Článek
- Kdo z nás občas netoužil stát se takovým obyčejným milionářem, dnes spíše miliardářem? Takovým malým českým Rockefellerem? Žít si v pohodě a blahobytu z tučných rent či dividend, zcela povznesen nad veškeré přízemní lidské starosti. I já v časech malin nezralých po tomto způsobu života tajně pošilhával. Však opravdu pouze tajně, neboť naše jediná státostrana tuto zahálčivou seberealizaci nejen že neuznávala, však dokonce i přísně trestala.
Leč i v reálném socialismu byli nejen chudší soudruzi, ale i soudruzi bohatí, a někteří, ti nejvíce vyčůraní, dokonce hodně bohatí.
Po čemž jsem dychtil i já.
Zvláště když jsem záhy po vojně založil i rodinu.
Žádný problém, bezstarostně jsem dál v zájmu požitků plnými hrstmi rozhazoval z mé tehdejší mzdy 1600 Kčs hrubého. Žádný problém, vždyť stačí vsadit Sportku, pár týdnů vydržet, a pak…
* Dovolená v Bulharsku.
* Úplně nový Trabant.
* Barevný televizor Rubín (tato vybuchující metráková bedýnka stála tehdy 10 platů).
* A ještě zbude na tučný úplatek pro byťák, coby pojistka nového bytu v paneláku.
Jak je to jednoduché – stačí vyplnit pouze tři sloupky po šesti číslech, jejichž úspěšnost je pojištěna symbolikou dat našich svátků, narozenin a výročí a…
A nic se nedělo týden, dva týdny, měsíc, čtvrt roku…
Již tehdy jsem začal tušit zradu, podvod!
Obrovský podraz na nás všechny, na milionářské čekatele.
Pátrání jsem začal tím, že ve sběrně n.p. Sazka byla zakoupena brožovaná knížečka, kde byla zveřejněna všechna dosud vylosovaná čísla, a to od prvního tahu v roce 1957. Po důkladném prostudování jsem zjistil, že námi vybraná čísla v té správné kombinaci ještě nikdy tažena nebyla.
Což platí až do dnešních dnů. I když týden co týden (a někdy i ve středu) tyto tři sloupky s buldočí tvrdohlavostí stále odevzdávám, nyní už on-line mašince v naší trafice.
A věřím…
* Už by to nebylo Bulharsko, ale cesta kolem světa.
* Místo Trabanta audina nebo mercedes.
* Televizní stěna coby součást robotizované domácnosti.
* A samozřejmě honosná vila ala Hollywood.
V to stále doufám, i když při výši českého důchodu to chce hodně, ale hodně fantazie.
Jak já k tomu přijdu? Spočtěte si to: 50 let krát 52 dva krát příslušná částka. A pak si odněkud přilétne nějakej hej počkej, přiblblej Lojza, kterej si jednou za život vsadí a má to i s jackpotem!
A pro ostatní je vymalováno!
Počkejte, přilétne? On opravdu přilétne! Mé zraky padly na nové číslo Enigmy, věnované tenkrát fenoménu UFO. A já si vzpomněl…
Létající talíře, nebo jak se dnes říká UFO, provázejí lidský rod od nepaměti. Zářící objekty jsou totiž znázorněny i na mnohých obrazech starých mistrů. Samozřejmě že tenkrát nikdo nezvolal: „Hle, obyvatelé jiných planet“, neboť křesťanskou naukou cepované lidstvo o něčem takovém nemělo ani potuchy, a kdyby mělo, inkvizice by si s takovým chytrákem už poradila. Vše byly úkazy boží, boží znamení či zjevení.
Až když civilizace dospěla do doby, kdy víme, co jsou planety, a kdy věříme, že jde cestovat nejen mezi nimi, ale i mezi hvězdami, není pro tento úkaz jiného vysvětlení, než že vskutku jde o vesmírné čluny. Ale pozor: UFO (Unidentified Flying Object) v překladu znamená, že máme co do činění s neidentifikovatelnými létajícími předměty, což mohou být nejenom měsícem osvícená oblaka, ale i kulové blesky, družice zanikající v atmosféře, astronomická tělesa, vzdálený ohňostroj, možná i ti mimozemšťané anebo - stroj času! Kdysi si totiž jeden z mnoha unesených současníků v kabině létajícího talíře všiml určité maličkosti. Na jedné stěně byl malinký štítek s anglickým nápisem: Vyrobeno v roce 8632.
Bingo!
Naši praprapraprapravnuci se tedy bezstarostně baví tím, že cestují v té době již obvyklým dopravním prostředkem (chronobilem) do různých dějinných epoch, kde nás ve stylu jakéhosi safari bezostyšně očumují. Možná že tam mají i specializované cestovky, které cenově určité druhy zájezdů logicky odlišují: Chcete vidět zkázu Pompejí? Za tolik a tolik. Bitva u Stalingradu. Ukřižování Ježíše Nazaretského. Zkáza Atlantidy atd.
S těmito turisty to ještě jde. Sedí způsobně v tom svém chronokaru a trpělivě naslouchají nudnému výkladu přiděleného průvodce. Ze stroje času nevystupují, do právě probíhajících událostí se nevměšují. A když si vše zdokumentují, vrátí se spořádaně do svého časového úseku. S těmito to opravdu jde, ale horší jsou právě ti divocí, neukáznění, se špatnými úmysly k nám se vkrádající. A že jich asi bylo. Všichni ti diktátoři, mocní vládci a uzurpátoři, psychicky vyšinutí jedinci, toužící po moci i po slávě. Ale ani o ty mi nejde, s těmi se vždy dějiny vypořádaly a snad i vypořádají. Já bych chtěl ukázat ještě na jinou společenskou vrstvu budoucnosti. Tak jako teď bude vždy existovat i malý, závistivý človíček, vymýšlející si všemožné podvůdky a podfuky, aby tu svou dušičku uspokojil a uchlácholil, mamon nahromadil. A právě tihle podvodníčci, švindlíři, šejdíři a veksláci z časů budoucích, ti nás okrádají!
Jak?
Tak jako my si dnes můžeme kdykoliv půjčit jakýkoliv automobil, tak pro „ně“ není problém získat na pár dnů chronobil či alespoň chronocykl, aby k nám pronikli, zjistili nejvýhodnější sázkový týden, potom skočili do pondělka, z novin si opsali čísla, skočili zpátky – a vsadili!
A tím nás všechny připravili o oprávněné požitky!
Říkáte si, že si zase vymýšlím, že lžu, že ufoni jsou přece malí, zelení, bezzubí a plešatí mužíčci. To ano, ale to bychom mluvili o ještě vzdálenějším pokolení, o potomcích našich potomků, u kterých se již geneticky projevila dlouhodobá závislost na kvalitě potravin i v daleké budoucnosti. Prosperující potravinové a obchodní řetězce jsou totiž nesmrtelné.
Ne, o tyhle chudáčky se nejedná, ti se sem zatím jenom létají dívat, jak my se ládujeme všemožnými zdravými i nezdravými pochutinami. Ale jenom dívat, neboť jediné sousto takové pěkně propečené kachničky, by je okamžitě zabilo. Až tak v budoucnosti dotáhnou jejich potravináři umělohmotnou stravu k úplné dokonalosti. K naprosté bezmasitosti.
My si však musíme dát pozor na ty dřívější. Nejsou zelení ani malí, i když pleš už se kolikrát objevuje. Možná mají trochu jinak upravený mozek a určitě i srdce. Jinak by nebyli tak sobečtí. A vy se určitě budete ptát, k čemu že jim v té daleké budoucnosti naše peníze jsou? Zvlášť když by tam nedejbůh už vládnul komunismus.
I to mají tihle časoví ufoni promyšlené. Samozřejmě že nemají spadeno pouze na tu naši Sportku, vždyť takových loterií je po světě habaděj. Někomu stačí koruny a druhý raději libry, eura nebo dolary. A teď si všimněte, že se v dějinách objevují určité časové úseky, které přímo nahrávají zrodu nových milionářů a miliardářů. Pojednou se vyrojí jako houby po dešti. V Americe při zlaté horečce nebo během prohibice a u nás třeba při privatizaci. Rovnost, volnost, bratrství je sice krásné heslo, ale pojednou se z lůna socialistických davů vynořili lidé obdařeni takovým majetkem, že z toho šla hlava kolem. A oni neřekli, odkud to mají. Oni ani moc mluvit raději nechtěli.
Ufoni!
Neidentifikovatelní!
Pak tu máme ty různé UFO PPFky, UFO Agroferty a jiné a jiné.
Není to férové, není to spravedlivé. Tohle rozhodně nebyla rovná soutěž. Takhle své miliony už asi nikdy neuvidím.
Však kdyby někdo z vás přece jenom viděl někde pohozený nebo o zeď opřený chronocykl, ať mi dá vědět.
Čeká ho za odměnu nějaké výnosné místečko v mé budoucí správní radě…
