Článek
Zlatý věk Budischowských (1842–1931)
Základy budoucího gigantu byly položeny v roce 1842, kdy bratři Karel a Franz Budischowští zakoupili Borovský mlýn a začali zde budovat koželužské dílny. Díky progresivnímu zavádění technologií (parní stroj, americké stroje na štípání kůží) vyrostl podnik v jeden z největších koželužských závodů v Rakousku-Uhersku.
Továrna byla klíčovým dodavatelem vojenské výstroje a za první světové války zažila svůj vrchol, kdy zaměstnávala až 6 000 lidí. Kolem podniku vznikla i rozsáhlá zaměstnanecká kolonie. Poválečný rozpad monarchie, která byla hlavním odbytištěm, a Velká hospodářská krize však vedly k finančním potížím a krachu.
Borovinská továrna za doby Karla Budischowského & synové
Éra Baťovy modernizace (1931–1945)
Záchrana přišla v roce 1931, kdy areál převzala akciová společnost zlínského podnikatele Tomáše Bati. Baťa ukončil koželužnou výrobu a zaměřil se výhradně na obuvnictví a textilní výrobu.
Továrna získala nový, funkcionalistický vzhled podle standardizovaných plánů Baťových architektů (František Gahura, Vladimír Karfík). Současně probíhala výstavba slavné borovinské zahradní čtvrti (tzv. baťovské dvojdomky a penziony), která proměnila Borovinu v moderní sídliště.
Kožedělný závod byl středem třebíčské Boroviny. Kolem vyrostly tzv. Baťovy domky pro dělníky. 30. léta minulého století
Závody Gustava Klimenta a značka BOPO (1949–2000)
Po znárodnění v roce 1945 byl podnik začleněn do národního podniku a v roce 1949 přejmenován na Závody Gustava Klimenta (ZGK). Název odkazoval na komunistického politika a rodáka z Třebíče.
V 60. letech se továrna stala známou pod obchodní značkou BOPO (Borovinský obuvnický průmysl), která se stala synonymem pro československou kvalitní obuv a punčochové zboží. Závod patřil i v poválečné éře k největším zaměstnavatelům v regionu.
Po Sametové revoluci se podnik sice vrátil k názvu BOPO (Obuvnický průmysl Svit, a.s. BOPO), ale silná konkurence z Východu vedla na přelomu tisíciletí k úpadku. Výroba byla definitivně ukončena v roce 2000.
Dnes je Borovina příkladem úspěšné revitalizace brownfieldu. Bývalé tovární budovy byly přeměněny na obchodní prostory, kanceláře a volnočasové zóny, čímž se oblast stala moderní součástí Třebíče.
Architektura borovinského areálu
Továrna žije dál: Velká výzva pro pamětníky!
Město Třebíč s radostí oznamuje navázání významné spolupráce s Nadací Tomáše Bati ze Zlína a třebíčskou společností Alternátor, která v areálu Borovina provozuje moderní expozici.
Cílem tohoto partnerství je společně rozvíjet a uchovávat mimořádně bohatou průmyslovou a společenskou historii Třebíče a Boroviny. Plánujeme vytvořit živé centrum vzpomínek a poznání, které naváže na úspěšné setkání „Boroviňáků“ a bude zahrnovat tematické výstavy, přednášky a komentované prohlídky.
Pomozte nám oživit příběhy – Hledáme vás!
K tomu, abychom mohli tyto příběhy vyprávět autenticky a do hloubky, potřebujeme vás!
Obracíme se na všechny pamětníky, bývalé zaměstnance a obyvatele spojené s historií obuvnické továrny v Borovině.
Vaše svědectví a osobní příběhy jsou nenahraditelné a pomohou nám uchovat odkaz slavných třebíčských továren pro budoucí generace.
Ozvěte se nám a staňte se součástí našeho projektu!
Kontakt pro pamětníky:
Město Třebíč, Odbor kanceláře vedení města
E-mail: cr@trebic.cz
Těšíme se na vaše příběhy a společné vzpomínání!
