Článek
Hoří, má panenko
K hořícímu statku, umístěnému někde na samotě, přijedou z nejbližších vesnic dva hasičské sbory, které se tak dlouho budou přít o to, v kterém katastru se stavení nachází, až vše lehne popelem.
To není scéna z případného pokračování slavného filmu Hoří, má panenko, to je pouze připodobnění současné ekonomické situace naší republiky. Místo požáru máme všepožírající inflaci, pře níž si Česká národní banka i vláda trapně dávají přednost, místo aby hasily společně.
Kde se ta inflace vůbec vzala? Z čeho vzklíčila a jaké jsou její příčiny?
Počátek hledejme u Babišovy vlády, která dávala na obdiv svou štědrost, jenom aby si zase získala v dalších volbách dostatek hlasů. Rozdávala horem dolem a státní dluh pomalu narůstal. Raketově vzrostl při nástupu covidu, kde se na miliardových částkách přiživil kde kdo, jenom ne ti potřební. Vždyť vzpomeňme roušky po 270 Kč nebo zbytečně stavěnou nemocnici v Letňanech. A to nemluvím o pečlivě připravovaných a mistrně utajovaných malých domů.
Tenkrát to ještě byla Babišova drahota.
Po nástupu Fialovy vlády přišla další rána. Ruský vpád na Ukrajinu nejen že zahýbal světovými burzami, ale hlavně prudce zdražil veškeré energie i suroviny, což se nás coby průmyslové země dotklo několikanásobně. Muselo se zastropovat, vypomáhat sociálně slabším. Navíc je nutno i splácet úroky z dluhů, které byly po Babišovi opravdu rekordní.
Bohužel teď jsou ještě větší. V dubnu byl deficit rozpočtu již 200 miliard korun. Odpůrci pomoci Ukrajině, tzv. chcimírové, budou tvrdit, že jde převážná většina finančních prostředků na Ukrajinu. Není to pravda. Armáda sice dodala Kyjevu zbraně za 40 miliard, šlo však o starou, dávno nepoužívanou a pouze zakonzervovanou techniku, která je účetně již dávno odepsaná. Naopak, od EU dostaneme finanční náhradu a od NATO i nové zbraňové systémy. A abychom tuto část definitivně uzavřeli, sociální podporu, kterou ukrajinští uprchlíci pobírají, nahradí odvody 100 000 zde Ukrajinců již zaměstnaných.
K vládě se ještě vrátíme, teď si vezmeme na paškál Českou národní banku, a hlavně jejího šéfa Aleše Michla. Nejdříve však trochu zákonů (zdroj Wikipedie): Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů, je hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu (dřívější znění Ústavy před tzv. euronovelou uvádělo jako hlavní cíl péči o měnovou stabilitu). Dosažení a udržení cenové stability, tj. vytváření nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB dále pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v ČR. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády.
Pan Aleš Michl byl od roku 2014 oddaným spolupracovníkem Andreje Babiše. Zastával nejprve na ministerstvu financí a potom i v jeho vládě funkci finančního poradce.
V roce 2018 byl Milošem Zemanem jmenován do rady ČNB a roku 2022 (i přes protesty odborné veřejnosti a bez konzultace s Fialovou vládou) guvernérem této instituce. A jak již to v této společnosti bývá zvykem, nebylo to úplně zadarmo. Pro Zemanova protokoláře Vladimíra Kruliše, vytvořila poté ČNB nové místo, kam byl on bez výběrového řízení hned za dva dny přijat.
Šeptá se, že to byl právě on, kdo přemluvil Zemana ke jmenování Michla. Inu, ruka ruku myje.
Každý předešlý guvernér banky krotil inflaci zvyšováním úrokových sazeb. Toho však Michl nedbá. Je pravda, že o takových rozhodnutích se vždy hlasuje, ale uvědomme si, že do rady jmenoval Zeman i všech dalších šest členů.
„A komu to prospěje?“ zeptal by se major Šebek ve slavné scéně z Pelíšků.
No, nám obyčejným lidem asi moc ne, protože inflace 17% je už trochu přes čáru.
Nic se neděje náhodou, říkala už i moje babička a měla vždycky pravdu. Že Michl byl (a stále určitě je) přítelem Andreje Babiše, je fakt číslo jedna. Faktem číslo dvě stále zůstává 40 miliardový dluh Agrofertu. A když se zvednou úroky, tak co? Tak se nám zvýší splátky.
Není to možná jediný důvod, třeba má guvernér nějaký geniální plán, jak z nás udělat šokovou metodou středoevropské Švýcarsko. Třeba. Ale každopádně znáte přirovnání s tou kachnou. Když to chodí jako kachna, když to vypadá jako kachna…
Aleš Michl se přesto pustil do vlády, že za vysokou inflaci může pouze ona. Když spolupracoval s Babišovou vládou, tak tvrdil opak a vše házel zase na banku. Ale jenom idiot přece nemění názory (© Miloš Zeman). Co tedy dělá vláda špatně?
Vláda zdědila stát v nedobrém stavu, i když Babiš tvrdí něco jiného. Ale ten už toho tvrdil… Každému rozumnému člověku muselo být nad slunce jasné, že musí přijít nějaké reformy, že se s neutěšeným stavem našich financí musí něco dělat. A že to bude bolet. Bohužel do toho navíc vlétla ta nešťastná válka, takže se vše ještě zkomplikovalo a oddálilo. Ale i tak se měla nastartovat mediální kampaň, která by jednoduchým a srozumitelným způsobem seznamovala širokou veřejnost s konkrétními vládními kroky.
S ničím takovým jsme se však bohužel nesetkali. Místo toho oblbuje národ svými názory nerozlučné duo Havlíček, Schillerová, které si místo na televizní obrazovce snad i předplatilo.
V tom tedy vláda zaspala a až teď začínají na veřejnost prosakovat seznamy jakýchsi balíčků, které mají narůstající dluh zkrotit. Připadá mi to jako nějaká ruleta, která postupně bude naštvávat určité skupiny obyvatelstva. Že důchodci ostrouhali první, to se čekalo. Že kuřáci a alkoholici budou následovat, je nabíledni. Těch se nikdo neodváží veřejně zastat. A pak přijdou další: motoristé, čtenáři knih, obyvatelé měst a majitelé nemovitostí a jiní a jiní. A stejně to asi stačit nebude. Zvlášť když současně jednáme o zvýšení nejen platů učitelů, ale i politiků. Když všichni, tak všichni! Jakže to bylo v těch mušketýrech?
K tomu ale vede cesta. Cesta nedávno s velkou slávou zrušená, však nyní potřebná. Znovuzavedení superhrubé mzdy, která zajistí větší odvody do státní pokladny od všech zaměstnanců. Jenže tady je jeden z problémů; zrušení superhrubé mzdy prosadila ve sněmovně ještě za vlády Babiše ODS ruku v ruce s hnutím ANO. A je to právě ODS, která tvrdohlavě lpí na tom, že ona přece slíbila, že daně zvedat nebude. Co je ale potom DPH? Vždyť je to přímo v názvu. Znovuzavedení superhrubé mzdy by ubralo zaměstnancům v průměru asi 2 000 Kč, což je částka, o kterou se tenkrát i jejich výplaty zvedly. Já vím, že sliby jsou sliby, ale hoří, a už docela pěkně!
Zároveň v zájmu stability rozpočtu by bylo asi záhodno zvednout povinné odvody na sociální pojištění pro OSVČ, abychom je někdy v budoucnu neviděli vykřikovat na Václaváku hesla o žebráckém důchodu.
Pokud se týká drahoty, tak musí konečně začít naplno pracovat antimonopolní úřad, aby mohl tvrdě kontrolovat, zda jsou u nás dodržovány pravidla hospodářské soutěže a zda některé holdingy nevyužívají svého monopolního postavení k nemravnému zvyšování cen.
Nemusím důvtipnému čtenáři snad napovídat, kde by měl udělat razii přednostně. A pozor, nejen kontrolovat, nýbrž i citelně postihovat. Neboli, jak říkával jistý ministr financí; řádně zakleknout.
Jak tedy vidno, obě instituce mají před sebou práce dost a dost. A i když ČNB evidentně zaspala, stále je potřeba spolupracovat, spojit síly a hasit, hasit. Statek už je v plamenech, a my, ubohá zvířátka, uvnitř uzavřená, můžeme si ječet jako o život, což nám bez pomoci zvenčí už není nic platné.
Hoří, má panenko, hoří!
