Článek
Stepan Andrijovyč Bandera se narodil v roce 1909 v dnešní Lvovské oblasti a zemřel v pouhých 50 letech v Mnichově rukou vraha z KGB. Byl to v prvé řadě ukrajinský nacionalista a vůdce ukrajinského národního hnutí, který se kvůli naději na svobodnou a samostatnou Ukrajinu byl ochoten spojit s kýmkoliv.
Je třeba si připomenout, že předchozí dělení ukrajinského území mezi mocnosti konec 1. světové války nenapravil. Ukrajinu si mezi sebe rozdělilo Polsko, Sovětský svaz, Československo a Rumunsko. Na to, co chtějí sami Ukrajinci, se nikdo neptal. Banderovo chování ve stylu „účel svědčí prostředky“ tak lze do určité míry pochopit. Na výběr příliš neměl.
Portrét Stepana Bandery
Národovecké cítění měl už od dětství
Touhu po národním osvobození mu vštěpoval už jeho otec – řeckokatolický kněz a politicky činný ukrajinský nacionalista. Poprvé byl uvězněn právě společně s otcem už ve svých osmnácti letech. A proč? Otec jako kněz odsloužil mši za popravené ukrajinské nacionalisty. V 30. letech čelila Ukrajina obrovskému hladomoru. Dnes je už asi jedno, zda byl důsledkem ekonomické neschopnosti sovětského režimu, nebo zda se jednalo o cílenou genocidu Ukrajinců, jak tvrdí někteří historici. Důsledky byly hrozivé. Odhad obětí se pohybuje mezi 3 až 5 miliony lidí. Proč by měl někdo na Ukrajině milovat Stalina?
Účelové spojenectví
S Němci se Stepan Bandera spojil čistě účelově kvůli společným nepřátelům. Těmi pro něj a jeho spolubojovníky byl Sovětský svaz a Polsko. Už před válkou se nejprve sám s jinými Ukrajinci a později i ve spolupráci s Němci podílel v Polsku na sabotážích a dalších akcích k oslabení polské vlády. Byl dokonce zatčen a odsouzen k smrti a následně k doživotí, ale díky německé okupaci Polska se mohl vrátit na Ukrajinu.
Po stažení sovětských vojáků z ukrajinského území využil situaci a snažil se vyhlásit nezávislou Ukrajinu, ale Němci mu zřejmě příliš nevěřili. Nejenže jeho snahy nepodpořili, ale Bandera byl zadržen a velkou část 2. světové války strávil jako politický vězeň v koncentračním táboře Sachsenhausen. Ruská verze o fašistovi tak značně pokulhává, protože fašisty Němci do koncentráků nezavírali. Pravdou ale je, že proti běžným vězňům se měl poměrně dobře.
Koncentrační tábor Sachsenhausen, kde Bandera jako vězeň strávil nemalou dobu
S postupující Rudou armádou potřebovali Němci každou pomoc. Bandera byl propuštěn na jaře 1944 a mohl se vrátit na Ukrajinu, ale k tomu už nikdy nedošlo. Cílem Němců bylo mít někoho, kdo by mohl bojovat proti Rudé armádě sabotážemi a diverzními akcemi. Bandera sám ale zůstal do konce války v Berlíně.
Pro hodnocení je důležitý úhel pohledu
Dnešní Rusko navazuje na Stalinovu praxi. Svobodná vůle jiných národů a zemí se nehodí. Proto je snahou ruských propagandistů Banderu jako jednoho z vůdců snah o ukrajinskou samostatnost co nejvíce očernit. Zdůrazňován je jeho antisemitismus, ale ten se zas moc nelišil od toho polského. Nebo snad ano? Na tragickém osudu Banderovy rodiny měl podíl jak Hitler, tak Stalin. Jeho dva bratři zemřeli v Osvětimi, otce naopak zavraždili Sověti a sestry skončily v sibiřském vyhnanství.
Bandera je pro ruskou propagandu jen symbolem
Řada otřesných činů páchaných údajně „banderovci“ se udála v době, kdy byl samotný Bandera mimo Ukrajinu. Byl spíše symbolem než velitelem. Zdaleka ne každý ukrajinský nacionalista byl v té době banderovcem. Ale ruská propaganda detaily neřeší. K pohádce o dnešní fašistické Ukrajině se hodí cokoli, ať už je to pravda, nebo ne.
Ukrajinská povstalecká armáda sice někdy bojovala po boku Němců, někdy proti nim, ale metody etnických čistek od nich dokonale okopírovala. Zavražděny a vyhnány byly stovky tisíc Poláků. Napadáni byli i volyňští Češi, Židé a Rusové, a dokonce i Ukrajinci, kteří se odmítli na boji nacionalistů podílet. Ukrajinci nebyli jednotní, v zemi kromě té světové řádila i válka občanská. A Bandera skutečně nemohl za všechno a za všechny. Vždyť i jeho vrah z řad KGB byl ukrajinského původu.
Na Volyni byly ukrajinskými nacionalisty zmasakrovány tisíce Poláků a příslušníků dalších národností. Dodnes se objevují hromadné hroby
Nic není černobílé
Dodnes je pro západní část Ukrajiny spíše hrdinou, pro tu východní, která byla mnohem více pod vlivem Ruska, naopak zločincem. Stejně problematické je jeho vnímání i v zahraničí. Jeho role opravdu není jednoznačná. Jasné je však jedno - nedá se jen odsoudit jako zločinec, ale nezaslouží si ani glorifikaci. On sám totiž žil v době, která byla vše, jen ne jednoduchá. Ukrajina za nevyřešené problémy své historie platí dodnes krvavou daň. A o plné svobodě podle vůle svých vlastních občanů, za kterou se Bandera zasazoval, dosud jen sní.
Zdroje:
