Článek
Vhled, cit, intuice i vize místo vědecké metody.
Od dětství vnímám realitu nejen v jejích fyzických projevech, ale i v jemnějších vrstvách. Se svou schopností jsem se naučila pracovat a dnes se mohu záměrně ponořit do stavu hluboké meditace, frekvence mozku, v níž přichází vize, obrazy, pocity a intuice začíná dávat své informace.
Nejde o fantazii, sny nebo přání ani o trans. Jde o jednoduchou leč časově náročnou práci s lidským mozkem. Náš mozek pracuje v konkrétních chvílích na určité frekvenci.
Rozdělují se na pět hladin a v běžném životě se naše mozková frekvence odvíjí od naší činnosti. Nejrychlejší frekvence je Gamma, kdy jsme rozčíleni, normální stav se nazývá Beta, stav počínajícího uvolnění je Alfa II. , stav hlubší relaxace je Alfa I., stav hluboké meditace i spánku je Théta a nejlubší spánek a počínající bezvědomí je ve stavu Delta.
Říkám si, že když jsem pro klientku zvládla popsat člověka vzdáleného tisíce kilometrů v čase před deseti lety a ona mi potvrdila přesnost mé vize i vůni parfému, který pán používal, ale i smrad jeho nohou v uzavřených botách , proč bych nedokázala určit místo a jeho charakter, kde se zrodil Voynichův rukopis?
Prostě to dokážu!
Ačkoli se o rozluštění pokoušely desítky lingvistů, kryptografů, historiků i počítačových expertů, žádná teorie nebyla dosud přijata jako důvěryhodná. Text nedává smysl v žádném známém jazyce, a přitom má až podezřele přesnou jazykovou strukturu. To vylučuje, že by šlo o náhodný shluk znaků nebo podvrh.
Tak proč nenarovnat všechny ty otazníky svou schopností a vidět, slyšet i cítit vše, co je ostatním ukryté.
Co tedy vlastně máme?
Knihu, která mluví jazykem, jemuž nikdo nerozumí. A pokud mu někdo rozumí, je pár jedinců, kteří neznámý jazyk i obrázky rozkódovali, měli by se dozvědět o mém vidění faktů.
Uléhám a svůj dech zklidňuji. Snažím se dostat do hladiny Alfa I.. Abych dokázala vnímat vůni okolního vzduchu, okolních pachů, musím se dostat do hladiny Theta.
1. otázka: kdo psal a kreslil voynichův rukopis
Vidím mladou ženskou ruku, v ruce drží dřevěnou tyčinku a maluje obi písmo na list, který má před sebou na zemi. Je to mladá žena, řekla bych, že jí není ani dvacet let. Kreslit uměla již jako malé dítě a kreslila do jemného písku na pláži.
2.otázka: kde se to odehrává?
Slyším slova: ostrov … a název ostrova, který si zatím nechám pro sebe. Po pravdě, ani nevím, kde to je. Musela jsem se podívat na mapu.
Soustřeďuji se na vzduch a těžko se mi dýchá. Je tma, vzduch je plný těžkých vůní rozkvetlých exotických rostlin. Přede mnou je velký květ, vypadá jako černý s fialovými odlesky. Měsíc svítí jako divý, ozařuje okolní svět.
Vedle dívky je obydlí postavené ze dřeva a před vchodem je terasa schovaná pod plachtou barvy tělové. Před ní a kolem místa s obydlím je hustý porost dřevin, vlevo je prostor, kudy chodí na pláž. Jinak je to celé uzavřené a obehnané dřevinami a proto cítím hustý vzduch plný omamných vůní promíchaných slaným vlhkem od oceánu, který téměř stojí, nehýbe se.
Soustředím se na dívku a kladu si otázku, jak je oblečená.
Dívka má zlatou opálenou kůži a oblečená je v látce, kterou má ovinutou kolem těla. Je zajímavě měkká, ale při tom režná, hrubá, barvy zelené a přírodně hnědé.
Zvláštní je, když se zaměřím na květinu, vidím její krátký čas kvetení. Asi pouze jeden den. A nejvíc voní v noci. Dnes už na ostrově tato květina není. V minulosti tam byly obrovské přírodní katastrofy, zemětřesení, tsunami, povodně a spousta rostlin byla zničena.
Pokračování příště
bm
