Článek
Ale když jsem se podívala dolů, propast je pod nohami opravdu hluboká. Stojím nad vodní přehradou, v dáli je vidět Ostrov, ale jeho tvar srdce je z tohoto úhlu pohledu patrný jen lehce. Pode mnou kamení a vodní plocha… a vpravo? Vzkaz lásce, která se nedožila tohoto okamžiku. Prý skočila do jezera. Jestli je to pravda či nikoli, to se už nedozvím. V každém případě na ni ten, který ji miloval, nikdy nezapomene.

sráz do přehrady, Zdroj: Vilemina Blanche Valois
Pojďte se se mnou zasnít na místo, které je pro to jako stvořené. Dívat se do stromů, skládat básně nebo jen tak si nechat větrem čechrat vlasy a dívat se do dáli. Jsme na tomto světě jenom na chviličku, a tak se nesmíme dívat pod sebe, kde je to nebezpečné, ale nad sebe do nebes. Vznést se, vyslovit přání a v tichosti čekat, až se naplní. Dát Vesmíru čas a čekat, nechť se tak stane.

místo vedle kamene se vzkazem, Zdroj: Vilemina Blance Valois
Už samotné místo působí téměř magicky. Strmé skály vysoko nad vodou v sobě ukrývají sílu krajiny, která si po staletí podmaňovala lidskou představivost.
Podle pověstí byl údajně hrad Oheb založen českými knížaty již v 11. století. Ale první dochovaná zmínka o Ohebu pochází z roku 1315, kdy patřil vilémovskému klášteru. Opat ho tehdy zastavil Hrabišovi z Paběnic, majiteli blízkého Vildštejna. Po Hrabišově smrti v roce 1348 však jeho synové návrší vrátili zpět klášteru.
Pohled od Ohebu

Ostrov na Sečské přehradě, zdroj: Vilemina Blanche Valois
Jak vznikl název Oheb?
Nejčastěji se uvádí, že název Oheb vznikl podle výrazného ohybu řeky Chrudimky pod skalním ostrohem. Řeka zde kdysi vytvářela mohutný oblouk a právě tento „oheb“ dal jméno nejen návrší, ale později i samotnému hradu. Voda tehdy tekla hluboko pod skalami jinou krajinou, než jakou známe dnes. Sečská přehrada ještě neexistovala a údolím protékala divoká Chrudimka obklopená lesy a skalami Železných hor.
V době osídlení prvními Slovany byla Chrudimka nazývána Kamenicí. Na horním toku se také setkáváme s názvy Woharka nebo Wohebka. Řeka Chrudimka byla známá pro výskyt perel v okolí Seče, která dále obtéká původní hradiště a později i město Chrudim.
Některé starší regionální texty dokonce uvádějí, že se Chrudimka v těchto místech kdysi nazývala Ohebka. Samotný skalní ostroh bývá v novodobých geologických a regionálních textech označován jako Ohebská skála. Ve středověkých písemnostech se však většinou objevuje prosté označení Oheb, které zahrnovalo celé místo — návrší, skálu i pozdější hrad.
S názvem Ohebu souvisela i dnes již zatopená osada Podohbí. Její jméno doslova znamenalo místo „pod Ohebem“, tedy pod skalním ostrohem a hradem. I to ukazuje, jak výrazně byl Oheb zakořeněný v krajině i v každodenním životě lidí, kteří zde po staletí žili.
Když dnes člověk stojí na skalách vysoko nad přehradou, jen těžko si dokáže představit původní podobu krajiny. Přesto v každém z nás, kteří jsme s touto krajinou spjatí, zůstává zvláštní, leč silný pocit. Co všechno tyto polorozpadlé stěny bývalého hradu pamatují?
Zbytky stěn odolávající atmosférickým vlivům

Oheb, zdroj: Vilemina Blanche Valois
Vlastní mikroklima Železných hor
Krajina kolem Sečské přehrady působí zvláštním dojmem už při prvním nadechnutí. Člověk sem přijede z rozpálených Pardubic a najednou cítí příjemný ochlazující vzduch, vlhkost lesa a zvláštní proudění mezi skalami. Není to náhoda. Železné hory si vytvářejí vlastní mikroklima, které je úplně jiné než v nížinách.
Sečská přehrada, trosky Ohebu jsou na nejvyšším bodě mezi stromy

Sečská přehrada, Vilemina Blanche Valois
Velkou roli zde hraje kombinace rozsáhlých lesů, skalních stěn, hlubokých údolí a vodní plochy Sečské přehrady. Slunce během dne ohřívá skalní svahy a teplejší vzduch začne stoupat vzhůru podél skal. Jak stoupá do vyšších vrstev, postupně se ochlazuje. Ve vzduchu se začíná srážet vlhkost a nad lesy se vytvářejí mlhy, opary a těžký vlhký vzduch, který je pro Železné hory typický.
Večer naopak ochlazený vzduch sestupuje zpět dolů do údolí Chrudimky a drží se kolem vodní hladiny. Právě proto bývá kolem Seče chladněji i v letních měsících. Člověk zde často cítí studený tah od skal a lesa, i když o několik kilometrů dál panuje úplně jiné počasí.
Nejvíce je tento zvláštní přírodní jev patrný v zimě. Nad přehradou vznikají obrovské ledové vodopády. Voda prosakuje puklinami ve skalách, studený vzduch proudící údolím ji rychle ochlazuje a na skalních stěnách se vytvářejí mohutné ledové útvary. Krajina se tehdy mění téměř v severský svět plný ledu a mlhy.
Sečská přehrada a její okolí, včetně hradů Ohebu a Vildštejna, působí jako zvláštní propojení člověka s krajinou i samotným vesmírem. Na jedné straně zde člověk vnímá pohádkovou krásu skal, lesů a vodní hladiny, na straně druhé syrovou a nebezpečnou sílu přírody. Stačí několik kroků mimo stezku a romantická krajina se náhle mění v drsné skalní srázy, ledové stráně a hluboké lesy.
Ale přes to je i v zimě tato drsná příroda nádherná.
Unikátní fotografie skleněného vodopádu, který je na skalní stěně u silnice za tunelem směrem od Seče k Ústupkám .

Skleněné vodopády, zdroj: Vilemina Blance Valois

skleněný vodopád, zdroj: Vilemina Blanche Valois

krápník- detail skleněného vodopádu, zdroj: Vilemina Blanche Valois
Tohle na mě spadnout, tak jsem vejpůl. Pod tímto krápníkem byla pouze má ruka s foťákem. I tak jsem se cítila dost nejistě.
bm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vildštejn_(hrad,_okres_Chrudim)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oheb






