Hlavní obsah
Názory a úvahy

Fijalova drahota! Fijalova drahota! Fialova drahota?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Pixabay

Vysoká inflace a skokové zdražení potravin nám ubírají z peněženek nemalé částky. Než však začneme vinit tuto vládu, podívejme se na tento problém trochu blíže.

Článek

Vlastenecky laděné revolucionáře s takto gramaticky vyšperkovanými transparenty, můžeme občas vidět nejenom na pražských náměstích. Většinou před nimi stojí na vyvýšeném místě nějaký jejich guru a do megafonu vyřvává hesla tak inteligentně a fundovaně propracovaná, že se jenom divíme, proč nesedí ve Strakově akademii právě on a jeho lingvisticky nadaní přátelé.

Ale od začátku. Když se začátkem devadesátých let rozpadl CCCP, jakožto i kompletně pro útok cvičená obranná Varšavská smlouva, napsal pod dojmem hroutící se železné opony populární a slavný filosof Francis Fukuyama knihu Konec dějin a poslední člověk. V ní mimo jiného koketuje s myšlenkou, že když studenou válku jednoznačně vyhrála liberální demokracie, stane se tak zákonitě univerzálním politickým systémem pro celou planetu.

Přiznejme si však, že i my byli tak trochu naivní a mysleli si, že pádem komunismu rázem zmizelo všechno zlo na zemi. Al-Káida nás však 11. září 2001 přesvědčila o opaku. A náhle se dějiny opět rozběhly jako bláznivé. Následovalo vítězné tažení Islámského státu Sýrií a Irákem a v neposlední řadě i konec operetní demokracie v Rusku, kde se k moci dostávají tvrdí hoši z KGB (teď FSB).

A tak bychom se dostali až do současnosti, kdy celá Evropa, celý svět pocítil důsledky dvou hlavních příčin ekonomických krizí. Byla to epidemie covidu 19 a přepadení Ukrajiny ruskou soldateskou. Není divu, že se zbláznily světové burzy a ceny energií a paliv se vyšplhaly do astronomických výšek. Zvláště naše závislost na ruském plynu byla katastrofická a za rychlost přechodu na jiného dodavatele (což Babišovy noviny tak trochu upozadily) si současná vláda zaslouží pochvalu. Ne však za snížení inflace, za nastartování hospodářského růstu a boj s drahými potravinami.

I když ne všechno vypadá tak, jak se jeví. Začněme inflací. Není veřejným tajemstvím, že předchozí Babišova vláda rozhazovala plnými hrstmi, jen aby si nakoupila hlasy občanů pro další období. Rozprodala veškeré státní rezervy a vytvořila obrovský dluh, který omlouvala dopadem covidu. Jak pak ale zjistily kontrolní úřady, pouze malá část obnosu byla na boj s pandemií použita. Tak se spirála inflace začala roztáčet. Do rekordních otáček jí však dopomohla až Česká národní banka, která podle zákona má boj s inflací v základním popisu práce. Zatímco všechny národní banky zvedaly úrokové sazby, u nás se nedělo i přes domácí kritiku vůbec nic. Jelikož do činnosti ČNB vláda zasahovat nesmí, musíme první černou tečku připsat právě Aleši Michlovi, t.č. guvernérovi ČNB.

Zkusme se na to podívat ještě z trochu jiného úhlu. Komu asi tak vyhovují nízké úroky? Samozřejmě těm lidem či podnikům, kteří splácejí jakékoliv půjčky. A kolik tak asi dluží třeba firma Agrofert na úvěrech? V roce 2020 to bylo přes 30 miliard, což už by při zvýšení úroků dělalo na splátkách určitě pár stovek milionů. Pana Aleše Michla dosadil přes nelibost bankovního sektoru ještě Miloš Zeman, pravděpodobně za přímluvu Andreje Babiše, neboť ten byl přece s panem Michlem nadmíru spokojen. Vždyť mu v dobách jeho předsednictví dělal ekonomického poradce.

Ano, v té době, kdy se tu téměř všechno prošustrovalo.

A tak se dostáváme k těm drahým potravinám.

Mnohé z vás jistě překvapilo, jaké zisky musely přiznat potravinářské firmy. V době, kdy bombardovaly vládu žádostmi o dotace či o zastropování cen energií, kdy se z novin a časopisů mediální skupiny MAFRA ozývaly nářky zchudlých agrobaronů, tak v té době chamtivě hrabaly o sto šest. Ono se dobře veřejně sympatizuje se zchudlým občanstvem, když se nám potichoučku sunou na konta miliardy.

Některý ze čtenářů bude určitě trpět utkvělou představou, že jsem poněkud zaujatý proti poslanci Andreji Babišovi. Že na jeho ušlechtilém charakteru neustále hledám nějaké chybičky. Ne, není to pravda! Že v následujících řádcích použiji jako odstrašující příklad zemědělský, potravinářský a chemický holding Agrofert, je důsledek pouze toho, že je z našich zemědělských molochů největší, nejkompletnější, nejmonopolnější, s čímž samozřejmě pan Babiš nemá určitě nic společného. Holding mu přece nepatří – pouze jeho konečné zisky!

Takže ten Agrofert: Onen konglomerát téměř všech důležitých zemědělských odvětví nejprve preventivně zvedl několikanásobně ceny chemických hnojiv (a i osiv či krmných směsí), aby se pojistil v případě dalšího očekávaného nárůstu cen energií. A i když vláda dokázala přece jenom předpokládaný energetický boom odvrátit, firmy holdingu si pro jistotu zvýšené ceny nechaly. A že se to vyplatilo! Jenom Lovochemii vzrostl zisk o 1225%, což je v podstatě více než dvanáctkrát.

Je samozřejmé, že zvýšené náklady od takového dodavatele se logicky promítly i do konečných cen zemědělců, zvláště když ti od nikoho jiného potřebné suroviny neseženou. Ovšem museli být potom v navyšování marže hodně opatrní, neboť jinak by jim potravinářská divize Agrofertu plodiny nevykoupila. Však manažeři holdingu si všechno dodatečně vynahradili a ceny si ještě „přiměřeně“ přizvedli. Proto cena kuřat z Vodňanské drůbeže šla nahoru o 33%, mléka o 42%, mouky o 70%, stolního oleje o 59% a cukru o 41%.

No, nekupte to!

Zisk celého Agrofertu, který ještě stále čerpá dotace určené malým a začínajícím farmářům, činil po zdanění 12, 97 miliard korun, což je oproti roku 2021 (5,78 miliard) docela slušný přírůstek.

Před pár dny se premiér Fiala na Zemi živitelce v Českých Budějovicích jen tak nesměle zmínil o tom, že by mohl Andrej Babiš namísto neustálého kritizování vlády konečně trochu snížit ceny svých výrobků. A odpověď? „Pan Fiala je politolog, tak ať raději píše knížky a neplete se do věcí, kterým nerozumí!“

Bum, a je vymalováno! Já, jen já jsem odborník na celou zeměkouli, a ať mi do toho nikdo nekecá!

A může?

Při prvním skokovém nárůstu cen vyrazili do terénu i veřejnosti utajení úředníci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Zjistili zajímavou věc: Ceny potravin jsou nepřiměřené, ba i hanebné. A co dál? Už nic!

Současná vláda jenom krčí rameny, neboť prý žijeme ve svobodném světě, kde se tedy může i svobodně podnikat, a do toho kabinet prý zasahovat nesmí! Kdysi nám tu také někdo vyprávěl pohádku o neviditelné ruce trhu, která vše vyřeší a i bez naší zbytečné aktivity tady sama nastolí blahobyt.

Jenže taková ideální ruka trhu by stejně nemohla nic dělat, protože zdravá ekonomika může růst pouze v konkurenčním prostředí. Kdyby totiž Agrofert nebyl takovým nenažraným Gargantuem, neovládl bezkonkurenčně náš potravinový trh, ale musel by soutěžit s desítkou podobných podniků, pak by si asi moc nevyskakoval a byl by nucen fungovat v zájmu zákazníků. Pokud by v takové situaci pod vedením již zmiňovaného velkouzenáře fungovat dokázal.

A kdo za to může? Které vlády dovolily takovou komulaci majetku? Které strany? A s jakou protislužbou? Proč onen antimonopolní úřad spal tolik let spokojeným spánkem Šípkové Růženky? Na Slovensku to Babiš zkusil také a se zlou se potázal. Chtěl tam totiž rozšířit divizi Penam Slovakia a přikoupit další dva podniky, což mu slovenský antimonopolní úřad zakázal. Jenže jak známe Babiše, tak ten se nevzdal a obě firmy koupil podvodem, přes nastrčené bílé koně. Při vládě Roberta Fica se nad tím přivíraly oči, ale potom se případ rozjel v plné parádě a výsledná pokuta půl miliardy korun je taková varující třešnička na finančním dortu holdingu Agrofert.

Máme-li věřit v nějakou spravedlnost, pak každé špatné chování musí být potrestáno. Oficiálně se hlásíme k západním hodnotám, k dědictví židovsko-křesťanské kultury, kde si určitě lidé znalí Písma vzpomenou, že hamižnost a lakota patře k největším lidským hříchům. Proto se zajisté shodneme, že chamtivost je vskutku špatná vlastnost, a pak je nutno s ní bojovat. Pojmenovat ji a po zásluze potrestat. Jelikož dnes se nepoctiví obchodníci již za nadšené pozornosti občanů neponořují v proutěných koších do studené Vltavy, musíme schválit a použít způsoby jiné.

Zaměstnanci Agrofertu (čímž myslím i pseudopolitické hnutí ANO) začnou okamžitě vřeštět a ječet, neboť by tím byl prý porušen svobodný trh a i svoboda jako taková. Odpověď je naprosto jednoduchá: Svobodný trh může existovat pouze v zemi, která mu vytvoří vhodné podmínky. Nejen odpovídající zákony, ale i dokonale fungující kontrolní mechanismy. To, co zatím funguje u nás, je pouze hra na svobodný trh, protože dědictví veksláků, vykuků a šmelinářů v nás stále žije.

A pošlapání svobodných práv. I děti ve škole se učí, že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Svým jednáním nesmím omezovat jiné, což znamená, že svévolné a v podstatě bezdůvodné astronomické zvýšení cen, nás setsakramentsky omezuje všechny. Zvláště když majitel – nemajitel kudy chodí, tudy hází veškerou jím způsobenou špínu na současnou vládu.

Jak ušlechtilé, jak čestné!

Přesto oni tuláci vlastním svědomím, lidé současným děním trochu polozapomenutí, tomu stoprocentně věří a jsou ochotni s podobnými cedulemi, opsanými v názvu článku, bloudit od jedné lži ke druhé.

Proto by se měla současná vláda konečně pochlapit, označit zlo, ukázat na něj, příslušně potrestat viníky a zajistit do budoucna neopakování této tragikomedie. Protože žádný konec dějin se nekoná. Jedeme dál!

Zdroj statistických údajů: Wikipedia – Agrofert - https://cs.wikipedia.org/wiki/Agrofert

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz