Článek
První krev a zrod lidožrouta
Vše začalo v roce 1918 v malé vesnici Benji. První obětí se stal místní obyvatel a nikdo tehdy netušil, že jde o začátek nejkrvavější kapitoly v dějinách okresu Garhvál. Levhart, který se později proslavil jako „lidožrout z Rudraprayagu“, si osvojil děsivou taktiku. Na rozdíl od tygrů, kteří na lidi útočí spíše omylem nebo v sebeobraně, se tento samec na lidskou kořist specializoval.
Situaci výrazně zhoršila epidemie španělské chřipky. Kvůli obrovskému množství mrtvých nestíhali místní obyvatelé těla spalovat podle rituálů a často je pouze shazovali do údolí. Levhart, zvyklý na mršiny, si tak zvykl pojídat lidské maso. Když epidemie ustoupila a přísun těl skončil, začala šelma lovit živé.
Teror, který zastavil čas
Život v oblasti Rudraprayagu se prakticky zastavil. Jakmile zapadlo slunce, nikdo se neodvážil vyjít ven. Lidé se zamykali v domech, barikádovali dveře těžkými trámy a v noci se neodvažovali ani mluvit, aby na sebe neupozornili. Levhart byl totiž neobyčejně drzý, dokázal se proškrábat slaměnou střechou, proskočit oknem nebo vytáhnout oběť přímo z kruhu spících lidí.
Britská koloniální správa byla v úzkých. Vypsala vysoké odměny, do oblasti vyslala vojáky i najaté lovce, ale levhart jako by byl neviditelný. Dokázal urazit desítky kilometrů za jedinou noc, čímž mátl pronásledovatele. Místní věřili, že zvíře je ve skutečnosti zlý duch nebo prokletý sádhu, protože se mu vyhýbaly veškeré pasti i otrávené návnady.
Na scénu přichází Jim Corbett
Situace byla neúnosná, leopard usmrtil přes 100 lidí (neoficiálně mnohem více), proto byl o pomoc požádán Jim Corbett. Tento legendární lovec a pozdější ochránce přírody měl tehdy již pověst muže, který dokáže zbavit Indii lidožravých šelem.
Jim Corbett
Corbett dorazil do Rudraprayagu v roce 1925. Pronásledování šelmy mu trvalo celých deset týdnů. Byl to souboj nervů a inteligence. Corbett později ve své knize popsal, že levhart z Rudraprayagu byl nejchytřejším a nejnebezpečnějším zvířetem, se kterým se kdy setkal. Šelma ho dokonce několikrát sledovala a pokusila se z lovce udělat kořist.
Poslední výstřel v noci
Rozuzlení přišlo 2. května 1926. Corbett strávil nespočet nocí na stromech nad nastraženými kozami. Kritickou noc seděl na provizorním dřevěném lešení poblíž cesty, kudy levhart často procházel. Když se ozvalo šustění a tlumené zavrčení, Corbett použil baterku přivázanou k pušce.
V kuželu světla spatřil obrovského levharta. Padl výstřel, po kterém následovalo ticho. Ráno Corbett našel mrtvé zvíře jen pár metrů od stromu. Byl to starý samec, jehož zuby byly obroušené a dásně zanícen. Jednalo se o následek věku, který mu znemožňoval lovit divokou zvěř, ale stačil na bezbranné lidi.
Odkaz lidožrouta
Smrt levharta přinesla úlevu tisícům lidí. V Rudraprayagu dodnes stojí památník na místě, kde byla šelma zastřelena, a každoročně se zde koná slavnost na počest osvobození od teroru. Příběh levharta z Rudraprayagu zůstává varovným mementem toho, co se stane, když se naruší rovnováha mezi přírodou a člověkem. Corbett po tomto zážitku zasvětil zbytek života ochraně těchto šelem, přičemž zdůrazňoval, že lidožroutem se zvíře stává jen z nouze, nikoliv ze zlosti.
Zdroje:
