Článek
Co je polární záře a jak vzniká
Polární záře, latinsky aurora borealis (na severní polokouli) nebo aurora australis (na jižní), je světelný úkaz vznikající vysoko v atmosféře Země. Objevuje se, když částice ze Slunce, hlavně elektrony a protony, narazí na molekuly kyslíku a dusíku v horních vrstvách atmosféry. Tyto molekuly se po srážce nabijí a při návratu do klidového stavu uvolňují světlo různých barev.
Barvy polární záře závisí na výšce a typu plynu. Zelená vzniká nejčastěji, obvykle ve výšce kolem 100 kilometrů, červené odstíny pak ve vyšších vrstvách, kde září kyslík. Dusík dodává fialové a modré tóny.
Kde záři uvidíte nejčastěji
Největší šanci spatřit polární záři mají lidé v takzvaném aurorálním oválu, tedy pásu okolo zemských pólů. Nejčastěji se objevuje v severní Skandinávii, na Islandu, v Kanadě nebo na Aljašce. Na jižní polokouli ji lze pozorovat hlavně v okolí Antarktidy.
Ve střední Evropě je vidět jen výjimečně, obvykle při silných geomagnetických bouřích, kdy se „zářivý ovál“ rozšíří směrem k jihu. To se občas stane i v Česku, kdy obloha nad severním obzorem zčervená či zezelená. K jejímu pozorování je ale potřeba jasná noc a minimum světelného smogu.
Proč vypadá na fotce lépe než ve skutečnosti
Mnoho lidí, kteří poprvé spatří polární záři, bývá překvapeno, že naživo nevypadá tak výrazně jako na snímcích. Lidské oko totiž v noci využívá hlavně tyčinky, tedy buňky citlivé na světlo, ale téměř necitlivé na barvy. Proto většinu záře vidíme jen jako slabé světelné závoje.
Fotoaparát ale funguje jinak. Dokáže nasbírat světlo po delší dobu, díky čemuž zvýrazní barvy, které lidské oko nevidí. Delší expozice navíc zesílí i jemné detaily a pohyb záře. Proto jsou fotografie či videa záře mnohem živější, než jak ji vidíme naživo.
Jak polární záři správně vyfotit
Kdo chce mít krásný snímek polární záře, měl by si připravit techniku i trpělivost. Základem je stativ. Dlouhé expozice se z ruky prostě neudrží. Ideální je širokoúhlý objektiv (např. 14–24 mm) a světelná clona kolem f/2,8 až f/4. ISO nastavte vyšší (800–3200), délku expozice mezi 5 a 30 vteřinami, podle intenzity záře.
Zaostřete manuálně na hvězdu nebo vzdálený bod a vypněte automatické ostření. Fotografujte do formátu RAW, abyste mohli později upravit barvy i jas. A nezapomeňte na náhradní baterie, jelikož se v zimě vybíjejí rychleji.
Pokud fotíte mobilem, použijte noční režim a stabilní podložku. Moderní telefony zvládnou překvapivě kvalitní snímky, pokud se nepohnou a dostanou dost času nasbírat světlo.
Polární záře je symbolem krásy a tajemství přírody. Okouzluje nejen svými barvami a tvary, ale i tím, že se na obloze objevuje mnohdy nečekaně.
Zdroje:
