Článek
Vhled, cit, intuice i vize místo vědecké metody.
Od dětství vnímám realitu nejen v jejích fyzických projevech, ale i v jemnějších vrstvách. Se svou schopností jsem se naučila pracovat a dnes se mohu záměrně ponořit do stavu hluboké meditace, frekvence mozku, v níž přichází vize, obrazy, pocity a intuice začíná dávat své informace.
Nejde o fantazii, sny nebo přání ani o trans. Jde o jednoduchou leč časově náročnou práci s lidským mozkem. Náš mozek pracuje v konkrétních chvílích na určité frekvenci.
Rozdělují se na pět hladin a v běžném životě se naše mozková frekvence odvíjí od naší činnosti. Nejrychlejší frekvence je Gamma, kdy jsme rozčíleni, normální stav se nazývá Beta, stav počínajícího uvolnění je Alfa II., stav hlubší relaxace je Alfa I., stav hluboké meditace i spánku je Théta a nejhlubší spánek a počínající bezvědomí je ve stavu Delta.
Říkám si, že když jsem pro klientku zvládla popsat člověka vzdáleného tisíce kilometrů v čase před deseti lety a ona mi potvrdila přesnost mé vize i vůni parfému, který pán používal, ale i smrad jeho nohou v uzavřených botách , proč bych nedokázala určit místo a jeho charakter, kde se zrodil Voynichův rukopis?
Prostě to dokážu!
Ačkoli se o rozluštění pokoušely desítky lingvistů, kryptografů, historiků i počítačových expertů, žádná teorie nebyla dosud přijata jako důvěryhodná. Text nedává smysl v žádném známém jazyce, a přitom má až podezřele přesnou jazykovou strukturu. To vylučuje, že by šlo o náhodný shluk znaků nebo podvrh.
Tak proč nenarovnat všechny ty otazníky svou schopností a vidět, slyšet i cítit vše, co je ostatním ukryté.
Co tedy vlastně máme?
Knihu, která mluví jazykem, jemuž nikdo nerozumí. A pokud mu někdo rozumí, je pár jedinců, kteří neznámý jazyk i obrázky rozkódovali, měli by se dozvědět o mém vidění faktů.
Uléhám a svůj dech zklidňuji. Snažím se dostat do hladiny Alfa I.. Abych dokázala vnímat vůni okolního vzduchu, okolních pachů, musím se dostat do hladiny Theta.
1. otázka: kdo psal a kreslil voynichův rukopis
Vidím mladou ženskou ruku, v ruce drží dřevěnou tyčinku a maluje obi písmo na list, který má před sebou na zemi. Je to mladá žena, řekla bych, že jí není ani dvacet let. Kreslit uměla již jako malé dítě a kreslila do jemného písku na pláži.
2.otázka: kde se to odehrává?
Slyším slova: ostrov… a název ostrova, který si zatím nechám pro sebe. Po pravdě, ani nevím, kde to je. Musela jsem se podívat na mapu.
Soustřeďuji se na vzduch a těžko se mi dýchá. Je tma, vzduch je plný těžkých vůní rozkvetlých exotických rostlin. Přede mnou je velký květ, vypadá jako černý s fialovými odlesky. Měsíc svítí jako divý, ozařuje okolní svět.
Vedle dívky je obydlí postavené ze dřeva a před vchodem je terasa schovaná pod plachtou barvy tělové. Před ní a kolem místa s obydlím je hustý porost dřevin, vlevo je prostor, kudy chodí na pláž. Jinak je to celé uzavřené a obehnané dřevinami a proto cítím hustý vzduch plný omamných vůní promíchaných slaným vlhkem od oceánu, který téměř stojí, nehýbe se.
Soustředím se na dívku a kladu si otázku, jak je oblečená.
Dívka má zlatou opálenou kůži a oblečená je v látce, kterou má ovinutou kolem těla. Je zajímavě měkká, ale při tom režná, hrubá, barvy zelené a přírodně hnědé.
Zvláštní je, když se zaměřím na květinu, vidím její krátký čas kvetení. Asi pouze jeden den. A nejvíc voní v noci. Dnes už na ostrově tato květina není. V minulosti tam byly obrovské přírodní katastrofy, zemětřesení, tsunami, povodně a spousta rostlin byla zničena.
Pokračování příště
bm
