Článek
Na tu říjnovou noc v listopadu určitě hodně dlouho nezapomeneme. Symbolický výstřel z Aurory nejen že převrátil celý svět, jasným zábleskem nastínil jeho budoucnost, ale i povznesl národ nevzdělaných a režimem týraných mužíků mezi věhlasnou vědeckou elitu buržoazního světa. Jako mávnutím kouzelného proutku se počaly před petrohradským patentovým úřadem hromadit zástupy z carského jha osvobozených soudruhů, kteří se snažili věnovat pro dobro sovětů vynálezy nejen své, nýbrž i vzácné myšlenky dávno zesnulých předků. Tak se pojednou uvolnila a na vědeckém nebi rozzářila ta velká hvězda nekonečného ruského umu.
Vždyť posuďte: stojí zde ve frontě zimou se třesoucí mužík Jabločkov, jenž svírá na kusu papíru nakreslenou svou Jabločkovu svíčku, tedy v překladu žárovku, kterou vynalezl dávno před Edisonem, leč carští ignoranti odmítli zavést do jeho vsi elektřinu, takže nemohlo dojít k praktickému vyzkoušení. Za ním s bohorovným klidem pokuřuje papirosu Šamšurenko, jehož děd již před více než sto lety vynalezl samochodnu koljasku bez lošaděj i s věrstoměrkou, takže v podstatě autobus bez koní i s tachometrem. Jeho geniální dílo mělo však nepatrnou chybičku. Neuvedl, jakým způsobem se onen autobus pohybuje.
A jsou zde další a další: Polzunov – vynálezce parního stroje, Možajskij – první motorový let. Nikiforov přišel na něfťanku, což byl samozřejmě dieslův motor. A to ještě Jurjev sestrojil první helikoptéru. Zkrátka nový režim, spravedlivý režim, komunistický režim zplodil ruské prvenství v chemii, botanice, zemědělství, astronomii prakticky ve všech oborech lidské činnosti. Ani náš Jára Cimrman by se mezi tyto velikány nevešel. Vsadím se, že po přečtení knížky Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích (Svět sovětů, 1953) byste těžko našli nějakou lidskou činnost, kde ruský duch nedominuje. Ale nejenom tato prý vážně míněná kniha, i tehdejší sdělovací prostředky psaly se smrtelnou vážností o tom, jak Rusové rozdojili kozla, vypěstovali pětiklasou pšenici či hrdinný horník Stachanov téměř holýma rukama narubal za směnu tři vagony uhlí. Jména vážených vědátorů Mičurina nebo Lysenka si snad pamatujete? A pokud ne, o nic jste nepřišli.
Rusové se rádi chlubili (a stále chlubí) cizím peřím. Jejich propaganda je někdy tak fantasmagorická, že by s ní žádný spisovatel asi u svého nakladatele neuspěl. Přesto si jeden „vědecký“ experiment nechávají zatvrzele pouze pro sebe. Byl to totiž Stalinův nápad sestavit armádu z polidštěných zvířat, z krvelačných a nelítostných bojovníků. Pravdu alespoň částečně poodkryli až v roce 2005.
Bolševici, ač považovali genetiku za buržoazní pavědu, sami určité druhy zvířat křížili. A někdy i úspěšně, jako například jeleny s býky, skot s bizony, myši s morčaty a koně se zebrami. Avšak geniální nápad osvítil teprve ruského biologa Ilju Ivanoviče Ivanova. Což takhle zkřížit člověka s opicí? Vytvořit úplně nového hominida, který by přebral inteligenci od člověka a měl by sílu i mrštnost opice. Dlouho s touto osvícenou myšlenkou narážel, neboť zkostnatělé carské úřady se oháněly toliko božím stvořením a o něčem takovémhle nechtěly ani slyšet. Až nový řád, pod vedením neomylné strany pochopil slibnou a výhodnou perspektivu tohoto pokusu.
„Joj, to by byli ti správní vojáci revoluce!“ zvolal nadšeně velký Stalin a pozorně naslouchajícímu politbyru ještě zkonkretizoval, že takoví vojáci nemusí a ani nesmějí mnoho myslet, aby mohli lépe plnit jakékoliv rozkazy. Zároveň budou silní, obratní, houževnatí a za trochu nějaké té šlichty vám zavraždí i vlastní matku. Pokud byste ve dvacátých letech seděli v Kremlu takto před velkým vožděm, myslím, že byste také tleskali, až by se vám krvavé mozoly na dlaních dělaly.
Politbyro tedy tento plán jednomyslně schválilo a soudruh Ivanov pro potřeby tohoto neobvyklého vědeckého experimentu obdržel částku, jež by dnes odpovídala asi milionu dolarů. Loď vybavená potřebným vědeckým náčiním mohla vyplout. Jejím cílem byla Francouzská Guinea. Zatímco Ivanov již na lodi studoval cestopisy slavných objevitelů, by zjistil, jak jsou šimpanzi sexuálně náruživí vůči domorodým dívkám, námořníci v podpalubí si spíše konkrétně malovali, jak budou domorodé dívky náruživé vůči nim.
Poblíž Conakry Ivanov rozbil vědecký tábor a začal odchyt laboratorních vzorků, přesněji řečeno mladých šimpanzích samic. Je samozřejmé, že ve dvacátých letech minulého století neměl ruský badatel žádné ponětí o nějaké DNA či o chromozomech, a ani nemohl, neboť otec revoluce, věčný Lenin, se o nich ve svém obsáhlém díle vůbec nezmiňoval. Proto základem pokusu byla klasická inseminace, tak úspěšně již vyzkoušená na hospodářském zvířectvu.
Námořnictvo se rozptýlilo po džungli a výsledek se brzy dostavil. Několik šimpanzích samic v produktivním věku. Mužstvo sice utrpělo povolené ztráty (5 %), neboť tenkrát ještě nebyly v Africe žádné rezervace, takže lvi i ostatní šelmy nebyly tudíž řádně poučeny, že člověka není vhodné pozřít.
Největší problém nastal při samotném oplodňování, neboť samice bez milostné předehry odmítaly přijmout inseminační stříkačku. Jejich síla byla neuvěřitelná, takže po tomto aktu muselo několik mužů navštívit misijní nemocnici. Při té příležitosti požádal Ivanov francouzského guvernéra, zda by mohl v nemocnici tajně oplodnit opičím spermatem několik hospitalizovaných žen. Se zlou se potázal.
Čas běžel a dolárky se pomalu a jistě rozkutálely, což přibližovalo návrat domů. Ztráty mužstva oproti povoleným 5% vzrostly několikanásobně, neboť někteří nezodpovědní soudruzi dali raději přednost lenošit zde v kruhu ebenových krasavic, než se doma opájet blahobytem prvního státu dělníků a rolníků.
Cesta lodí byla zdlouhavá a tragická. Posádka musela nejprve hasit vzniknuvší požár a poté i neúspěšně řešit samotné přežití šimpanzích samic. Tyto svobodné bytosti afrických džunglí nechcíply jenom kvůli nepřetržitému poslechu opile chraptící harmoniky, ale hlavně nedostatkem správné vegetariánské stravy, skládající se v tomto případě hlavně z banánů. Jak známo, i z přezrálých banánů možno vypálit kořalku, a jak známo, ruští námořníci, a hlavně rudí námořníci, určitě abstinenty nebyli.
Celá expedice po návratu domů byla přesunuta do tzv, Ruského centra primátů, jež bylo vystavěno poblíž gruzínského Suchumi. Přičinliví budovatelé dokonce někde sehnali další šimpanzice, které však ke zklamání Ivanova byly ještě nevyvinuté, jak my bychom řekli nezletilé. A čas neúprosně tlačil, neboť Stalin byl stále nedočkavější a nedočkavější. Proto se náš vědec prozíravě rozhodl k rafinovanému řešení. Když to nejde tak, tak to půjde jinak! Od tureckých překupníků si nechal poslat statného orangutana jménem Tarzan – a zbývala už jen taková maličkost, sehnat ženu, která by se nechala Tarzanem oplodnit. Byl to úkol nadlidský, že ani komunističtí agitátoři se svými nabiflovanými frázemi mezi gruzínskými ženami neuspěli. Až pojednou, stal se dialektický zázrak – a těch žen se přihlásilo pět. Pět pro vědu zapálených soudružek!
Jenže když se daří, tak se daří. Soudružky sice možná uměly citovat Lenina i se zavřenýma očima, ale krásy moc nepobraly. Byly to takové krasavice nesmírné, že když si Tarzan uvědomil, že by se do jejich lůna mělo vpravit jeho sémě, raději hrůzou zcepeněl.
A to byl Ivanovův konec. Stalin se operativně četbou nějakých právnických nesmyslů nezdržoval, ale stoprocentně věděl, že kdo nesplní jeho příkazy je přinejmenším západní špion. Ilja Ivanov byl tím špionem vskutku shledán a poslán na nucené práce do Kazachstánu. Zemřel roku 1932 v Alma-Atě.
My dnes již víme, že tyto pokusy jsou neuskutečnitelné. Člověk sice má se šimpanzem shodnou DNA na 99 %, ale oba druhy se v pravěku vyvíjely naprosto odděleně. Navíc šimpanzi mají 24 párů chromozomů a lidé jen 23, což je neslučitelné. A navíc z etických důvodů jsou podobné pokusy stejně přísně zakázány.
Jenže matička příroda si sama občas dělá, co chce. Pokud všichni víme, tak Rusové něco jiného tvrdí a něco jiného činí. Co když nějaká ta soudružka několik hybridů přece jenom donosila a za ta léta se nám někde v ústraní zkompletovala celá rota nebo dokonce prapor těchto zrůd? Jak jinak si máme vysvětlit nelidské chování ruské soldatesky třeba v obsazené Buči či Mariupolu?
Stalin se tedy konečně dočkal.
zdroje:
