Článek
V roce 1986 byl Cleveland městem, které si zoufale potřebovalo vyžehlit reputaci. Přezdívka „Omyl u jezera“ se s ním táhla jako stín a místní radnice spolu s organizací United Way hledala způsob, jak světu vyrazit dech. Plán byl velkolepý, barevný a na první pohled nevinný, vypustit na oblohu rekordních 1,5 milionu balónků. Nikdo v tu chvíli netušil, že se chystá odpálit ekologickou bombu, která město paralyzuje a v přímém přenosu přispěje k tragédii.
Přípravy připomínaly stavbu babylonské věže. Na hlavním náměstí Public Square vyrostla gigantická konstrukce o velikosti městského bloku, kterou dobrovolníci celé dny plnili heliem. Pod obří sítí se dmul neklidný, pestrobarevný oceán latexu. Vzduchem se nesla euforie, lidé si kupovali sponzorské certifikáty a Cleveland se těšil, až jeho jméno zazáří v Guinnessově knize rekordů.
Barevný mrak, který uškrtil město
Když se 27. září krátce před druhou odpoledne síť konečně rozestoupila, k nebi vystřelil mrak tak obrovský, že na chvíli zastínil slunce. Diváci jásali, kamery běžely a barevná lavina zaplavila oblohu. Triumf však trval jen pár minut. Studený déšť, který se nad město přihnal, okamžitě srazil lehké balónky k zemi. Místo aby se rozptýlily v atmosféře, začaly se jako lepkavá, neprostupná mlha snášet zpět na ulice, střechy a vodní hladinu.
Během chvíle se Cleveland změnil v bludiště. Na silnicích řidiči v panice dupali na brzdy, když se před jejich čelními skly zjevila zeď barevných koulí. Letiště muselo okamžitě zastavit provoz, piloti v té záplavě neviděli na krok a hrozilo, že latex nasají motory strojů. To nejhorší se ale odehrávalo jen pár kilometrů od pobřeží na Erijském jezeře.
Záchranáři v pasti barevného šílenství
Právě v ten den probíhala na jezeře záchranná operace. Dva rybáři byli pohřešováni poté, co se jejich loď převrhla. Pobřežní stráž věřila, že muži mohou ve studené vodě stále bojovat o život. Jenže pak přišla lavina balónků. Hladina jezera se během okamžiku změnila v koberec barevných teček.
Záchranáři byli bezmocní. Vrtulníky se nemohly přiblížit k hladině, aby balónky nenasály, a posádky člunů marně mhouřily oči do dálky. Rozeznat hlavu tonoucího člověka nebo oranžovou záchrannou vestu v milionu barevných kuliček bylo prakticky nemožné. „Bylo to jako hledat jehlu v kupce barevného sena,“ vzpomínali později účastníci akce. Pátrání muselo být přerušeno a oba rybáři se utopili. Jejich těla vyplavila voda až o několik dní později, kdy už barevný mrak dávno odvál vítr.
Žaloby místo oslav a hořké vystřízlivění
Z velkolepého úspěchu se přes noc stala právní a finanční noční můra. Město, které chtělo zazářit, se topilo v žalobách. Vdovy po rybářích, zranění řidiči i majitelé farmy, kde padající balónky k smrti vyděsily stáda drahých koní, požadovali miliony dolarů. United Way, která měla peníze vybírat pro potřebné, nakonec musela obří částky vyplácet na odškodném.
Ekologická katastrofa byla poslední kapkou. Statisíce gumových zbytků se měsíce válely na plážích a v lesích, kde ohrožovaly zvířata, která si je pletla s potravou. Cleveland se sice do Guinnessovy knihy zapsal, ale byla to hořká výhra. Od té doby se pravidla pro podobné akce po celém světě radikálně zpřísnila a samotná kniha rekordů kategorii hromadného vypouštění balónků raději úplně zrušila. „Balloonfest '86“ tak zůstává mementem, že i ty nejbarevnější sny mohou v kombinaci s nezodpovědností zanechat velmi temnou stopu.
Zdroje:
