Článek
V životě idském nastávají okamžiky, které se vymykají běžným situacím a přicházejí bez jakéhokoli varování. Člověk na ně nemůže být připravený, protože se neřídí žádnou známou posloupností. A právě v tom spočívá podstata „práce“ Vesmíru. Posílá nám vzkazy v podobě situací, které nás mají něčemu naučit. Ale naučí?
Každý z nás se občas ocitne v situaci, které nerozumí. Je překvapený, reaguje popudlivě, nelogicky a někdy i nepřiměřeně, protože ji v kritickém okamžiku nedokáže vyhodnotit s potřebným nadhledem. Potom snadno získá pocit, že se proti němu spikl přinejmenším celý vesmír.
Vlastní chyby je však potřeba pochopit, protože jenom tak může člověk změnit své chování a příště se jim vyhnout. Pokud si zachová stejný vzorec jednání, budou se podobné situace neustále vracet a postupně ho vyčerpávat. Nejtěžší je, když takové období trvá celé měsíce nebo dokonce rok. Člověk dělá, co může, ale stále se nedokáže odrazit ode dna a naopak se propadá stále hlouběji. Jako automobil uvázlý v sypkém písku. S každým dalším nezdarem se zhoršují také jeho emoce a připadá si jako v nekonečně dlouhém tunelu. Nevidí světlo na jeho konci a pomalu propadá beznaději.
Ale vše jednou skončí. Situaci nakonec vyřeší, přežije, ale krátce nato nastupují smíšené pocity. Proč to tak cítím? Copak jsem někomu něco udělal? A jak se příště této situaci vyhnout?
Každý okamžik je výjimečný svou neopakovatelností. Jsou chvíle příjemné s pozitivními pocity a náročné, vyhrocené s negativními. Důležité pro nás jsou obojí.
Pozitivní okamžiky nás sice energeticky dobíjí tím, že nám dodají chvilkový pocit štěstí, ale člověk nemá potřebu se zdokonalovat. Taková situace ho pouze slastně uspí.
Co nás neskolí, to nás posílí.
Friedrich Nietzsche
Naopak situace, které člověk nezvládne, ze kterých si odnáší naštvání či rozzlobení, podráždění i nesoustředění, možná i s pocitem bezmoci, nás nutí se nad sebou zamyslet. Jak se zachovat příště? Jak v jednom okamžiku zvládnout kontrolovat své emoce a tím i své chování, aby člověk mohl vyhodnotit situaci s chladnou hlavou?
Slaboši hledají viníky kolem sebe, aby za ně problém vyřešili. Silní lidé je nacházejí v sobě.
Chceš-li změnit svět, začni u sebe.
čínské přísloví
Věříte, že každý člověk vám přináší nějakou informaci? Zvlášť ten, který ve vás probudí negativní emoce? Že každá situace vás určitým způsobem obohatí?
Od nepaměti se lidé snažili odpovědět na každou otázku začínající slůvkem PROČ.
Proč se mi děje zrovna to, co nedokážu ovlivnit? Proč je má životní situace bezvýchodná a jak najít cestu z problémů ven? Proč jsem včera upadla, zlomila si nohu a dnes jsem si pořezala ruku? Proč je šéf dnes naštvaný a proč nesvítí slunce, když to meteorolog předpověděl?
Nebo jak to, že žena pořád dokola řeší s chlapy stejnou situaci? Nejdřív jsou nadšeni, jak se obléká, chtějí si s ní denně užívat intimnosti a po společně prožitých letech přestanou sex potřebovat a ona se stává jejich služkou. A už je to v jejím životě třetí chlap se stejným chováním. PROČ to tak je? A jak z toho začarovaného kruhu ven?
Realista si však říká, jak je to možné? Jak to, že se člověk může dozvědět něco, co je utopené v minulosti či co se teprve stane?
Odpovědi mnozí lidé hledali i hledají ve všem a všude. V přírodě se například dívali do mraků, hledali je v kávové sedlině, v čajových lístcích, nebo v kartách, v runách i v dalších a dalších možnostech. Možností k nahlédnutí „pod pokličku“ jsou desítky.
Nic není náhoda a vše souvisí se vším.
Jsme součástí jednoho obrovského celku, který nazýváme vesmír a jenž má konstantní množství částic. Tyto částice svým myšlením, mluvením i činy přesouváme, měníme jejich skupenství, ale nedokážeme je rozmnožit ani zničit. A tím pohybem zároveň ovlivňujeme vlastní život a zároveň i životy druhých.
Vše mívá svůj počátek i konec. Tak jako je to u narození člověka s prvním nádechem a u smrti s posledním výdechem. Nebo s vyrobením nějaké věci, jako je dům či topůrko. Vše se nějakým způsobem zrodí a také i rozbije či rozpadne. Jenom doba života se různí. Někdy trvá minutu, jindy miliony let.
Když ušijeme šaty, postavíme dům anebo vyrobíme automobil či postavíme loď, naše aura a aura každého, kdo s tou věcí má něco společného při zrodu a posléze při práci či při pouhém kontaktu, se vtisknou do aury každé věci. Tak jako člověka dokáže ovlivnit určitá situace či jiný člověk třeba pouhým výkladem, tak je to i s věcmi neživými. Jenom skupenství materiálu, ze kterého je sestavený, je jiné než u člověka.
Pragmatik tomu těžko uvěří, ale hlavně prvotní myšlenka mívá na kvalitu nového výrobku či nové situace zásadní vliv. A se jménem, které dotváří každého člověka i věc, začne zastávat v našem životě nezastupitelné místo. Když odejde, zůstane vzpomínka zase s určitou kvalitou.
Je to jakýsi kód, který si lze představit jako energetickou DNA.
Protože Vesmír se ošálit nedá.
bm
