Článek
Za jakých okolností může dojít k rozpadu Ruska
V závěru předešlého článku (Rusko je obyčejný slepenec kolonií), jsem neprozřetelně naznačil, že se pokusím více rozvinout teorie, které předpokládají, že by se ruské kolonie, tzn. autonomní oblasti, mohly i osamostatnit, čímž by prakticky došlo k rozpadu Ruské federace na menší státní útvary. Legendární Nostradamus by vše vyřešil jednoduše. Popil by přiměřené množství kvalitního francouzského vína a potom by vidinu věcí budoucích schoval do rébusově sestavených čtyřverší, jejichž univerzálně platné výrazivo si již učenci věků budoucích dosadí do zrovna aktuálního dění.
Já mám samozřejmě do Nostradama hodně daleko a ani to francouzské víno není zrovna po ruce, takže se povinně napiji popovické jedenáctky a pokusím se zkombinovat, zjednodušit a aspoň trochu logicky zpřístupnit teoretické hypotézy od lidí studovaných, tudíž snad i dále do budoucna vidících. K dopátrání se určitého jádra pudla použijeme však pro jistotu klasické otázky běžně používané i obyčejnými inspektory okresních formátů. Ty záludné otázky znějí: Kdy? Kdo? Proč? Kde? Jak?
Kdy: Je mnoho proměnných v případných astrologických rovnicích. Může to být za rok nebo za deset let. Anebo nikdy. Za připomenutí snad jen stojí, že tato situace se v podstatě již dvakrát nabízela. První odstředivé tendence národů Ruska nastaly po bolševickém puči v roce 1917. Náruč Matičky definitivně opustily Pobaltské republiky, Finsko, Polsko a Moldavsko. Zatímco pokusy o vyhlášení samostatné Ukrajiny, Sibiřské republiky či celé řady státních útvarů kolem jižních hranic Ruska Rudá armáda po bolševicku umravnila.
Rozpad Sovětského svazu byl druhý případ, kdy nezávislost de facto spadla do klína všem svazovým republikám. Stalinovci dávají za tuto prý největší geopolitickou katastrofu 20. století vinu Gorbačovovi, ale ten je v tom podle mne nevinně. Byl to Boris Jelcin, který 8. prosince 1991 podepsal spolu s prezidenty Ukrajiny a Běloruska Prohlášení o vyhlášení Společenství nezávislých států, čímž oficiálně rozpustili neblaze známou firmu SSSR. Svou nezávislost potvrdily samozřejmě i další republiky, takže Sovětský svaz se rozpadl na 15 nových států a Michail Gorbačov se náhle stal prezidentem ničeho.
Kdo: Aby se neopakoval tragický případ Jugoslávie, kdy Srbsko do poslední chvíle bránilo ostatním republikám opustit federaci, musel by stát v čele Ruska rozumný, reformám nakloněný, osvícený a demokracií políbený muž. Takových však v Rusku zatím nět. Buď náhle umírají v sibiřských ozdravovnách na selhání srdce, nebo je jen tak mimochodem při procházce provrtá nějaká náhodná kulka, anebo se věnují zde tak populárnímu sportu, kterým jsou skoky. Myslím skoky z vysoko umístěných oken. Možná bychom takovou osobnost však nalezli mezi ženami, či v případě potřeby i v emigraci.
Takovíto rozumní mužové (ženy) by museli vést i nově vznikající státy, nebo se celý proces zvrhne v občanskou válku, bohužel i s přítomností jaderných zbraní. Jenže poslední všeobecné politické směřování naznačuje, že se moci spíše chopí populisté, kariéristé, nacionalisté, případně náboženští fanatici.
Proč: Za ta staletí se v rodových genech porobených národů nastřádalo tolik důvodů, že by se jimi dalo dláždit Rudé náměstí. Moskali sobrali! běžné to úsloví zchudlých oblastí, a proto nenávist ke všemu ruskému, moskevskému je asi hnacím motorem většiny separatistických snah. Ale máme tu i logické a akceptovatelné důvody pro odchod z Ruské federace. Důvody ekonomické.
Budoucí sibiřské republiky Jakutsko, Kamčatka a Čukotka se právem cítí vykořisťovány, neboť z prodaného nerostného bohatství (zde těženého) se zpět dostane jen nepatrná almužna. Pro zdejší obyvatelstvo je to velké zklamání, zvlášť když přírodní podmínky jsou místy kruté až nelidské. Navíc Sibiřané se již necítí být ani Rusy. Jen tak mimochodem, Sibiřský prapor již nyní bojuje na straně Ukrajiny proti ruským okupantům
Rusko jako takové absolutně také nic neříká téměř stovce eskymáckých národů, jejichž potlačovaná kultura se podobá spíše kultuře indiánských kmenů severní Ameriky. Nelítostná ruská byrokracie je velmi často necitelně přesouvala z místa na místo, neboť v zájmu sedmiletých plánů bylo potřeba těžit více uhlí či jiných nerostů. Putinovská garnitura v tomto pokračovala, protože těžba zůstala jedním z úplně posledních vývozních artiklů.
Svobodná Sibiř však bude čelit jednomu velkému problému. Její nekonečné bohatství a obrovská, panensky nedotčená volná plocha se stanou velkým lákadlem i pro mnohé jiné. Hlavně pro Čínu, která tu již jako předvoj několik milionů osadníků má.
Některá etnika či národy byly kdysi dějinnými událostmi rozděleny neprůchodnou hranicí a jejich touha po spojení v nich žije dál. Karélie kdysi byla součástí Finska a rozhodně by jí nevadilo se v tomto soustátí ocitnout znovu. Také Ust-Ordský burjatský okruh by se rád připojil k Mongolsku, zrovna jako Sachalin touží po návratu domů – do Japonska. Moldavie se pro změnu cítila vždycky rumunská.
Odvěká touha kavkazských republik po nezávislosti nepotřebuje dalších komentářů. Vždyť jenom Čečensko to zkusilo v poslední době dvakrát, i když ruské jednotky mu nekompromisně ukázaly, kde je jeho místo. Na padrť rozbombardovaný Groznyj, desetitisíce mrtvých, desetitisíce zajatých a dosazená krutá proruská diktatura.
Kde: Velká rozbuška doutná ve Střední Asii, kde dříve odtržené republiky již dnes sklouzávají ke středověkému tmářství a stále více degradují. Po vzniku dalších samostatných celků budou daleko více čelit mezietnickým konfliktům, provázených krveprolitím a krutostí. Boj o vodu, o pastviny, o zemědělskou půdu, o doly se stane běžnou nutností. Všechny tyto země budou mít spoustu sociálně-ekonomických i národních problémů. Jejich osudem bohužel bude další propad do světa feudalismu s chány, obchodem s otroky, s prodejem drog a dalším zhoršováním infrastruktury. Dále dojde k degradaci vzdělání a medicíny i intelektuálního potenciálu. Radikální proudy islámu budou sílit a hrozba islámské revoluce poroste. Výsledkem je, že celá Střední Asie může padnout do pekla a stát se novým Afghánistánem.
Moc veselo nebude ani v Předkavkazsku. Čečenci, Ingušové i Dagestánci mají dlouhou paměť a krevní msta je jejich zákonem. Oni dobře vědí, kdo jim již několikrát brutálně vzal vybojovanou svobodu.
Mám před sebou fiktivní mapu Severní Asie, jak by vypadala po rozpadu Ruska. Vyjmenuji vám od západu k východu pouze ty nejdůležitější státy, abyste si mohli udělat obrázek, jaká to gigantická přeměna by otřásla celým světem.
Karélie, Moskevsko, Kavkazsko, Tatarstán, Baškirsko, Komi, Altaj, Tajmyrsko, Burjatsko, Amursko, Jakutsko, Nanajsko, Kamčatka, Čukotka.
Nové státy, nové vlajky, nové války, nové učebnice zeměpisu i dějepisu.
Jak: Jelikož podle výše zmíněné mapy těch nových zemí může být až 30, ani ten nejvíc zfalšovaný zákon pravděpodobnosti nám nedovolí uvěřit tomu, že by v čele osvobozujících se kolonií stáli nějací andělé nebo hodní králové z pohádek. Spíše musíme předpokládat, že půjde o muže předchozím systémem dosti ovlivněné, což není moc dobrá zpráva. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že na bývalém území Ruské federace se nacházejí zbraně hromadného ničení, které by dokázaly zlikvidovat celou lidskou civilizaci. Vzhledem k tomu, že k rozdělení dvou států došlo mírumilovnou cestou v celých dějinách pouze dvakrát (my a v roce 1905 Švédsko ↔ Norsko), musíme spíše bohužel počítat s jugoslávským scénářem, kdy bude současné Rusko do poslední chvíle, a to i silou, bránit rozpadu federace.
Jenže můžeme počítat i s eventualitou, že k rozpadu federace dojde najednou, revolučním tempem, v době, kdy samotné Rusko bude zcela bezmocné, bude z určitých důvodů na úplném dně, neschopné proti vzniklé rebelii jakkoliv zasáhnout.
A potom se stanou jaderné zbraně problémem celosvětovým.
Rusko má celkem 5889 jaderných hlavic umístěných ve 12 centrálních skladech, kde jsou rozebrané a neaktivované. Další tisícovka může být rozmístěna na 35 menších základnách, na ponorkách či na bojových vojenských letištích. Je celkem logické, že základny jsou rozmístěny na celém území federace, tudíž i v dosahu budoucích států. A že ty by se jich vzdaly jako Ukrajina, už nepřipadá v úvahu. Ty atomovky jim mohou sloužit k odstrašení případného agresora, eventuálně k agresi vlastní. Každopádně bez spolupráce s Ruskem (Moskevskem) v oblasti severní Asie klid nikdy nebude.
Tady by samozřejmě šly všechny ostatní problémy stranou a do rozbouřeného děje by se musely nebojácně vložit světové velmoci, velcí hráči, a to bez ohledů na to, zda s Čínou v něčem souhlasí nebo ne. Protože právě Čína by měla asi největší zájem o klidné sousedy. A také o sibiřské suroviny.
Celému světu by v zájmu budoucího míru nezbylo nic jiného než se složit na nepředstavitelně rozsáhlý a časově neomezený Marshallův plán č. 2, vyslat do oblasti vojska pod záštitou OSN a doufat, že civilizace jednou dospěje i sem.
Tak nevím, zda si takovýto scénář příštích dějin přát, nebo raději doufat, že se to nějak v klidu vyřeší. Ať ale chceme jedno nebo druhé, budoucímu osudu stejně neutečeme, což mě zase přivádí k té kdysi tak populární astrologii. Piji již druhého kozlíka, tak proč si nezahrát na malého, ale hodně malého Nostradama, na místního astrologa III. kategorie? Ať si to naši potomci později přeberou, jak chtějí!
Až hřmotný Ivan opustí hřiště, kde malí Ivánci budou si hrát, pochopí Velký Chán, že už nebude příště, že může konečně navěky spát.
