Tajemný vzkaz nenaplněné lásky u Ohebu

Ale když jsem se podívala dolů, propast je pod nohami opravdu hluboká. Stojím nad vodní přehradou, v dáli je vidět Ostrov, ale jeho tvar srdce je z tohoto úhlu pohledu patrný jen lehce. Pode mnou kamení a vodní plocha… a vpravo? Vzkaz lásce, která se nedožila tohoto okamžiku. Prý skočila do jezera. Jestli je to pravda či nikoli, to se už nedozvím. V každém případě na ni ten, který ji miloval, nikdy nezapomene.

Pojďte se se mnou zasnít na místo, které je pro to jako stvořené. Dívat se do stromů, skládat básně nebo jen tak si nechat větrem čechrat vlasy a dívat se do dáli. Jsme na tomto světě jenom na chviličku, a tak se nesmíme dívat pod sebe, kde je to nebezpečné, ale nad sebe do nebes. Vznést se, vyslovit přání a v tichosti čekat, až se naplní. Dát Vesmíru čas a čekat, nechť se tak stane.

Už samotné místo působí téměř magicky. Strmé skály vysoko nad vodou v sobě ukrývají sílu krajiny, která si po staletí podmaňovala lidskou představivost.

Podle pověstí byl údajně hrad Oheb založen českými knížaty již v 11. století. Ale první dochovaná zmínka o Ohebu pochází z roku 1315, kdy patřil vilémovskému klášteru. Opat ho tehdy zastavil Hrabišovi z Paběnic, majiteli blízkého Vildštejna. Po Hrabišově smrti v roce 1348 však jeho synové návrší vrátili zpět klášteru.

Pohled od Ohebu

Nejčastěji se uvádí, že název Oheb vznikl podle výrazného ohybu řeky Chrudimky pod skalním ostrohem. Řeka zde kdysi vytvářela mohutný oblouk a právě tento „oheb“ dal jméno nejen návrší, ale později i samotnému hradu. Voda tehdy tekla hluboko pod skalami jinou krajinou, než jakou známe dnes. Sečská přehrada ještě neexistovala a údolím protékala divoká Chrudimka obklopená lesy a skalami Železných hor.

V době osídlení prvními Slovany byla Chrudimka nazývána Kamenicí. Na horním toku se také setkáváme s názvy Woharka nebo Wohebka. Řeka Chrudimka byla známá pro výskyt perel v okolí Seče, která dále obtéká původní hradiště a později i město Chrudim.

Některé starší regionální texty dokonce uvádějí, že se Chrudimka v těchto místech kdysi nazývala Ohebka. Samotný skalní ostroh bývá v novodobých geologických a regionálních textech označován jako Ohebská skála. Ve středověkých písemnostech se však většinou objevuje prosté označení Oheb, které zahrnovalo celé místo — návrší, skálu i pozdější hrad.

S názvem Ohebu souvisela i dnes již zatopená osada Podohbí. Její jméno doslova znamenalo místo „pod Ohebem“, tedy pod skalním ostrohem a hradem. I to ukazuje, jak výrazně byl Oheb zakořeněný v krajině i v každodenním životě lidí, kteří zde po staletí žili.

Když dnes člověk stojí na skalách vysoko nad přehradou, jen těžko si dokáže představit původní podobu krajiny. Přesto v každém z nás, kteří jsme s touto krajinou spjatí, zůstává zvláštní, leč silný pocit. Co všechno tyto polorozpadlé stěny bývalého hradu pamatují?

Zbytky stěn odolávající atmosférickým vlivům

Krajina kolem Sečské přehrady působí zvláštním dojmem už při prvním nadechnutí. Člověk sem přijede z rozpálených Pardubic a najednou cítí příjemný ochlazující vzduch, vlhkost lesa a zvláštní proudění mezi skalami. Není to náhoda. Železné hory si vytvářejí vlastní mikroklima, které je úplně jiné než v nížinách.

Sečská přehrada, trosky Ohebu jsou na nejvyšším bodě mezi stromy

Velkou roli zde hraje kombinace rozsáhlých lesů, skalních stěn, hlubokých údolí a vodní plochy Sečské přehrady. Slunce během dne ohřívá skalní svahy a teplejší vzduch začne stoupat vzhůru podél skal. Jak stoupá do vyšších vrstev, postupně se ochlazuje. Ve vzduchu se začíná srážet vlhkost a nad lesy se vytvářejí mlhy, opary a těžký vlhký vzduch, který je pro Železné hory typický.

Večer naopak ochlazený vzduch sestupuje zpět dolů do údolí Chrudimky a drží se kolem vodní hladiny. Právě proto bývá kolem Seče chladněji i v letních měsících. Člověk zde často cítí studený tah od skal a lesa, i když o několik kilometrů dál panuje úplně jiné počasí.

Nejvíce je tento zvláštní přírodní jev patrný v zimě. Nad přehradou vznikají obrovské ledové vodopády. Voda prosakuje puklinami ve skalách, studený vzduch proudící údolím ji rychle ochlazuje a na skalních stěnách se vytvářejí mohutné ledové útvary. Krajina se tehdy mění téměř v severský svět plný ledu a mlhy.

Sečská přehrada a její okolí, včetně hradů Ohebu a Vildštejna, působí jako zvláštní propojení člověka s krajinou i samotným vesmírem. Na jedné straně zde člověk vnímá pohádkovou krásu skal, lesů a vodní hladiny, na straně druhé syrovou a nebezpečnou sílu přírody. Stačí několik kroků mimo stezku a romantická krajina se náhle mění v drsné skalní srázy, ledové stráně a hluboké lesy.

Unikátní fotografie skleněného vodopádu, který je na skalní stěně u silnice za tunelem směrem od Seče k Ústupkám .

Tohle na mě spadnout, tak jsem vejpůl. Pod tímto krápníkem byla pouze má ruka s foťákem. I tak jsem se cítila dost nejistě.

bm

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vildštejn_(hrad,_okres_Chrudim)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oheb