Článek
Byl obyčejný pracovní den času řádově kolem druhé hodiny odpolední a já jsem se potřebovala dostat do středu města.
O zastávku před mým bydlištěm je obrovská budova plná tříd dětí několika učilišť a proto byl trolejbus, do kterého jsem nastupovala přeplněný mládeží.
"Hele, mladej, nenapadlo tě vstát a pustit tuto starší paní si sednout? “ slyšela jsem mužský hlas v okamžiku, kdy se dveře za mnou zavřely a trolejbus se pohnul.
Asi desetiletý mladík se na staršího pána, který na něho mluvil, zaculil a pokrčil rameny. A možná proto se otočil směrem ke mě. Já jsem se usmála a mávla rukou na znamení, že to přežiju.
„Já bych tě vytahal za uši,“ pokračoval ve svém monologu se vzteklým tónem hlasu.
„Radši ne, jinak by se z něho stal ušatej Babiš,“ zněla moje reakce.
Ale co mě překvapilo, že minimálně deset studentů se na mě otočilo se smíchem na tváři.
„No, i s tím jeho ksichtem, to by byla radost,“ přidal se jeden ze skupinky a všichni ostatní se smáli hodně nahlasitě.
Došlo mi, že Babišův zájem byl odjakživa zaměřen na kategorii, do které svým stářím patří sám. Mezi seniory a důchodce. A tak kdyby volilo naše mládí, byl by tím posledním.
bm.
