Článek
Neskutečná fantasmagorie
Dick se před těmi vypolstrovanými dveřmi dlouze nadechl a potom odvážně vstoupil dovnitř. Studio Hollywood Adventure Company. Značka světové kvality, záruka skvělé kariéry a tím pádem i Dickův raketový start do světa filmového showbyznysu. Už si nebude muset přivydělávat v místní vinárně, a ty desítky tupých a namyšlených buchet, které ho tam pouze buzerovaly, mu teď budou ležet u nohou – a škemrat.
„Buďte zdráv, mladý příteli,“ oslovil jej prezident společnosti Velký Dewsbury, aniž by se sám pokoušel vstát z obřího koženkového křesla, či dokonce položit na stůl v malých, ale častých intervalech používanou sklenku whisky.
Dick koktavě pozdrav opětoval a poté přijel místo ne v podobném křesle, ale na obyčejné dřevěné židli.
„Četl jsem ten váš zkrácený příběh, ale tak trochu tomu nerozumím. My jsme studio fantaskních příběhů a já v té vaší filmové povídce nikde nevidím možnost nástupu buď ufonů, nebo aspoň zombiků.“
„No já se spíše držím společenských efektů, které v závěrečné fázi přecházejí ve skutečný horor.“
„Moment, moment,“ Dewsbury se opět napije, „vy popisujete politický vývoj v jakési imaginární africké zemi, která se v podstatě rozhodne pro svou sebedestrukci.“
„Ano,“ přitaká Dick, “ to bude právě to hororové vyvrcholení, ta krutá pointa, která tento film povýší až do oscarové kategorie.“
„Ale proč zrovna africká země, to lidem zase nic tak moc neřekne. Průměrný Američan nevidí rozdíl mezi Kongem a Togem.“
„Já nemohl takovýto děj umístit do nějaké vyspělejší části našeho světa. Nikdo by tomu nevěřil.“
„Dobrá, projděme si to tedy od začátku,“ počne se prezident probírat v hromadě rozházených papírů. „Vy v samotné expozici formou dialogu dvou starších domorodců seznamujete diváky s tím, že tato malá a nevýznamná zemička byla dlouhá desetiletí utiskována, vysávána a ovládána vedlejší velkou říší. A najednou konec. Šlus! Každej blbej scénárista by tam měl přimíchat Supermana, Batmana nebo celou Fantastickou čtyřku. Ale vy nic. Všechno jenom tak, najednou, bez revoluce!“
„Sorry jako,“ již koktá Dick, „ale ono by to tak mohlo být. Mezinárodní situace, globalizace a postupný morální rozklad velkého souseda.“
„Blbost!“ zahřímá prezident. „Tohle se v normálním světě nestává, ale budiž, třeba nám to diváci sežerou. Oni se stejně na začátku filmu spíše věnují popcornu a cole, ale co je to dál, proboha?!“
„Co dál?“
„Tady čtu, že po epoše idealistických radovánek, se ke slovu znovu dostávají přátelé starých pořádků.“
„No ne tak úplně,“ bojuje Dick o svou budoucnost.
„Ale úplně! Stoprocentně! Vždyť ti ubozí domorodci si zvolí za předsedu vlády trestně stíhanou osobu, bývalého člena nenáviděné kolaborantské strany a navíc agenta neblaze proslulé tajné policie. Navíc i podvodníka, lháře a zloděje, jenž to málo, co ještě zbylo po epoše diktatury, si šikovně nasměroval do svých kapes. Uf, ale co je tohle?“ musel si prezident ulevit notným douškem zlatavé tekutiny. „Další děj nemohl dopadnout jinak. Je celkem logické, že onen chaoticky vládnoucí Joker rozvrátil státní hospodářství, roztočil inflační spirálu až do výšin nebeských a miliardy majetku si převedl do svých firem. To by se od takovéhoto charakteru dalo celkem čekat. Ale že si ho ti blázni chtěj zvolit znovu? Takhle se, mladej, přece normální lidi nechovaj! A to ani ti primitivní, nevzdělaní divoši! To už není ani scifi! Tady by nám tržbu nezachránila ani mimozemská invaze, která by všem telepatickými paprsky vymazala mozek, což by jejich činy snad ještě ospravedlňovalo! Na to, mladý příteli, do kin nepůjde ani živáček.“
„A co to prodat jako dokument,“ snaží se Dick uchovat vidinu slávy, peněz a těch škemrajících dívek. „Stačí jenom změnit jméno země a jejich ústavních činitelů…“
„A vy o takové zemi víte?“ dopije Dewsbury konečně svou bezednou číši.
„Já ano,“ usměje se pod vousy Dick a zabrousí vzpomínkami na poslední dovolenou v Evropě.
Na takzvanou pivní dovolenou…
