Článek
Chlapec z transportu
Ivan Klíma, tehdy ještě pod rodným příjmením Kauders, se narodil v září 1931 v Praze. Když mu bylo deset let, okupované úřady zařadily jeho rodinu do jednoho z transportů směřujících do Terezína. Spolu s rodiči a mladším bratrem dorazil v prosinci 1941 do ghetta, které nacisté prezentovali jako „vzorové židovské sídliště“, ve skutečnosti však šlo o přestupní stanici na cestě do vyhlazovacích táborů.
Život v ghettu
Podmínky v Terezíně byly tvrdé. Přelidněná kasárna, nedostatek jídla, epidemie i neustálý strach z transportu na východ tvořily každodenní kulisu dětského života. Přesto zde vznikal specifický kulturní a vzdělávací svět. Klíma se účastnil tajných vyučovacích hodin a spolu s dalšími dětmi sledoval divadelní a hudební představení, která vězni navzdory zoufalé situaci připravovali.
Právě tyto chvíle, kdy mohl na okamžik zapomenout na všudypřítomnou smrt, mu podle jeho pozdějších vzpomínek pomohly přežít. „Divadlo a vyprávění příběhů mi tehdy připomínaly, že svět může mít i jinou podobu,“ uvedl v jednom z rozhovorů.
Stín smrti a přežití
Zatímco mnoho jeho příbuzných Terezín nepřežilo, rodina Ivana Klímy měla to štěstí, že nebyla zařazena do transportu do Osvětimi. Přesto se chlapec denně setkával s obrazem smrti – na nádvořích kasáren, na nemocničních lůžkách i při tichých rozloučeních s těmi, kteří zmizeli „na Východ“. Tyto zkušenosti v něm zůstaly navždy.
Odraz v literární tvorbě
O Terezínu dlouho mlčel. O svém dětství psát nechtěl, sám říkal, že trauma bylo příliš silné. Teprve s odstupem let, a zejména ve svých pamětech Moje šílené století, otevřeně popsal, co znamenalo vyrůstat v ghettu. Do jeho próz se však téma nesvobody, strachu a hledání důstojnosti promítalo nepřímo od samého začátku.
Postavy jeho knih – lidé svíraní totalitním systémem, hledající pravdu a morální pevnost – nesly v sobě ozvěnu zážitků, které Klíma prožil jako malý chlapec mezi zdmi Terezína.
Zkušenost, která formovala osobnost
Terezín Klímu zásadně utvářel. Dal mu vědomí, že svoboda není samozřejmá, a zároveň mu ukázal, jak silná může být lidská vůle i ve chvílích krajní beznaděje. „Viděl jsem smrt zblízka, a proto jsem si celý život vážil i těch nejmenších projevů svobody,“ vzpomínal později.
Terezínská léta Ivana Klímu poznamenala na celý život. Jeho příběh nám dodnes připomíná, že svoboda není samozřejmost a že o ni nesmíme nikdy přestat usilovat.
