Článek
Duben by se dal nazývat rozverným díky svému nevyzpytatelnému počasí. Ale v tuto sobotu roku 2020, kdy jsem byla u kamarádky, bylo jako vymalované. Sluníčko totiž zářilo od božího rána. K Jiřince jsem přijela včera po poledni a protože miluji rána na vsi, zůstala jsem u ní spát. Když se den probouzí, je výhled na její zahradu fascinující. A protože dnešní ráno bylo jako z pohádky, rozhodly jsme se snídat venku.
Vůně orosené trávy a všeobecný klid násobily chuť byť absolutně obyčejné snídaně. Miluji černý čaj s citronem a chleba s máslem a s medem. Protože jsem toužila v pohodě pokračovat i další hodiny, nabídla jsem Jiřince, že nebude vařit a že jí pozvu na pizzu.
Okyslič si krev a pročisti hlavu, bylo naším cílem. A tak jsme vyrazily po pozdní snídani až kolem jedné na procházku, abychom měly v bříšku místo a na pizzu se těšily.
Konečně jsme došly na místo určení. Koupily jsme si kávu, já si přidala kozí sýry a pak jsme si šly stoupnout ke stolku vedle obchodu. A abychom ji mohly usrkávat, nechaly jsme roušky viset na jednom uchu. Tak jak se to v tuto dobu dělalo běžně.
Během minutky se k vedlejšímu stolku asi dva metry od nás postavil chlápek věku kolem padesátky také s rouškou visící na jednom uchu.
„Tak co děvčata, jak to de?“
„Pizza je výborná,“ usmála jsem se a zakousla do horké italské chuťovky, kterou mi před chvílí kuchařka podala otevřeným okénkem.
„Proto sem na ní chodím, už se na ni těším,“ olízl se a pokračoval, „si představte, co se mi stalo. Vylezl jsem dopoledne na střechu, že si opravím komín a když už jsem ho měl skoro hotový, co nevidím, na motorce přijíždějí dva policajti. Takoví frajeři vyfešákovaní a víte, co chtěli?“
,,Ne.“
,,Že prej ať slezu. Koukal jsem jako blázen. A prej, tak dělejte. Hulákali na mě, aby to slyšeli všichni okolo.“
Strejda povídal, rozpřahoval rukama, ale my se při jídle nenechaly rušit. Pizza byla opravdu výborná.
„Když jsem konečně slezl a postavil se před ně, tak začali zase nahlas. Že si prej na mě stěžovali sousedi, že tam nahoře na té střeše nemám roušku. A co bych tam s ní asi tak dělal? Sem řek. Nikdo tam se mnou nebyl a když bych měl roušku, je to nebezpečný. Páč co kdyby se mi svezla do očí ?“ rozpřáhl ruce a vykulil na nás oči a pokračoval, „to bych se moh zabít. Kluci pokrčili rameny, jako že neví, jak to vlastně je a jeden povídal, tak uděláme zápis. Ale správně byste ji mít měl. V tu chvíli jsem si všim, že ten druhej policajt roušku neměl jako já. Začal jsem se smát a ukazovat na něho. A tak ten orouškovanej udělal zápis se mnou i s tím svým kolegou,“ řehtal se na celé kolo a přebíral pizzu, kterou mu kuchařka podávala v krabičce z otevřeného okénka jako nám. ,,A při tom se chlapec rozpovídal, že těch udání mají tolik, že nezvládají dělat zápisy a ke své činnosti POMÁHAT A CHRÁNIT, že se už několik dní nedostali,“ zkontroloval obsah v krabičce a pokračoval, ,,a zase se ukazuje ta naše typická povaha česká. My s nikým nebudeme bojovat, vrchnost budeme poslouchat jako ovce, ale mezi sebou se žrát, to nám de. Páč těch hajzlů máme mezi sebou včetně Babiše hodně. Už si zase chtěl z týhle situace něco pro sebe vytáhnout. Prachy máme dostat od Evropský Unie my jako stát a ne žádná jeho firma. Ale v Bruselu to určitě odhalí, tam nejsou žádní debilové. Holky čáááu, já mažu.“
Vzal si krabici s pizzou a utíkal domů. My tu svou dojedly, kávičku vypily a s úsměvem na tváři jsme se vydaly pačným směrem.
,,Vidíš?“řekla jsem se smíchem kamarádce.
„Kupovat žádný deník nemusíme, abychom se dozvěděli novinky z domova a ze světa. Stačí si vyrazit tady u vás na pizzu.“
