Článek
Listopad 89 trochu jinak
Davy jásaly, vlajky vlály a příhodná hesla létala nad stotisícovými davy. Václavák, a poté i Letná v listopadu 1989. Lidé omámení touhou po svobodě by tenkrát odsouhlasili cokoliv. Chtěli něco, po čem celý život toužili, co jim zdejší režim neumožňoval, co zkrátka momentálně nabylo na pultech socialistických samoobsluh. Jen nepatrné procento z nich poslouchalo pravidelně Svobodnou Evropu, jen nepatrné procento z nich tušilo, co je Charta 77, a ještě nepatrnější procento ji četlo. Ale téměř do každé rodiny se občas dostaly dovezené prospekty západních obchodních domů. Což byla bomba! Novodobá bible!
„Hele, mámo, tohle a tohle, no to je přece nádhera a tady dvacet druhů másel a toho masa, já se z toho pominu.“
Venkov, jinak zcela apolitický, se zase až tak neangažoval. Pravidelná pracovní doba a dvakrát ročně zadarmo do Národního. Kde jinde to najdete? Ale i zde hlodal červíček pochybností. Třeba takoví Moravané, co z verandy koukali až do Rakous, si nad těmi prospekty říkali, že nemusí mít zrovna takovou obývákovou stěnu jako všichni ostatní, protože v té Vídni…
A tak to prasklo!
Někdo říká, že StB a generál Lorenc, někdo že přímo z Kremlu a pan Dolejší tenkrát napsal, že jde o dlouho plánované spiknutí vlivných židovských rodin.
Ne, byly to prospekty!
Ty proklínané papíry, co nám nyní věčně cpou do poštovních schránek, ty slaboduché reklamy, které se v pravidelných intervalech linou z našich digitálních televizí. Ten klystýrový průplach mozků, který vás přesvědčí i o tom, že dostat chřipku je štěstí.
Když se konečně to, po čem celé generace tak toužily, dostalo až k nám domů, názor většiny se zákonitě změnil. Ne každý rok si přece budu kupovat novou audinu, nemohu trávit každou volnou chvíli na dovolené v Karibiku, a ne každý den cestou ze zaměstnání si zakoupím nějaký předražený kosmetický přípravek, právě vhodný pro momentální počasí. Zrovna tak nevěřím, že ženy se už nemohou dočkat, až budou mít ty své dny, dny radosti a nepopsatelné blaženosti.
Jsme nespokojení, jsme zklamaní.
Aniž jsme četli Chartu 77.
Ten převrat v listopadu 89 byl možná plánován reformní klikou KSČ, ale vstoupili do toho neplánovaně studenti a také Charta. A tato dvě uskupení vložila do prvopočátku i jakési morální hodnoty.
Že posléze byly přebity teoriemi o neviditelné ruce trhu, je věc další. Ona opravdu většina národa tehdy hlasovala pro prospekty obchodních řetězců. Jenže k čemu jsou nám dnes ty reklamy v poštovních schránkách? Ani jako toaleťák nejdou použít.
Ale poselství Charty přežívá. Pouze ho nikdo nechce oživit.
Je to škoda, v dnešní době by nám to velmi pomohlo.
Když nic jiného, bylo by alespoň možno v dálce zahlédnout alternativní cestu.
