Článek
Nedávno jsme vedli se známými zajímavou debatu. Jedna naše kamarádka se po rodičovské dovolené nevrátila do práce. Zůstane v domácnosti. Její manžel je vysoký manažer a ona je na všechno sama, babičky ani hlídání nemají. Děti stále nemocné, ve školce jsou většinou týden a 2 týdny doma. Školka je od jejich domu daleko a kamarádka je tak musí vozit a vyzvedávat sama. O práci na plný úvazek tak nemůže být ani řeč. A zkrácený ani po roce hledání nenašla.
Lucce je 40, má výbornou angličtinu, dříve pracovala v zákaznickém servise jako team leader. Ačkoliv by se chtěla do práce vrátit, neumí si poradit. „Do školky je dát nemocné nemůžu a hlídání od rodiny nemáme. Musela bych zaplatit paní na hlídání a to by mi z výplaty nic nezbylo.“ krčí rameny. Manžel je neustále na cestách a v péči o děti se vystřídat nemohou. Kamarádka má ale štěstí, protože jeho plat je natolik velký, že si tento finanční výpadek mohou dovolit.
Spousta rodin je ale v mnohem horší situaci. Bez platu obou partnerů by prostě nebylo možné splácet hypotéku a žít normální život. Každý den tak řeší, jak se postarat o děti, aby mohli do práce oba. Ačkoliv se situace zlepšuje, v ČR stále chybí zkrácené úvazky a podpora návratu matek po rodičovské dovolené, která je jedna z nejdelších v Evropě.
Do 50. let fungovalo všechno jinak. Běžnou společenskou normou bylo, že matky zůstaly doma a pečovaly o děti a otcové chodili do práce, často velmi fyzicky náročné a pro ženy nevhodné. Péče o děti byla také náročnější - nebyly automatické pračky, jednorázové pleny, děti trpěly horšími nemocemi. Komunistický režim všechno změnil a pod heslem ideologie plné zaměstnanosti, se ženy začaly do zaměstnání více zapojovat. Počet žen v domácnosti tak klesl na necelého půl milionu. K dispozici byly jesle a další státní zařízení, kde bylo o děti již od prvních měsíců postaráno. V současné době jsou nejčastějšími důvody žen zůstat v domácnosti právě složitá návratnost na trh práce a v některých případech i ekonomická nerentabilita. Za hlídání dají více než vydělají.
„Známí se na mě někdy dívají skrz prsty, když jim řeknu, že nepracuji a starám se o domácnost. Mně je to také nepříjemné, ale jinou variantu nemám. Zkoušela jsem hledat práci všude možně, udělala si rekvalifikační kurzy, zlepšila jazyk, ale stejně jsem u žádné společnosti neuspěla. Jak slyší, že se vracím z rodičovské a děti jsou malé, přijde mi zamítavá odpověď, že nemohou poskytnout zkrácený úvazek ani na 6 hodin.“
Nabízí se srovnání s jinými evropskými zeměmi, kde je flexibilita pracovních úvazků vyšší. Nicméně ženy se zde vracejí do práce mnohem dříve. Je otázka, jestli je pro dítě lepší, když ho máma opustí a předá jiné pečující osobě či instituci po 5ti měsících nebo po 3 letech, nicméně naše tradice dlouhých rodičovských dovolených by měla korespondovat s možnostmi na trhu práce.
Lucka se se svou situací smířila, i když čelí nepochopení od okolí. Rozhodla se, že doma zůstane, dokud děti nezačnou chodit do školy a budou více samostatné, aby mohly v případě nemoci zůstat samy doma. Její sebevědomí je ale oslabené. Neví, jestli po tak dlouhé profesní pauze bude schopna práci odpovídající její kvalifikaci vůbec najít.
Zdroje: ČSÚ - https://csu.gov.cz/
