Článek
Cyril a Metoděj – první lobbisté Východu
Dne 5. a 6. července slaví naše ateismem proslulá země dva náboženské svátky. Příchod věrozvěstů a upálení Mistra Jana Husa. Zhruba víme, o co jde, učilo se to již na základní škole, a snad proto nás více zajímá, jak si o darovaném volnu vylepšit chatu, barák, auto či svoje pošramocené renomé. Je to taková malá generálka na blížící se dovolenou.
Ale k věci: Ponořme se do hlubin věků, a to až do 6. století našeho letopočtu. Slované důstojně vstupují na tuto žulovou desku, na tento pravěký kráter, který si později zvykneme nazývat naší vlastí. Není zde tak úplné prázdno, ani toho mléka a strdí již asi mnoho nezbývalo, zato je zde přemnoho spokojeně hřešících Keltů. K žádnému velkému vyvražďování pravděpodobně asi nedošlo, neboť našinec se vždycky domluví a k hřešení se velmi rád přidá také.
A tak mohla kolem roku 830 vzniknout Velkomoravská říše. Sláva Velké Moravy byla veliká a nebýt Franků na západě i relativně věčná. A nebyly to jenom kmeny německé, ale i knížata česká, která již tehdy začala pokukovat po západu a přejímat germánské zvyky. Křesťanství se svými bohoslužbami v řeči latinské, jakož i písmo latinské.
Říše římská rozdělená tenkrát na větev západní (franckou) a východní (byzantskou) počala bojovat o své nové provincie. Proto patriarcha pravoslaví Michael III. rád vyhověl přání moravského knížete Rostislava a na Moravu vyslal Cyrila a Metoděje. Možná že nejdříve vyslal a potom byl teprve požádán. Politika vždy byla jenom politikou. Každopádně dva učení mužové Cyril a Metoděj na Velkou Moravu dorazili, přinesli s sebou písmo, jež zvalo se hlaholicí a bylo umně vytvořeno z řeckých i fénických znaků speciálně pro moravskou misi. Oba duchovní přeložili latinské texty do staroslovanštiny, a tak umožnili i lidu prostému naslouchat slovům božím. Byli to jistě vzdělaní a vážení muži, muži snažící se svému úkolu dostát co nejlépe a pro jeho splnění obětovat všechny své dřívější sny.
Však odstředivé tendence českých zemí, již pod vedením Přemyslovců (Bořivoj), jsou první ranou této říši. Tou druhou jsou nájezdy divokých maďarských kmenů. A vše dokončila Rostislavova porážka od bavorského knížete Ludvíka Němce, kdy jednou z podmínek byl opětovný návrat latinsky školených bavorských duchovních. Mise věrozvěstů tak sice započala dobře a nadějně, ale nikdy nebyla dotažena do úplného konce.
Je to dobře, nebo ne?
A co by se tedy stalo, kdyby Velká Morava uhájila své mocenské postavení a tím pádem by zůstala věrná pravoslavnému náboženství.
1) My všichni bychom psali pozdější cyrilicí, z níž by se nakonec vyklubala azbuka.
2) Hlavním náboženstvím by se stalo právě ono pravoslaví.
3) Nikdy bychom pravděpodobně neúpěli pod rakouským či německým útlakem, ale zato již od dob Zlaté hordy bychom byli lákavým cílem věčně hladové širé Rusi.
4) Český jazyk by byl prost všech germanismů, jakožto i novotvarů stvořených našimi obroditeli. Byl by silně ovlivňován jazyky východoslovanskými, až by s nimi částečně splynul.
Zdá se vám to přitažené za vlasy, doslova hloupé? Mně také, ale dějiny někdy dokážou dělat takové veletoče, že byste si je sami nikdy nevymysleli. I to dnešní pravoslaví, speciálně ruské pravoslaví se poněkud pozměnilo, aby tak lépe vyhovovalo imperialistické politice Ruské federace. Moskevský patriarcha Kirill začal místo Krista hlásat ideu ruského světa, Svaté Rusi, coby zvláštního civilizačního prostoru, který spojuje všechny východoslovanské pravoslavné národy. (Volodomyr Volkovskyj, ukrajinský historik a filosof).
Věrozvěsti byli první, kdo nás měl přetlačit (byť nevědomky) na východní polovinu civilizovaného světa. První a bohužel ne poslední. Po nich následovala v době obrození dost velká skupina blouznivců, snících v zájmu všeslovanství o úkrytu pod křídly Ruské říše.
Stejně tak se úplně zbláznila naše prvorepubliková umělecká avantgarda, jež se mohla ze země Sovětů téměř pominout. Julek Fučík, novinář komunista, jenž vědomě lhal, je příklad přímo se nabízející.
A pak osvobození, šeříky, garmošky, tisíce znásilněných dívek, hromady ukradených hodinek, to vše vyburcovalo národ k výkonu nečekanému. K davovému šílenství, jež se projevilo v prvních poválečných volbách a umožnilo Gottwaldovým hochům nastolit tu teror nevídaný.
Normalizace je kapitola sama o sobě, jakož i doba současná, kdy neumíme, či nechceme, vlastizrádcům dokázat jejich vinu.
A noví proroci se znovu probouzejí. Dvě desetiletí se z míst nám tak posvátných ozývalo nespokojené brblání, chtíc nás snad přesvědčit, na kterou stranu znovu vykročit, komu se poníženě klanět. Slavní čeští králové se tam museli v rakvích hanbou otáčet. A sotva brblání utichlo, jsou tu již jiní krysaři. Blbnou davům hlavy z vyzdobených tribun. Slibují nesplnitelné a zaštiťují se slovanskou láskou a vzájemností. Tou láskou, kterou na vlastní kůži nyní zažívá hrdinná Ukrajina. A dav bezmyšlenkovitě tleská a jásá.
Ubozí věrozvěstové nás chtěli více postrčit k tragickému východu, i když samozřejmě tenkrát nemohli tušit, kam až bude sahat pozdější Mordor.
Otázka tedy zní: Byli skutečně nějakým tím trojským koněm? Pokud ne, kdo má ambice se jím stát nyní? Kdo teď otevřeně lobbuje za přiblížení k Rusku?
Zdroje:Wikipedia – Velkomoravská říše https://cs.wikipedia.org/wiki/Velkomoravská_říše
Toulky českou minulostí- (Konstantin) Cyril a Metoděj 21. schůzka: Konstantin (Cyril a Metoděj) | Dvojka (rozhlas.cz)
Jan Bauer – Co by se stalo, kdyby…
Jiří Mihola – Byzantská říše https://is.muni.cz/el/1441/podzim2006/De2BP_ODST/DST/BYZANTSKA_RISE.pdf?lang=en
