Článek
Ke spolupráci si přibral mlčenlivě tajemného Oscara Isaaca v roli málomluvného a démonicky přitažlivého falešného hráče, který skrývá notně temné šrámy z války. Minimalistický a komorní thriller se odehrává téměř celou dobu na pozadí nočního života u stolů s Blackjackem a v motelových pokojích.
Je to atmosféricky pomalá, ale vizuálně uhrančivá kinetická podívaná s minimem dialogů a sáhodlouhými pohledy psychicky pochroumaného, ale chladně uvažujícího muže na hraně. Hlavní hrdina je na scestí života a snaží se utéct před vlastní minulostí s temnotou v duši. Podobných filmů v této době už moc nevzniká. Autor Scorseseho dramat se do filmu otiskl více, než je na první pohled patrné. Neony a ruletami blyštící se snímek zůstane ještě dlouho v hlavě pozornějšího diváka. Nutno dodat, že Willem Dafoe si svojí křiváckou roli více než užívá.
Film Paula Schradera bere diváky do nočního světa amerických kasin, kde se kromě rulety hraje o život. Snímek v lecčems připomíná kinetické thrillery Drahokam nebo Dobrý časy od bratrů Joshe a Bennyho Safdieových. „Bývalý americký voják William Tell kdysi sloužil v Iráku. Nyní se potuluje po kasinech, hraje karty a utíká před svou minulostí. Jeho monotónní a osamělý život dostane nový náboj, když jednoho dne potká mladého Cirka, který ho požádá, aby mu pomohl pomstít se vysoce postavenému důstojníkovi americké armády. William vycítí šanci odčinit své hříchy a vezme Cirka pod svá křídla jako chráněnce. S podporou tajemné finančnice La Lindy se snaží vyhrát mistrovství světa v pokeru v Las Vegas. Dokáže však udržet svého svěřence na uzdě a postavit se démonům z temné minulosti?“ uvádí synopse filmu na HBO Max, kde komorní thriller můžete zhlédnout.
Kinematograficky uhrančivý thriller připomíná neonově brutální a „pomalu“ drsné filmy z dílny Nicolase Windinga Refna. Na neonoirový thriller Drive a jeho zádumčivého kaskadéra Ryana Goslinga si nejde nevzpomenout. Schrader nám servíruje pomalu se linoucí sestup Williama do běsů vlastní krvavé minulosti na pozadí světel Las Vegas, kdy blackjackový hráč cestuje napříč Spojenými státy a osnuje s pomstychtivým mladíkem krvavou cestu pomsty. Snaží se mladíka v podání Tye Sheridana odradit od jeho pomstychtivého plánu, ale nakonec zajde příliš daleko. Herectví Oscara Isaaca je téměř hmatatelné, navýsost fyzické a spočívá především v dlouhotrvajících pohledech a zdánlivě nekončících záběrech na jeho ponurou, neustále podmračenou tvář. A v tom je hlavní kouzlo filmu Švindlíř: všeříkající temné oči hlavního herce dokáží navodit divákovi silný emocionální pocit muže s temnou minulostí, který nemá co ztratit.
Temná duše a stoletý pohled Oscara Isaaca
Kromě nikdy nekončících nocí v pokerových hernách a flashbacích, které ukazují drsné roky v iráckém vězení, tak dojde i na love story. Poeticky laskavá, ale notně atmosférická procházka dvou milenců bez jediného slova, je situovaná do velkolepé nočního zahrady uprostřed neony prošpikovaného Las Vegas. Obraz navozuje pocit jakéhosi mystického zážitku, pravého pocitu štěstí a osudové lásky uprostřed kasinového vesmíru. Švindlíř přechází z ticha do ticha, kde začíná, tak tam také končí. Takže když se v něm ticho nalomí a nějaký hluk začne burácet, tak to dokáže jak diváka, tak postavu řádně „vykolejit“. Vypráví o tak černých věcech, že divák neví jestli vůbec chce vědět, co bude dál. Paul Schrader je jistě velký milovník filmů noir a Švindlířem to pouze dokazuje: neo-noirové obrazy, neony a kontrast mezi světly a stíny, kasina a karetní hráč, voiceover válečného veterána, který zažil příšerné věci a propadá se do hlubin vlastního šílenství. A ten děsivý stoletý pohled Oscara Isaaca je smrtelná melancholie zlomeného člověka na scestí do moderního Inferna.
Zkrátka „starý a dobrý“ Paul Schrader a jeho minimalistická dramata o životem nalomených mužích je zpět. Opepřený nočním hazardem, Blackjakem a hotelovými pokoji, které se ztrácí ve smrtících bílých suknech. Morální odpovědnost karetního hráče je hlavním rozkolem, který způsobí jakousi moderní variaci na Danteho devět kruhů pekla, říznutou pokerovým thrillerem a běsi z válečné minulosti. Příběh také může připomenout Homérovu Odysseu, jelikož cesta za vykoupením lemovaná nočními hernami a pomstou. Nebojím se říct že Schraderův thriller má parametry takřka antického dramatu, kdy člověk bojuje s tím, jestli se má postavit nebo utéct před vlastní minulostí. Celých úctyhodných 109 minut kineticky expresivního filmového materiálu neochvějně spěje k tomu, zda William znovu oteče, nebo zvolí vlastní morální odpovědnost jak za svůj život, tak za vlastní odpornou minulost. Temnota v duši ze Švindlíře nenápadně, ale velmi silně sálá a je téměř hmatatelná.
K tomu stačí dva herci, malý prostor a správně ponurá, ale líbivě tajemná atmosféra lidí na samotné hraně temnoty. Isaacův antihrdina je zároveň ponurou charakterní studií PTSD jedinců (post-traumatická porucha u válečných veteránů), kteří se snaží najít smysl života. Zároveň film funguje jako sociální komentář o té drsnější a ponuřejší stránce Ameriky, která se málokdy dostane před světla filmových reflektorů. Paul Schrader se s ničím „nepáře“ a servíruje ostrou, hutnou a dravou kritiku onoho klišoidního „amerického snu“.
