Článek
Proč se Andrej Babiš vlamuje do již pootevřených dveří? Tak, jak už to v našich novodobých dějinách bývá, dokodrcala se naše společnost před další osudovou křižovatku. Koncesionářské poplatky ano či ne, zvýšit nebo raději zrušit? Vyděšených občanů se ujalo jako vždy politologické oddělení Agrofertu, známé také pod přezdívkou ANO.
„Boha jeho, dvatcať peť korún navíc, gdě na to brať?“ kňučí jeho volený náčelník, jenž se rozhodl pro boj za spravedlnost třeba i vykrvácet. Pětadvacet korun měsíčně navíc, to naši zchudlou společnost snad položí na lopatky. 25 Kč, to je přece měsíčně o sedm cigaret méně, to je jako bychom jednou týdně vylili decku piva, bože, to je nepředstavitelné, nepřípustné, ještě že máme toho Babiše!
Ano, pan Babiš opravdu nemá rád Českou televizi, protože Česká televize prý nemá ráda pana Babiše. On si totiž myslí, že ho nemá ráda, protože kdyby ho ráda měla, tak by ho pouze chválila, velebila a uctívala. Tak jako to po mnoho let činilo jeho novinářské impérium. Ale ona ne, šťourá, hledá a vyptává se na věci, do kterých jí nic není. Policie i soudy nakonec nad těmi nevinnými prohřešky pouze mávnou rukou, ale novináři ne! Hlavně ti veřejnoprávní! Ti neúplatní! Ti k zákonům korupce nenáchylní!
Když ještě tvořil Andrej Babiš onu neopakovatelnou mocenskou dvojici s Milošem Zemanem, který také zrovna novináře nemusel, tak již tehdy kuli pikle, jak se ČT zbavit. Jak ji umravnit a sobě přizpůsobit. Logicky došli k závěru, že zásadní věcí musí být výměna generálního ředitele. Tehdejší prezident navrhl svým moudrým hlasem, že by stačilo několikrát ve sněmovně neschválit zprávu o hospodaření České televize a musela by být následně vyměněna Rada ČT, která pak zvolí ředitele rozumnějšího, povolnějšího.
K tomuto geniálnímu plánu sice nedošlo, ale k pozvolné výměně členů televizní rady ano. Dle zákona volí členy Rady Sněmovna i Senát. Dbají na to, aby v jejím obsazení byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Nevím, jak k těmto zásadním podmínkám přihlíželi naposled, ale z oněch navrhovaných kandidátů se vyklubala pěkná kvítka. Nebylo tedy divu, že dosavadní ředitel České televize Petr Dvořák svou pozici neobhájil a do budovy na Kavčích horách hrdě vkráčel hlavním vchodem dosavadní šéf brněnského studia pan Jan Souček.
Ten Jan Souček, kterému na jeho brněnské adrese stále sídlí firma ruských majitelů. Firma, kde i on byl jeden čas jednatelem. Ten Jan Souček, který se jen tři dny po svém zvolení účastnil jako host turnaje v tenisovém klubu Agrofert Prostějov. O čem si tam asi mohl tak srdečně s Andrejem Babišem povídat?
Teď už to nejen tušíme, teď už to víme. Poslední kamínek promyšlené mozaiky byl nenápadně vtlačen na to správné místo a tragikomedie kolem ČT může začít. Odstartoval to samotným Součkem povrchně nahozený záměr programového fungování televize, kde se bude hlavní důraz klást na publicistiku, která musí dávat větší prostor lidem, kteří nesouhlasí se současnou vládou nebo s podporou Ukrajiny. „Myslím, že média veřejné služby se nesmí bránit faktu, že i takové názory zaznívají,“ řekl Souček v rozhovoru pro Deník. „Pokud se objevují na akcích, jichž se účastní desítky tisíc lidí, nemůžeme se tvářit, že neexistují. Úkolem médií je dávat věci do kontextu, uvádět na pravou míru vyřčené věty, které jsou někdy mylně uváděny jako fakta.“
To je sice hezky řečeno, ale v praxi to pouze znamená oficiálně potvrzovat ruské lži a dezinformace, jimiž je naše republika zcela zahlcena. Jako nezvratný důkaz dodržování této linie je téměř nepřetržitá účast Karla Havlíčka na televizních obrazovkách. Jen čekám, kdy tento „Všeználek“ bude předpovídat i počasí. Tam by se možná mohl i uplatnit, neboť i meteorologové lžou, i když oni jen občas.
Zajisté jste si i všimli mnoha nových tváří, které se počaly v některých pořadech objevovat. Byla to naprostá nutnost, neboť takový personální průvan naše televize zažila naposled v době normalizace. V první řadě odešel ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal a jeho místo okamžitě zaujal Petr Mrzena. Člověk, kvůli kterému odešli ze zpravodajství Daniela Drtinová a Martin Veselovský. Ten pán totiž bezohledně cenzuroval jejich příspěvky. Teď to tedy může dělat oficiálně a ve velkém. Pan Mrzena se mimo jiné proslavil i tím, že bojoval jako lev proti zveřejnění onehdy populární reportáže, kterou sám lid nazval Kývající se Miloš a korunovační klenoty.
A další a další odchody: ředitel divize komunikace a obchodu Vít Kolář, vedoucí právního útvaru Markéta Havlová, mluvčí ČT Karolína Blinková, ředitel divize digitálních služeb Jan Maxa či manažer programové rady Miloš Zahradník. Nelze opomenout ani odvolání pěti členů Etického panelu, kteří si dovolili nevyhovět přání páně ředitele a neodsoudili rýpnutí Václava Moravce do nedotknutelného Václava Klause. A chybí nám už delší čas nejen Světlana Witowská, ale i Jakub Železný.
A pak tu máme nekompromisně ukončený nejsledovanější pořad 168 hodin. Kdepak je? A kdepak jsi ty, Marku Wollnere? Pozdravuje tě Václav Moravec, který už má pro jistotu také částečně sbaleno.
Až tak se k nám do obývacích pokojů pomalu plíží televizní normalizace 2024. Vrátíme-li se však k úvodu tohoto článku, musíme se ptát, proč Andrej Babiš stále dští oheň a síru na toto veřejnoprávní médium. Přitom ono už jako zkrotlý pejsek mu kňučí u nohou, olizuje prsty, snaže se tak vyloudit od páníčka aspoň trochu toho uznání za umetávanou cestu ke ztracené moci. Ale on v zajetí bojových nálad nevidí a neslyší. Buď ještě nestačil zaregistrovat podstatnou změnu na televizním kolbišti, nebo má ve svém, jinak ryzím charakteru, navždy zakořeněný syndrom televizního příkoří. Proto on teď musí bojovat proti těm poplatkům.
„Stejně všetky koncesionářské poplatky zruším!“ hřímá Babiš a nezapomene dodat, že ještě zruší tohle a tohle, zkrátka že zruší všechno, co Fialova vláda schválila a uvedla v život. Opět bude rušit, zaklekávat, bořit a ničit, což mu jde ze všeho nejlépe. A jak si potom představuje chod televize bez koncesionářských poplatků? Zcela okouzlen Orbánem a jsa stejné krve se slovenským premiérem, zachová se jako oni. Zruší koncesionářské poplatky, za což mu bude nejméně třetina národa určitě hlasitě tleskat, zajistí financování této instituce ze státního rozpočtu, čímž v podstatě zařadí nezávislou televizi do svého holdingu. Použije pak své zkušenosti s řízením tiskového impéria Mafra, kde jím dosazení šéfredaktoři plnili svobodně všechna Andrejova přání.
Musíš se, Součku, hodně, ale hódně snažit, abys své teplé místečko uhájil.
Koncesionářské poplatky se naposled zdvíhaly v roce 2008 a uznejte, že ceny i mzdy od té doby dost pokročily. Ale tady nejde vůbec o výši poplatků, ale přímo o ně. Lidé si často myslí, že vláda zase něco zdražila, jak už bývá zvykem, ale není to pravda. Tyto peníze jdou přímo na chod České televize, oddělují ji od peněz státních, a tím by měly zaručit její nezávislost na jakékoliv vládě, která je zrovna u moci. Proto argumenty, že se na ČT stejně nedíváme, nebo a proč jsou ostatní televize zadarmo či dokonce, že televizi ani nevlastníme, v demokratické společnosti neobstojí.
Važme si nezávislosti naší televize, i když se teď povážlivě naklání na stranu, protože až se zcela položí, už bude pozdě. Nechtěl bych se dožít znovu doby, kdy jste si museli pravdivé informace ověřovat poslechem zahraničních stanic.
Zdroje:
