Článek
Ten proces chladnutí topných těles začal velmi nenápadně, tak jak se opotřebovával výběhový typ našeho kotle pracujícího na principu nuceného odtahu spalin. Kdo by měl zájem o bližší charakteristiku tohoto typu kotle, najde podrobnosti na Internetu pod těmito hesly: „Plynové kotle turbo definitivně skončily“, „Evropská komise zakázala výrobu a prodej turbo kotlů“ anebo „předám zájemci funkční turbo kotel, odvoz samozřejmě uhradím“.
Turbo jsem si pořídil dva roky předtím, než byla jeho výroba zakázána. Něco podobného jsem před mnoha lety udělal, když jsem koupil obří televizor s klasickou obrazovkou. Byl tak těžký, že ho museli nést dva stěhováci a zabral čtvrtinu obývacího pokoje. Prý, na rozdíl od plochých obrazovek, šlo o dlouhé roky osvědčenou technologii, u níž se podařilo vychytat všechny mouchy, jak mi tvrdili na slovo vzatí odborníci.
Jinak však turbo kotel v prvních letech připomínal mocného boha ohně Héfaista. Už jen tím, že se nacházel dole ve sklepě, kde se nacházelo jeho tepelné království. Pokud se naštval, tak uměl udělat i pěkný rámus. Když ventilátorem nasál vzduch a druhou trubkou vyfoukl spaliny, připomínal startující turbovrtulové dopravní letadlo. Pak však poznenáhlu začal být chabrus na plíce, i když zdaleka ještě nebyl tak starý. Stále častěji jsem musel volat opraváře. Jednoho dne si však ani on nevěděl rady, až ho napadlo změřit složení spalin a zjistil, že kotel by ještě snad pár let sloužil, ale komín je kaput. Zvenku nepouští vzduch a zevnitř nevypouští spaliny.
Kominíci, kteří si dopředu nechali zaplatit dvacet tisíc, mi po několika hodinách marné snahy sdělili, že komínový sopouch spíše připomíná dosud neprobádanou jeskyni, u níž je přístupný jen metr na vstupu a metr na výstupu. Naúčtovali si pouze výměnu jedné komínové vložky a většinu vyplacené zálohy mi vrátili. To však bylo jediné pozitivum. Prý se to na chvíli zlepší, ale na dlouho to asi nebude.
Naštěstí následovala nejmírnější zima za dobu, co se na pražském Klementinu začala měřit teplota vzduchu. Zhruba třikrát za týden hlásil plynový Héfaistos poruchu. Většinou šlo o poruchy označené na displeji F28, F29 zvěstující, že opakovaně zhasl plamínek hořáku. Stačilo dát kotli pauzu na odpočinek a pak resuscitovat stisknutím tlačítka reset. Tímto způsobem jsme to jakž takž doklepali do konce března, kdy v českých domácnostech dochází k výměně stráží. Kotle střídají klimatizace.
Od konce června jsem však znovu začal instinktivně vnímat každou minutu, o kterou se zkracoval den. Je to stejně zvláštní, že kalendářní léto začíná zrovna ve chvíli, kdy se slunce začíná vracet od obratníku Raka k obratníku Kozoroha. Dny se krátí a noci prodlužují a nic na tom nemění, že je všude vedro k padnutí. Zmocňovala se mě stejná nervozita, jakou pociťují vosy na konci léta v předtuše brzkého konce. Zatímco všichni vyhledávali spásný stín, já řešil dilema, zda kotel, byť s veškerou péčí jednotky intenzívní péče, vydrží do dalšího jara. Znovu jsem si pozval odborníka, aby posoudil situaci a navrhl řešení. Odborník hýřil optimismem. „To bude dobrý,“ plácal mě po rameni a pak s brašnou na nářadí a detektorem spalinových plynů zmizel ve sklepení. O třicet minut později vyšel ven celý od mouru a oznámil mi, že existuje jen jediné řešení. Kompletní výměna kotle, bojleru, čerpadla na kondenzát, komínu a kdo ví, čeho ještě.
Když sháníte topenáře, vodaře, kominíka a elektrikáře v jednom, tak známá lidová moudrost – nečekej, až se tě zima zeptá, co jsi dělal v létě – neplatí. Kdyby se mě zima zeptala, tak bych ji odpověděl , že jsem v létě nezahálel. Sháněl jsem řemeslníky, ale dopadl jsem stejně jako slepička, která chtěla zachránit kohoutka ležícího v komoře s nožkami nahoře. Koloval jsem od jedné firmy ke druhé jako příslovečná horká brambora. Na jednoho topenáře připadá třicet poradců specializovaných na rodinné teplo domova, patnáct jogínů znajících recept, jak vyvinout vnitřní horkost, kterou dokážete zahřát nejen sebe ale i celý obývák, tři prodejci předražené domácí slivovice na zahřátí a dva kursy přežití pořádané Vysokou vojenskou školou ve Vyškově pro válečné novináře.
Jako pamětník časů, kdy se víc nakupovalo pod pultem než na pultě, jsem se rozpomenul na staré dobré osvědčené postupy a podařilo se mi umluvit jednu firmu, která našla v polovině ledna volný termín. Mohl jsem se utěšovat, že v té době už skončí tzv. Hyginská zima / na svatého Hygina pravá zima začíná / , ale hrozilo, že udeří obávaná a krutá Fabiánská zima. Podle lidového přísloví se říká, že na svatého Fabiána a Šebestiána se musí někdo utopit nebo zmrznout. Hrozivé je i rčení svatý Fabián – zimy pán. Naštěstí svatí Hygin, Šebestián a Fabián v souladu s dnešním trendem se poněkud oteplili, což je jen dobře. Přežili jsme. Mrazy udeřily až teď, ale s novým kotlem a komínem je to už brnkačka.
