Článek
Svaly místo vrásek: Když se v šatně potká pradědeček s profíky
Vstoupit do slavné posilovny na Venice Beach znamená potkat ty největší svalovce světa. Mezi horami svalů se však pohybuje starý, ale neuvěřitelně vyrýsovaný muž, který budí větší respekt než kdokoli jiný. Jim Arrington zde není jako doprovod svých vnoučat. Je tu proto, aby odjel svůj trénink. Pohled na 93 letého muže, jak si s naprostou soustředěností nakládá kotouče, vyvolává u ostatních návštěvníků velký obdiv.
Jimův přístup ke cvičení se za ta desetiletí drasticky změnil. Už nejde o to, kolik zvedne na bench-pressu, aby ohromil okolí. „Dnes cvičím proto, abych mohl zítra vstát a cítil se skvěle,“ říká. Jeho tréninky jsou chirurgicky přesné. Soustředí se na spojení svalů s myslí, což je technika, kterou mnozí mladí kulturisté vůbec neovládají. Každý pohyb je kontrolovaný, každé svalové vlákno musí pracovat. Právě tato disciplína mu dovoluje vypadat v plavkách na pódiu tak, že mu závidí i o polovinu mladší muži.
Cesta z postele na pódium: Jak přelstít osud
Cesta k titulu nejstaršího kulturisty světa ale nebyla lemována vítězstvími od mládí. Jako kluk narozený v roce 1932 v Los Angeles bojoval Jim s vrozenou slabostí a těžkým astmatem. Lékaři mu tehdy nedávali příliš velké naděje na vrcholově sportovní život. Jim se ale postavil osudu naproti. Když v roce 1947 poprvé uviděl časopis s kulturisty, věděl, že to je jeho cesta.
Začátky byly kruté. Neměl peníze na drahé vybavení, a tak zvedal, co mu přišlo pod ruku. První svalové přírůstky pro něj nebyly jen estetickou záležitostí, ale doslova brněním, které ho chránilo před světem. Zajímavostí je, že na svou první skutečnou soutěž se odvážil až v době, kdy většina lidí se sportem končí, ve svých 45 letech. Od té doby se stal pravidelným účastníkem turnajů Masters, kde svou kategorii veteránů prakticky ovládl.
Experiment s vlastní krví: Biohacking v devadesáti
Možná nejvíce fascinujícím detailem Arringtonova režimu je jeho záliba v neustálém testování. Jim se totiž nespokojí s obecnými radami pro seniory, ale chová se jako amatérský vědec. Pravidelně si nechává dělat podrobné rozbory krve, aby zjistil, jak jeho tělo reaguje na konkrétní cviky nebo doplňky stravy. Pokud zjistí, že mu určitý typ tréninku zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu, bez milosti ho druhý den vyškrtne z plánu. Tato schopnost precizního „ladění“ organismu je podle odborníků hlavním důvodem, proč se jeho tělo v 93 letech stále dokáže regenerovat podobným tempem jako u zdravého padesátníka.
Dieta bez kompromisů a ocelová rutina
Udržet si formu v devadesáti letech není jen o zvedání železa, ale především o tom, co se děje v kuchyni. Arrington je v tomto ohledu neúprosný. Zatímco v mládí mohl jíst téměř cokoli, dnes si dává pozor na každý gram. Jeho strava je založena na vysokém příjmu bílkovin z ryb a vaječných bílků, přičemž se zcela vyhýbá cukru a zpracovaným potravinám, které by mohly v těle vyvolat záněty.
Jeho denní režim je nastaven s přesností švýcarských hodinek. Spánek, regenerace a jídlo jsou pro něj stejně důležité jako samotný trénink. „Tělo v mém věku mi nic neodpustí. Pokud vynechám jídlo nebo špatně spím, v posilovně to hned poznám,“ vysvětluje. Tato asketická disciplína mu však přináší výsledky, které fascinují i gerontology. Jeho kosti jsou hustší, srdce silnější a metabolismus rychlejší, než by tabulky pro jeho věkovou kategorii předpovídaly.
Legenda, která nekončí
Když se Jima Arringtona zeptáte, kdy má v plánu přestat posilovat, jen se zasměje. Pro něj je pohyb synonymem života. V roce 2015 byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů, ale pro něj to nebyl cílový bod, jen potvrzení, že jde správnou cestou. Od té doby svůj rekord každý rok překonává a stal se celosvětovým ambasadorem zdravého stárnutí.
Jeho vzkaz pro širokou veřejnost je jasný a úderný: Přestaňte se vymlouvat na věk, bolavá kolena nebo nedostatek času. „Většina lidí začne umírat ve chvíli, kdy si řeknou, že už jsou na něco staří,“ uzavírá vitální senior, který se už teď připravuje na svůj další start pod světly reflektorů. Jim Arrington není jen kulturista, je to živoucí manifest lidské vůle, který každým svým zvednutým závažím vzkazuje světu, že konečná stanice je ještě hodně daleko.
Zdroje:
