Článek
Televizní pořad Extreme Makeover: Home Edition patřil v první dekádě nového tisíciletí k nejsledovanějším rodinným show na světě. Divákům nabízel silné emoce, dojetí i pocit, že se alespoň na obrazovce daří konat dobro. Po letech se však ukazuje, že pohádkové konce z televizních obrazovek měly i svou odvrácenou stranu.
Televizní sen o novém začátku
Formát pořadu byl jednoduchý a účinný. Produkční tým vybral rodinu v tíživé životní situaci, často šlo o rodiče pečující o těžce nemocné dítě, veterány, samoživitele nebo lidi zasažené přírodní katastrofou. Během několika málo dnů pak dobrovolníci a sponzoři kompletně přestavěli jejich dům. Rozpadlé domy se měnily v luxusní vily plné nových technologií.
Slavná věta moderátora Penningtona „Move that bus!“ se stala ikonickým momentem pořadu, kdy se před očima rodiny poprvé odhalil nový dům. Okamžik silných emocí měl symbolizovat zlom v jejich životě a příslib lepší budoucnosti.
Ty Pennington
Dům zdarma, ale účty zůstaly
To, co se do vysílání už nevešlo, byly dlouhodobé důsledky. Nové domy byly výrazně větší než původní obydlí a jejich hodnota mnohonásobně vzrostla. S tím ale přišly i problémy.
Rodinám skokově vzrostly daně z nemovitosti, náklady na energie a údržbu. Luxusní vybavení, bazény nebo složité systémy vytápění byly finančně náročné. Pro domácnosti, které často žily z jednoho příjmu nebo sociálních dávek, to znamenalo obrovskou zátěž.
V některých případech rodiny nebyly schopny nové výdaje dlouhodobě hradit a dostaly se do dluhů.
Prodej, exekuce i návrat na začátek
Americká média v následujících letech přinesla řadu příběhů, kdy rodiny dům prodaly, nebo o něj přišly v exekuci. Některé domy skončily v dražbách jen několik let po natáčení.
Pro část účastníků tak televizní výhra paradoxně znamenala návrat na začátek, tentokrát ale s pocitem veřejného selhání. Kritici pořadu upozorňovali, že produkce nedostatečně řešila dlouhodobou udržitelnost projektu.
Psychický tlak a zhasnutá pozornost
Vedle finančních problémů se objevoval i psychický dopad celé zkušenosti. Rodiny se na krátký čas ocitly v centru pozornosti milionů diváků. Byly prezentovány jako symbol naděje a vítězství nad osudem. Po odvysílání dílu však mediální zájem rychle opadl a původní zdravotní i sociální problémy zůstaly. Někteří účastníci později otevřeně mluvili o depresích, stresu a pocitu, že na ně byl kladen nerealistický tlak „šťastného konce“.
Do této nejistoty se v několika případech přidaly i bezpečnostní obavy. Některé domy se po odvysílání dílů staly terčem vloupání, protože jejich poloha i luxusní vybavení byly veřejně známé z televize. Rodiny popisovaly krádeže elektroniky nebo opakované pokusy o vniknutí do domu, což u části z nich vedlo k dodatečným investicím do zabezpečení, nebo dokonce k rozhodnutí se z domu odstěhovat.
Ne všude to dopadlo špatně
Je ale fér dodat, že ne všechny příběhy skončily negativně. Řada rodin v domech žije dodnes a podařilo se jim situaci zvládnout. Často šlo o pomoc komunity, charity nebo následným úpravám domu, aby byl levnější na provoz.
Právě tyto rozdílné osudy však ukazují, jak problematické je řešit složité sociální situace jednorázovým televizním gestem.
Lekce pro televizní zábavu
Extreme Makeover: Home Edition se stal symbolem doby, kdy reality show stavěly na extrémních emocích a rychlých řešeních. Dnes už by podobný formát pravděpodobně čelil mnohem tvrdší kritice. Zpětný pohled totiž ukazuje, že na prvním místě stála sledovanost a zisk televizní stanice, nikoli dlouhodobé zlepšení životní situace účastníků.
Pořad tak připomíná, že dobrý úmysl a silný televizní příběh samy o sobě nezaručují dlouhodobě udržitelnou pomoc, zvlášť když po odjezdu kamer zůstávají účty, starosti a každodenní realita.
Zdroje:
