Článek
Trollové ve službách Vladimira Vladimiroviče
Předem upozorňuji, že tento článek rozhodně není výletem do severských mytologií, ani nenavštívíme legendární Zeměplochu zesnulého Terry Pracheta, a dokonce zklamu též všechny příznivce J. R. Tolkiena, neboť nebudu popisovat válečné útrapy přepadené Středozemě, a tudíž ani slůvkem nezabloudím do odpuzujícího Mordoru, jemuž vládne krutý a bezohledný Sauron. Mně pouze stačí letmý pohled do jedné země současné, do země téměř sousedské, do stále ambicióznější federace Ruské.
Do země, jež se stala přímo rájem novodobých trollů.
Nejdříve bychom si však měli vysvětlit, jak se takovýto troll projevuje. Čím je, co umí a čím je vlastně nebezpečný.
Jak již bylo zmíněno v úvodním odstavci, jsou trollové nejen hrdiny severských bájí, či fantasy románů. Jsou i postavami počítačových her a v neposlední řadě i internetovými šmíráky, kteří pod falešnou identitou vstupují do různých debat na sociálních sítích, kde pouze provokují, čímž jenom vyvolávají mezi normálními lidmi hádky, vztek a depresivní nálady.
A teď si představte, že tyto virtuálním světem pohlcené bytosti někdo zaměstná. Za jejich jedovaté sliny je bohatě zaplatí, a navíc je i ideologicky zpracuje tak, že ony slepě věří tomu, že jsou platnou, ne-li nejdůležitější součástí procesu, z něhož jako bájný Fénix má povstat nová широкая страна моя родная.
Nová doba nové si žádá nové činy neboli postaru se žít nedá a vědeckotechnická revoluce spolu s psychologickým know how vnikla i do armádních štábů. Říká se tomu – hybridní válka.
Proč však o tom tak zaujatě píši?
Ač nechtě, měl jsem tuto neuspořádanou vizi:
Zdálo se mi, že jsem v Petrohradě těchto dnů, v jednom z prioritně utajovaných pracovišť FSB (v podstatě přejmenované KGB). Zpočátku mě zmátlo, že prostý název této instituce, zakopané až ve třetím podlaží pod úrovní země, je pouze Informační centrum, ale nakonec je to možná i pravda. Informace, byť pokroucená informace je stále informace.
A sem, do tohoto podzemního krytu, konkrétně do českého oddělení, pak vstoupil sám místní náčelník s viditelně rozezleným důstojníkem KGB (pardon, já si to pořád pletu – FSB).
Byť oba vejdou se značným hřmotem, se skupinou asi dvaceti pobledlých mladíků to ani nehne. S nepřítomnými obličeji jsou vpiti ve své monitory, které je zrovna teď provázejí na cestách po smyšlených světech.
„Cožpak oni nezdraví? Oni se nepostaví do pozoru, když přijde šarže?“ zavrčí důstojník k náčelníkovi.
„Soudruhu plukovníku, oni nejsou členy ani armády, ani policie, natožpak tajných služeb, a navíc jsou trochu jiní, zvláštní. Jsou to všechno hackeři a blogeři,“ odpoví náčelník, ale přesto se obrátí k ignorující skupině s prosbou, zda se nemohou na chvíli postavit.
„Takže mládeži,“ vezme to plukovník z trochu jiného konce. „Byl jsem k vám vyslán přímo z Kremlu, abych vám sdělil dosti nepříjemnou věc. Vaše skupina, vaše oddělení se podle našeho bodovacího systému umístila až na úplně posledním místě! Takhle odfláknutou práci jsem už dlouho neviděl. Nejradši bych vás všechny poslal na převýchovu. Sedíte si tady pěkně v teploučku, najíst vám dají, napít vám dají, ťukáte si v klidu do klávesnic, zatímco vaši bratři umírají při obraně před ukrajinskými fašisty. Obětují své životy pro vlast, za Rusko, a vy, vy? Darmo mluvit!“
„A co, co se jako stalo tak hrozného?“ dovolil si zahuhlat brejlounek u prvního stolu.
„Slyšíte to, náčelníku, slyšíte? On se ještě ptá! Řekněte mu tedy, co vlastně nezvládli!“
„No, chlapci,“ koktá místní šéf, „my všichni víme, co bylo naším úkolem. Vy všichni víte, proč jste sem byli vybráni…“
„Proč jsme sem snad byli příkazem dopraveni,“ protestuje zrzoun ze zadních pozic.
„To nebudeme teď řešit. Někdo byl vybrán, protože umí česky a někdo povolán, protože by byl jinak zavřený. Třeba proto, že se hrabal v bankovních kontech oligarchů. Takže ty mlč!“ štěkl náčelník na narušitele a pokračoval: „Měli jste jako internetoví trollové vstupovat do debat na českém facebooku a jiných sociálních sítích a vyvolávat nenávist k USA a vůbec k NATO jako organizaci, zpochybňovat funkčnost EU i současné demokracie, vyvolávat stesk po starém režimu a upřednostňovat jeho výhody. Rozdělovat společnost, štvát proti bohatým a na vymyšlených příkladech vzbuzovat emoce zmaru a zbytečnosti. To všechno mělo vyvrcholit předloni při volbě nového prezidenta…“
„A jak to dopadlo?!“ řve teď znovu plukovník. „Jak? Vezměte si příklad ze slovenské skupiny! Tam to jede jako po másle. Mají výsledky. Konkrétní výsledky! Také všichni pojedou za odměnu načerpat síly na Krym. Ale co bylo, to bylo. To už bych vám tolik nevyčítal, protože je tu věc daleko hroznější, děsivější a otřesnější. Je to věc, kterou lze klidně spojovat s vlastizradou! Je to průšvih nejvyšší kategorie!“
Útrpně přihlížející hackery to však ani moc nedojímalo, protože všichni věděli, že trest smrti za vlastizradu se může přisoudit obžalovanému pouze tehdy, když je země ve válečném stavu. Ale naše Rus v takovém stavu není, neboť ona pouze plní speciální vojenskou operaci. A navíc, ani z okna se v našem podzemním patře vypadnout nedá.
„Vám se vůbec nepodařilo vnutit Čechům patřičný odpor k válce,“ hřímá opět plukovník. „Nedokázali jste vybudit masové demonstrace proti materiální pomoci fašistické Ukrajině! Takové nepokoje, které by svrhly i současnou českou fašistickou vládu a dosadily po svobodných volbách znovu naše lidi. Nic jste nedokázali! Nic!!! To tedy byla přehlídka vojenské lstivosti! Paráda! To jste neměli žádné pořádné manuály? Žádnou politickou přípravu?“
„Měli, soudruhu plukovníku,“ přikyvuje šéf oddělení. „Jedna část se soustředila na skupiny, které se pořád snaží prosadit zrušení KSČ…“
„Teď se to jmenuje KSČM,“ opravuje plukovník. „Já vím, že je to jedno, ale protokol je protokol.“
„Tak tedy KSČM. Druhá skupina měla ovlivňovat pravdoláskaře. To jsou zase ti lidé, co pořád věří…“
„Já vím, o koho jde. O havloidy. No a dál?“
„Pak byla na řadě Pražská kavárna a Lumpenkavárna, to jsou spolky, které se zradikalizovaly, když jsme tam ještě měli naše lidi…“
„Proboha, pssst! Na jména našich agentů se nesmí ani myslet, natož je vyslovovat. Vždyť o svém zařazení možná nevědí ani oni sami.“
„Můžeme se už věnovat užitečnější práci?“ zamutoval znuděný brejlounek. „Já mám těsně před dokončením perfektní střílečku. Osvobození Polska a Pobaltí se to jmenuje.“
Plukovník se na něj se soucitem podíval a pak obrátil oči v sloup: „Hry jsou jedna stránka věci a skutečnost druhá. Nemusím vám snad dělat školení o tom, co je to hybridní válka. Proto jste koneckonců tady,“ a vytáhl z kapsy pomačkanou příručku: „Hybridní válka zahrnuje informační, morální, psychologická, ideologická, diplomatická a ekonomická opatření, jako část plánu, vytvořit příznivé politické, ekonomické a vojenské předpoklady pro další fáze války. V dalších sedmi fázích přijdou zvláštní mediální operace, podplácení vládních a vojenských představitelů, destabilizující propaganda, rozdělení společnosti a podpora obou táborů, ano, obou táborů, které budou ve vhodnou dobu vyzbrojeny, a dál už to znáte z Ukrajiny,“ schoval plukovník příručku do kapsy a se stále stupňujícím hlasem pokračoval: „A jakmile vypukne chaos a následně něco jako občanská válka, je přímo povinností naší vlasti pomoci jedné z válčících skupin. Zachránit životy dětí, matek, a nakonec všech lidí. To by byla přece povinnost kteréhokoliv civilizovaného státu. Ale aby k této internacionální pomoci mohlo dojít, musíme se dostat aspoň přes první etapu této války, A tu jste?“ teď už zase řve, „naprosto nezvládli. Co je nám platné ovlivňovat vámi vybrané skupiny, když tihle lidé jsou sami o sobě nepřesvědčitelní. Tyhle fašistické oportunisty už na svou stranu nikdy nezískáte. S těmi si poradíme jinak. Ale to až přijde čas. Vy jste se měli vmísit do debat obyčejných lidí. Lidí, které akorát zajímají slevy v Lidlu a bulvární zprávy kdo, kde a s kým. Mezi tyhle lidi musíte vnášet nespokojenost, závist a vztek. A to na všechno. Na politiku, na vládu, na práci, na nezaměstnanost, na drahotu, na gaye, na Ukrajince, na Sudeťáky, na Rómy, na Unii i na Ameriku. Lidé musejí být naštvaní, že papaláši kradou, že se na ulicích přepadá a vraždí a soudy jsou přitom pomalé a úplatné. Musejí dennodenně slyšet, jak je ten prohnilej kapitalismus hnusnej a jakej byl zlatej socialismus. Že ta spolupráce se Sovětským svazem nebyla zase tak špatná. A s Ruskem by možná byla ještě lepší.“
„Ale oni nám tohle všechno neuvěří,“ brání se náčelník.
„Ale uvěří, vždyť si tam na to držíme už skoro pětatřicet let naše lidi. A ty lidi makají a ne jako vy!!!!“ skončil bujarým zavytím plukovník svůj proslov.
Co bylo dál, nevím.
Já jsem svou vizi musel raději opustit. Vzpomněl jsem si totiž, jak jsem jako voják základní služby stál v noci na 21. srpna 1968 s rukama nahoře a polointeligentní vojáčci za mnou si jen tak hráli s lehkým kulometem, který poblíž mě vytvářel na vlnitém plechu letištního hangáru ornament té doby.
Nechci již nikdy žádné podobné ornamenty!
Prosím vás, nechtějte je ani vy! Jsme ve válce s Ruskem. Zatím jenom hybridní. Dělejme všechno proto, aby tato válka nikdy nepostoupila do fází dalších, vyšších, zhoubnějších.
Nevěřme proto nasazeným trollům a zároveň si kontrolujme lidi, kteří nás chtějí za každou cenu vést!
A važme si svých skutečných přátel!
P.S. Přiznávám, že občas trochu lžu a vymýšlím si. Mám také rád bláznivé mystifikace. Ale pokud se týká výše uvedeného příspěvku, tady jsem se spíše držel při zdi. Zde máte oficiální svědectví, byť už 9 let staré.
Další zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Trollí_farma
