Hlavní obsah
Názory a úvahy

Lze vesmír ošálit?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Vilemína Blanche Valois

západ slunce

Každý z nás se občas dostává do situací, kterým nerozumí. A kdy má pocit, že se proti němu spikl nejméně celý vesmír. Není schopen vidět detaily, ale přes to hledá cestu ven.

Článek

V životě lidském nastávají okamžiky, které se vymykají klasickým situacím a objevují se bez jakéhokoli varování. Člověk na ně nemůže být připravený, protože nepřicházejí na základě žádné posloupnosti. A v tom je podstata „práce“ vesmíru. Posílá nám vzkazy v podobě situací, které nás učí. A naučí?

Každý z nás se občas dostává do situací, kterým nerozumí. Následovně reaguje popudlivě, nelogicky, občas i neadekvátně k situaci, kterou v kritickém okamžiku nedokázal dostatečně vyhodnotit. A kdy má pocit, že se proti němu spikl nejméně celý vesmír.

Nejtěžší pro člověka je, když se to netýká pouze jedné události, ale minimálně jednoho období. Třeba celého roku. Kdy člověk ať dělá, co dělá, pořád se nedokáže odrazit a stále se podhrabává do větší hloubky. Jako kdyby byl s autem v sypkém písku. S každým nezdarem se zhoršují i emoce a člověk si pak připadá jako v nekonečně dlouhém tunelu. Nevidí světlo na konci, propadá beznaději.

Ale vše jednou skončí. Situaci nakonec vyřeší, přežije ale krátce na to nastupují smíšené pocity. Proč to tak je? Copak jsem někomu něco udělal? A jak se příště této situaci vyhnout?

Každý okamžik je výjimečný svou neopakovatelností. Jsou chvíle příjemné s pozitivními pocity a náročné, vyhrocené s negativními. Důležité pro nás jsou oboje.

Pozitivní okamžiky nás sice energeticky dobíjí tím, že nám dodají chvilkový pocit štěstí, ale člověk nemá potřebu se zdokonalovat. Taková situace ho pouze slastně uspí.

Co nás neskolí, to nás posílí.

Friedrich Nietzsche

Naopak situace, které člověk nezvládne, ze kterých si odnáší naštvání či rozzlobení, podráždění i nesoustředění, možná i s pocitem bezmoci, nás nutí se nad sebou zamyslet. Jak se zachovat příště? Jak v jednom okamžiku zvládnout kontrolovat své emoce a tím i své chování, aby člověk mohl vyhodnotit situaci s chladnou hlavou?

Slaboši hledají viníky kolem sebe, aby za ně problém vyřešil, silní lidé je nacházejí v sobě.

Chceš-li změnit svět, začni u sebe.

čínské přísloví

Věříte, že každý člověk vám přináší nějakou informaci? Zvlášť ten, který ve vás probudí negativní emoce? Že každá situace vás určitým způsobem obohatí?

Od nepaměti se lidé snažili odpovědět na každou otázku začínající slůvkem PROČ.

Proč se mi děje zrovna to, co nedokážu ovlivnit? Proč je má životní situace bezvýchodná a jak najít cestu z problémů ven? Proč jsem včera upadla, zlomila si nohu a dnes jsem si pořezala ruku? Proč je šéf dnes naštvaný a proč nesvítí slunce, když to meteorolog předpověděl?

Nebo jak to, že žena pořád dokola řeší s chlapy stejnou situaci? Nejdřív jsou nadšeni, jak se obléká, chtějí si s ní denně užívat intimnosti a po společně prožitých letech přestanou sex potřebovat a ona se stávám jejich služkou. A už je to v jejím životě třetí chlap se stejným chováním. PROČ to tak je? A jak z toho začarovaného kruhu ven?

Realista si však říká, jak je to možné? Jak to, že se člověk může dozvědět něco, co je utopené v minulosti, či co se teprve stane?

Odpovědi mnozí lidé hledali i hledají ve všem a všude. V přírodě, například se dívali do mraků, hledali je v kávové sedlině, v čajových lístcích, nebo v kartách v runách i v dalších a dalších možnostech. Možností k nahlédnutí „pod pokličku“ jsou desítky.

Nic není náhoda a vše souvisí se vším.

Jsme součástí jednoho obrovského celku, který nazýváme vesmír a jenž má konstantní množství částic. Tyto částice svým myšlením, mluvením i činy přesouváme, měníme jejich skupenství, ale nedokážeme je rozmnožit ani zničit. A tím pohybem zároveň ovlivňujeme vlastní život a zároveň i životy druhých.

Vše mívá svůj počátek i konec. Tak jako je to u narození člověka s prvním nádechem a u smrti s posledním výdechem. Nebo s vyrobením nějaké věci jako je dům, či topůrko. Vše se nějakým způsobem zrodí a také i rozbije či rozpadne. Jenom doba života se různí. Někdy trvá minutu, jindy miliony let.

Když ušijeme šaty, postavíme dům anebo vyrobíme automobil či postavíme loď, naše aura a aura každého, kdo s tou věcí má něco společného při zrodu a posléze při práci či při pouhém kontaktu, se vtiskne do aury každé věci. Tak jako člověka dokáže ovlivnit určitá situace či jiný člověk třeba pouhým výkladem, tak je to i s věcmi neživými. Jenom skupenství materiálu, ze kterého je sestavený, je jiné než u člověka.

Pragmatik tomu těžko uvěří, ale hlavně prvotní myšlenka mívá na kvalitu nového výrobku či nové situace zásadní vliv. A se jménem, které dotváří každého člověka i věc, začne zastávat v našem životě nezastupitelné místo. Když odejde, zůstane jen vzpomínka zase s určitou kvalitou.

Je to jakýsi kód, který si lze představit jako energetickou DNA.

Příběhy, které uvádím, jsou toho důkazem.

Protože vesmír se ošálit nedá.

bm

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz