Článek
Edward Jenner: lékař z venkova, který změnil dějiny
Edward Jenner se narodil roku 1749 v anglickém Berkeley v hrabství Gloucestershire do rodiny venkovského duchovního. Už v dětství přišel o oba rodiče, přesto se mu dostalo solidního vzdělání díky podpoře příbuzných. Vyučil se chirurgem a později působil jako lékař v kraji, kde vyrůstal. Místo univerzitní kariéry v Londýně si zvolil život venkovského lékaře, který dobře znal své pacienty i jejich každodenní problémy. Kromě medicíny se zajímal také o přírodu, psal odborné práce o ptactvu a byl členem Královské společnosti. Právě spojení výborné pozorovací schopnosti, empirické práce a blízkosti k obyčejným lidem se ukázalo jako klíčové.
Pravé neštovice jako postrach lidstva
V 18. století byly pravé neštovice jednou z nejnebezpečnějších nemocí vůbec. Šířily se rychle, neměly účinnou léčbu a zabíjely přibližně třetinu nakažených. Ti, kteří přežili, často zůstávali znetvoření jizvami, trpěli slepotou nebo jinými trvalými následky. Nemoc zasahovala do života všech, od nejchudších až po panovníky, bez ohledu na věk či postavení. Strach z neštovic byl všudypřítomný a zásadně ovlivňoval každodenní život i demografický vývoj společnosti.
První pokusy o ochranu: variolizace
Ještě před Jennerem se lidé snažili proti pravým neštovicím bránit pomocí metody zvané variolizace. Ta spočívala v úmyslném zavedení materiálu z neštovicových puchýřů zdravému člověku, aby prodělal mírnější formu nemoci a získal imunitu. Tento postup se používal už v Číně, Indii či Africe a do Evropy se dostal začátkem 18. století. V Anglii ho prosazovala například aristokratka Lady Mary Wortley Montaguová. Variolizace však byla riskantní. Někdy vedla k těžkému průběhu nemoci či dokonce smrti, mohla způsobovat i další šíření epidemie. Přesto byla dlouho jedinou dostupnou ochranou.
Pozorování dojiček a zrod revoluční myšlenky
Jenner si během své praxe všiml zajímavého jevu. Dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, mírné onemocnění přenosné ze skotu na člověka, pravými neštovicemi neonemocněly. Tento poznatek koloval mezi lidmi už delší dobu, ale Jenner ho jako jeden z prvních začal systematicky zkoumat. V roce 1796 provedl experiment: odebral hnis z puchýřků na ruce nakažené dojičky a naočkoval jím osmiletého chlapce Jamese Phippse. Chlapec onemocněl lehce, bez vážných komplikací. Když ho Jenner později vystavil pravým neštovicím, žádná nemoc se neprojevila. Metodu nazval vakcinací, od latinského slova vacca, tedy kráva.
Bouřlivé reakce a pomalé prosazování
Jennerův objev vyvolal smíšené emoce. Část lékařské obce byla nadšená, jiní ho považovali za nebezpečný experiment. Veřejnost se obávala vedlejších účinků, objevovaly se i karikatury lidí, kterým po očkování rostou kravské části těla. Přesto se postupně ukazovalo, že vakcinace je výrazně bezpečnější než variolizace a účinně chrání před smrtelnou nemocí. Očkování se začalo šířit Evropou, podporovali ho panovníci i státní instituce a v 19. století se v mnoha zemích stalo povinným.
Konec pravých neštovic a odkaz do současnosti
Pravé neštovice se staly první, a zatím jedinou, lidskou nemocí, kterou se podařilo zcela vymýtit. Světová zdravotnická organizace tento úspěch oficiálně vyhlásila v roce 1980. Zásluhu na tom má dlouhodobé globální očkování, jehož základ položil právě Edward Jenner. Jeho příběh připomíná, že i jednoduchý nápad, podložený pozorováním a odvahou jít proti proudu, může zachránit miliony životů. Jak by asi vypadal dnešní svět bez tehdejšího experimentu venkovského lékaře s kravskými neštovicemi?
Zdroje:
