Pohádka se také pokusila vyhnout stereotypům a nabídnout příběh, kde důležitou roli hrají nejen odvaha, ale i intelekt a týmová spolupráce. Pochvalu také zaslouží snaha obsadit neokoukané herecké tváře, což se zároveň setkalo i s tím největším kamenem úrazu. Bohužel kromě Josefíny Markové, která hrála chytrou Sofii, se dalším dvěma mladým herečkám nedalo moc věřit. Například postava Sáry Černochové byla úplně zbytečná a Dorota Šlajerová zase byla svojí urputností a jakousi snahou o „machismus“ velmi otravná.
Největším problémem je ale zpracování. Kladně bych ocenil zasazení příběhu do vypálených kulis Českého Švýcarska, což podpořilo stylovou atmosféru a ojedinělou tvář televizní pohádky. Problematický ale je takřka „hollywoodsky napsaný“ scénář televizní pohádky, která zkrátka nemá parametry filmu do kinosálu. Velkolepá bitva se slunečným strážcem nebo tanec s pánem měsíce prostě působí trapně a velmi chudě, když nemá pořádnou choreografii, triky na vysoké úrovni a pořádné kulisy. To je ale každoroční problém českotelevizních pohádek. Když se napíše velkolepě vypadající scénář, který vypadá dobře na papíře, tak není zrovna velkým překvapením, že v podání veřejnprávních peněz to dopadne na půl cesty. Jakou roli v tom sehraje zvýšení koncesionářských poplatků uvidíme za rok. Možná by stála za uvážení, jestli už netočit pouze jednu televizní pohádku namísto klasických dvou (druhá se promítá na Boží hod). Bylo by více peněz a proto by ta štědrovečerní byla i velkolepější. To by možná stálo za zamyšlení…
Na druhé straně se však Tři princezny potýkaly s vážnými nedostatky, zejména v oblasti scénáře a celkové dramaturgie. Kritici upozorňovali, že příběh působí roztříštěně a některé motivy zůstaly nedostatečně rozvinuté. Například konflikt se zlou královnou Mortanou (v podání Kláry Melíškové) byl označen za příliš jednoduchý a předvídatelný, což ubíralo na napětí a emocionálním dopadu. Příběh z pera Zdeňka Jecelína a Hany Cielové to mohl být dobrý, ale vše ztroskotalo na přemíře snahy o modernost, progresivitu a především na zpracování. Ne vždy to, co vypadá dobře na papíře, funguje i před kamerou.
Server Kinobox.cz uvedl, že „snaha o obrácení pohádkových prvků nakonec končí křečovitě a nepřesvědčivě.“ Někteří diváci na sociálních sítích označili pohádku za „nejhorší za posledních deset let“ a kritizovali její moderní prvky a určitou „křečovitost“ v humoru i dialozích. To je až moc silné hodnocení, řekl bych. Určitě to není nejhorší pohádka za posledních 10 let, ale čekal jsem od mladých a nových tvůrců více. Něco nového, zajímavého, neotřelého. Po několika letech šel od válu Karel Janák, který si držel takřka 10 let monopol na štědrovečerní pohádku a musím trpce přiznat, že Tomáš Pavlíček se bohužel zrovna nepředvedl.
Pohádka se také nevyhnula srovnání s předchozími úspěšnými vánočními tituly České televize. Tam, kde například Anděl Páně nebo Tři bratři dokázali spojit moderní humor s pohádkovou tradicí, Tři princezny podle mnohých selhaly. Chyběla zde kouzelná rovnováha mezi zábavou pro děti a emocionálním rozměrem, který by oslovil dospělé. Divácké hodnocení na ČSFD dosahuje pouhých 26 %, což ukazuje na převládající zklamání. Někteří diváci však pohádku bránili s tím, že šlo o sympatický pokus o inovaci žánru a že hlavní problém spočíval spíše v nedotažené realizaci než ve špatném záměru.
Závěrem lze říci, že Tři princezny představují ambiciózní, ale ne zcela úspěšný pokus o moderní pojetí české pohádky. Silné ženské postavy a vizuální stránka jsou příslibem do budoucna, avšak nedostatky ve scénáři a provedení ukazují, že cesta k inovaci tradičního žánru může být složitá. Jak uvedl člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání: „Tři princezny mají své světlé stránky, ale jako celek pohádka neobstála tak, jak by si diváci na Štědrý večer přáli.“
